Noční přívlač skýtá dalekosáhlé možnosti. Při vláčení v pozdních hodinách můžeme narazit na širokou škálu ryb, jejichž bojovnost nás napumpuje adrenalinem. Ovšem tenhle lov je spojen především s jedním symbolem – candátem. Pojďme si vysvětlit, jak v noci vyzrát na přehradní predátory.
Zprvu si ujasněme jednu věc. Náčiní pro noční přívlač se nijak neliší od vybavení, které používáme za slunného dne. Vše potřebné k lovu pouze přizpůsobujeme lovenému druhu ryby. Jelikož se v noci povětšinou nejčastěji setkáme s candátem, na přehradu nám postačí udice i navijáky střední třídy. Takže pruty od 270 do 300 centimetrů a navijáky ve 
velikosti od 3 do 4. K vláčení nejčastěji využívám pletenou šňůru s nosností okolo 12 kilogramů, protože má mnohem lepší vlastnosti při lovu v dálkách, než vlasec.
Přeci jenom ale jednu specifickou pomůcku budeme potřebovat – čelovku. Bez ní se při nočním vláčením neobejdeme! Oceníme ji při výměně nástrahy, anebo jejím navazování. Čelovka je velice důležitá i při zdolávání zaseknuté ryby. S její pomocí vidíme pohyb zdolávané ryby, díky čemuž ji můžeme například včasně zabrzdit v situaci, kdy se snaží zachránit v příbřežní vegetaci či v jiných překážkách u břehu.
Západ slunce
Patří k jedněm z nejlepších částí dne pro lov dravců. Při letním západu slunce na klidné hladině září oranžová barva ze svitu slunečních paprsků, z které vyskakují stříbrná tělíčka drobných rybek. Teď je ten správný moment k tomu lovu!
V teplých dnech vyjíždějí obrovské shluky malých rybek na rozsáhlé mělčiny. A pokud na těchto širých vodních pláních leží nějaké potopené překážky, anebo dno tvoří různé terénní zlomy, máme téměř vyhráno. Dravci prostě nebudou daleko!
Při západu slunce jsou ryby rozptýleny všude možně. Proto můžeme lovit s pomocí plandavek nebo twisterů ve větší dálce a postupně s těmito umělými nástrahami prochytávat i bližší úseky revíru. Rozhodně ale nepodceňujme woblery ani rotační třpytky!
Nejlepší ale je fakt, že při západu slunce můžeme narazit prakticky na všechny dravce. Do početných hejn drobných rybiček najíždějí štiky, boleni, okouni a v dálce mohou „pukat“ i sumci. S ubýváním denního světla ze svých jam táhnou také candáti či úhoři. Jelikož při západu slunce nám může zabrat štika, tak proto používáme lanka. Předejdeme tím možné ztrátě nástrahy a vážnému poranění ryby.
Když slunce zapadne
Ve chvíli, kdy slunce zapadne, a okolní krajinu zahalí rouška noci, nastává ten pravý okamžik k navázání woblera. Rybičky se ze strachu tlačí co nejvíce ke břehu. K nim následně míří vlčí smečky – candáti.
Nejefektivnější je v místech výskytu drobných rybek protahovat i svého woblera. Nejčastěji lovím na plovoucí umělé rybky blízko příbřežních překážek. Velice mi pomáhá i vnímání okolního dění. Pokud candáti loví u hladiny, tak vyluzují pro ně specifické zvuky, které bych přirovnal k „bojovému pokřiku“ jeho bratrance – okouna. Už nespočet krát se mi vyplatilo nahodit svou nástrahu do míst, kde jsem onen zvuk slyšel. Povětšinou záběr na sebe nenechá dlouho čekat.
Navíc candáti putují v hejnech. Mnohdy se vám může stát, že v krátkém časovém intervalu obdržíte hned několik záběrů. Ovšem nemusíte smutnit. Invaze candátích hejn totiž může trvat i celou noc, kdy přehradou projíždí více shluků nočních dravců za sebou. A u některých zajímavých překážek se mohou dokonce zdržet i delší dobu. Povětšinou se mi stává, že nejprve narazím na malé candáty a až s příchodem černočerné noci jejich velikost roste. A teprve teď začíná ten pravý lov plný vzrušení, napětí a adrenalinu.
Autor: Viktor Krus
