Na rybách člověk nikdy neví, co zažije, říkáváme zahleděni do dálky s nadějí na nezapomenutelné úlovky. Jenomže nemusí jít vždycky jenom o příjemné zážitky.
Nadšené úsměvy s úlovkem nad podložkou mohou vystřídat děsivé výkřiky a šokující výrazy. Důvodem může být nepřející počasí nebo třeba nevítaný návštěvník.
Chrochtající návštěva
Pokud jde o komáry nebo ovády, vem do čert, na to už jsme si nějak zvykli a umíme proti nim bojovat. Uprostřed přírody nastávají ale situace, na které se zkrátka připravit nedokážeme. Jde totiž o to, že si je ani nedokážeme představit.
Kdo z vás například jede k vodě s tím, že si musí dát pozor na poblázněná divoká prasata, která by vám mohla vyskočit během noci na lehátko, zbourat bivak, a ještě vás u toho jaksepatří vyděsit?
Asi nikdo, že?
A přitom se přesně tohle může během naší rybářské výpravy přihodit. Stejně jako kdesi u francouzského jezera dvěma rybářům. Jednalo se zřejmě o Angličany, protože je to právě anglický jazyk, jaký je ve videu slyšet. A nejedná se o zrovna klidné a zdvořilé vyprávění.
Na lehátku nebylo dost místa
Na videu je vidět temná silueta, která se z lesa vydá směrem k čemusi černému ležícímu na zemi. V tu chvíli se ozve zmiňovaný výkřik: „Aaah! What the…“, tedy něco jako „Á! Co to dopr**** je?“ Tím je všemu verbálnímu vyjadřování konec.
Přichází totiž to neverbální. Divočák se toho výkřiku poleká a zamíří ke kolegovi rybáři, který už odpočívá na lehátku v bivaku. Ten nejdříve zaslechne vedle sebe dusot, zvedne se, ale vzápětí se s ním zatočí celý svět, protože mu prase skočí na lehátko.
To je ovšem poměrně překvapivá zkušenost, takže rybář zareaguje tak, jak by zareagoval každý normální smrtelník: zpanikaří. Divočák si naštěstí obkrouží krátké kolečko a zmizí.
Tím celá historka končí. Jestli se rybáři podařilo té noci ještě zavřít oči, nevíme. Ale dost o tom v redakci pochybujeme.
Zkušenosti s divočákem z českých měst
Dost děsivá představa, co říkáte? Problém s přemnoženými divočáky však nemají pouze ve Francii, ale také u nás. Dlouhodobé potíže s jejich vnikání do města mají například v Děčíně, kde si tamní divočáci oblíbili návštěvy obyvatel v městských částech Bynov a Bělá.
Před několika lety se jedno divoké prase prohánělo také centrem největšího města na jihu Čech – Českých Budějovicích. Setkání odnesla zraněním jedna žena, do které divočák na ulici vrazil.
Podobný případ se odehrál už v roce 2013 v Praze, kde divočák zaměstnal tři strážníky. Nervy drásající honička jako vystřižená z Kobry 11 trvala celé dvě hodiny, protože prase si to namířilo ze Strašnic až do centra Prahy k pětihvězdičkovému hotelu Hilton.
Napadení divočákem v minulých letech naštěstí nehlásil žádný rybář chytající u českých řek a rybníků. Doufejme, že tomu tak zůstane i nadále, protože podobnou zkušenost, jakou si prožili rybáři ve Francii, bychom určitě nepřáli ani nejlepšímu příteli naší ženy. Zvláště, pokud by to byl rybář.
Foto: Andreas Lischka from Pixabay
Doufam ze vite ze to je AI mistře 😀
Já mám trochu jiný zážitek. Rybařím již 55 let a těch příhod od řeky je spousta. Některé příjemné,jiné nepříjemné. Chodím rybařit na řeku na Divokou Orlici. Sedím odpoledne v klidu v křesílku asi metr od břehu,kochám se přírodou,poslouchám zpěv ptáků,pozoruju hladinu řeky. Hladina je tak 20 cm od hrany břehu a tak 1 metr ode mne se najednou vynořil veliký,černě zbarvený Bobr evropský. Lekl jsem se pořádně,ale on si mne jen prohlédl a v klidu si pomalu odplaval pryč. Srdce mi divoce tlouklo ještě hodně dlouho a měl jsem štěstí,že mám ještě pevné svěrače. Nikomu bych to nepřál zažít. A těch Bobrů tam je celkem dost. Nebo když v noci na druhém břehu řeky zabéká srnec,to také není nic příjemného. Ale u vody je stále krásně. Ať se daří.
Kolem mě proplul bobr v max metrové vzdálenosti, když jsem brodil po pás na řece Jihlava. Krásnej zážitek, ale krev mi ztuhla, než jsem si to stačil přebrat v hlavě..