Metrová štika je vnímaná jako trofejní kus. A všechno nad to je naprosto výjimečná ryba. Jenomže tenhle kus se svou neskutečnou délkou naprosto vymyká.
Český rybář Teo Dašek trávil měsíc a půl studováním obrovské vodní plochy, aby nakonec sevřel v rukách famózní štiku o délce 128 centimetrů. Jeho měrná deska delší jen o dva centimetry skoro nestačila…
Sauna místo domova
Tahle výprava se vydařila. Ale úspěch rozhodně nepřišel sám od sebe. Teo dva roky výpravu plánoval a nakonec se vydal s vlastním autem a vypůjčenou lodí na měsíc a půl trvající dobrodružství. Cíl cesty? Jedna z největších říčních delt v Evropě v Nizozemsku, v místech, kde se do Severního moře vlévají řeky Rýn, Máza a Šelda. Rozloha 25 000 hektarů a nepřeberné množství míst na chytání.
Úkol zněl jasně: ulovit výjimečně velkou štiku. Na vodě byl Teo každý den, učil se číst vodu, zkoušel různé způsoby nahazování a hledání nejvhodnějších míst. A pak se vysílen vracel do svého dočasného domova – maringotky. A protože byl červenec, stávala se z jeho příbytku spíš sauna než pohodlné místo k odpočinku.
Všude bylo navíc výrazně méně místa, než kolik by zapálený rybář potřeboval. Třeba rychlovarnou konvici pravidelně odkládal na jednu z plotýnek sporáku. „Celou dobu jsem si samozřejmě dělal srandu, že to na té plotýnce jednou nepřežije. Můžete si domyslet, jak to dopadlo…“ píše Teo ve svém statusu na Facebooku.
Den, co smrdí velkou rybou
Na vodě byl každý den. Za jakéhokoliv počasí. A do vody házel jen nástrahy nad 25 cm. „Během prvního měsíce se mi v lodi otočilo hned několik štik přes 110 cm, což mě utvrzovalo, že kráčím správným směrem,“ potvrzoval Teo, že úspěchy měl, ale ulovit chtěl výjimečného krokodýla.
Po skoro měsíci osamoceného dobrodružství se k němu připojil parťák Dan. A spolu pak zažili fantastické dny. Na jeden z nich budou vzpomínat do konce svých životů. „Tyhle výjimečné momenty si pamatuju naprosto do detailu. Ten den se po obloze rychle proháněla mračna a dost foukalo. Několikrát jsem si opakoval, že to dneska vyloženě smrdí velkou rybou,“ připravuje Teo svoje facebookové publikum.
Dorazili spolu na místo zvané Hrázky, kde je pod hladinou dlouhá kamenná hrana, která stoupá z 20metrové hloubky do mělčiny. Dan tu byl úspěšný při lovu okounů, ale pak přišel útok, kvůli kterému do Nizozemska Teo dorazil. „Byl to jeden z těch záseků, kdy během první chvíle cítíte, jako byste zasekli do potopený klády. Ryba se ale hned začne chovat zvláštně – vyloženě jako kdyby byla malá,“ pokračuje Teo.
Chvíle, kdy se člověk cítí na živu
Nejdřív dokonce ujistil kamaráda, že podběrák nebude potřeba. Ale pak svoje rozhodnutí musí přehodnotit. „Následuje pár krátkých výpadů a najednou se objeví pod lodí. Ty kráso! Ona není zas tak malá! Parťák pohotově sahá po podběráku a mně začíná docházet, že mám na prutu něco výjimečnýho,“ píše šťastný vláčkař.
Když štíhlé tělo dravce zapluje do síťky podběráku, ani si netroufne odhadnout jeho délku. „Ve chvíli, kdy tu váhu musím vyhoupnout přes bok lodi, mi začíná docházet, že je fakt velká. Když ji pokládám na měrnou desku, nevěřím vlastním očím – ocas sahá skoro až na její konec.“
128. To je číslo, které se Teovi od té doby zřejmě párkrát objevilo ve snu. „Potvrzuju,“ říká na videu šokovaný kamarád Dan. Opravdu neskutečný predátor!
Ryba samozřejmě skončila zpátky ve svém živlu a Teo věděl, že tisíce náhozů, mnohaměsíční plánování a dlouhá cesta – že to všechno mělo smysl. „To jsou ty chvíle, kvůli kterým jsme ochotní chytat ve vlnách, v dešti a občas i riskovat vlastní život. Ale jsou to právě ty momenty, kdy se cítíme nejvíc na živu,“ napsal Teo.
Ilustrační foto: InRybar.cz
