Když začínala s plavanou, rozhodně tvrdila, že položenou nikdy chytat nebude. Uběhlo sedm let a Anička Koprnická míří na mistrovství světa v kaprařině.
V začátcích její kaprařské kariéry přitom bylo dost emocí. To když se Aničku snažil její přítel naučit samostatnosti. Dnes je za tuhle „výchovu“ vděčná. „My se zpočátku dokázali pěkně poštěkat. Dokonce i nějaké slzy byly,“ vzpomíná Anička. „Říkal mi, že pokud chci rybařit, musím umět fungovat sama – navazovat a připravit si všechno ostatní,“ vzpomíná česká reprezentantka.
Dvě profesní vášně
Anička pracuje jako zdravotní sestra, ale nepomáhá pacientům, nýbrž klientům. „Nejsem zaměstnaná v nemocnici, ale v domově pro seniory,“ vysvětluje a hned dodává, proč si vybrala tuto práci. „Líbí se mi, že klienty znám a oni zase znají nás. Vyvíjí se mezi námi určitý vztah, a když k tomu připočtu kolegy, je tu takový rodinný kolektiv,“ popisuje Anička. „To v nemocnici se pacienti pořád mění,“ dodává.
„Po dvanáctihodinové směně je člověk unavený jak po psychické, tak fyzické stránce. Mnohdy si sáhne na dno, ale stojí to za to, protože mě práce pro druhé skutečně naplňuje,“ říká Anička, kterou trochu mrzí, jakou má její profese pověst. „Spousta lidí nad důchodci ohrnuje nos, a to mi vadí. My se o ně snažíme starat s láskou a vycházet jim ve všem vstříc,“ dodává.
K péči o seniory má ještě jedno zaměstnání. I když Anička by to nazvala jinak: „Je to můj podnikatelský sen, který je spojený s mojí dlouholetou vášní – bylinkami a přírodními věcmi.“ Anička vede vlastní kosmetický salon. „Zaměřuju se na péči o pleť, aby obsahovala co nejméně chemie,“ vysvětluje a hned dodává: „Ale nejde jen o to udělat ženy hezčí. Důležitá je také relaxace a možnost udělat něco pro sebe,“ říká s tím, že jejími klientkami jsou jak náctileté dívky, tak důchodkyně.
Když není v jedné ze svých prací nebo u vody, zajímá se o fotbal. „Já kdysi dokonce hrála s klukama v dorostu. Mám ráda fotbal, hokej, sporty tak nějak celkově,“ říká fanynka Slavie. „Když jsem fotbal ještě hrála, tak jsem v české lize nefandila nikomu. Ale posledních pár let přeju Slavii. Ale ať si každý fandí, komu chce,“ odmítá, že by se chtěla hádat se sparťany nebo fanoušky jiných týmů, který klub je lepší.
Chytat na těžko? Nikdy
Na fotbal jí beztak příliš času nezbývá, protože většinu volného času stráví před pruty. K rybaření ji před sedmi lety přivedl její současný přítel. „Nejdřív jsem si ťukala na hlavu, co s ním na těch rybách budu dělat,“ usmívá se Anička, která si nakonec vyzkoušela plavanou. „Začínala jsem se splávkem. Červíci, kukuřička a první plotice, cejnci a menší kapři,“ vzpomíná.
„Dodnes si pamatuju, jak jsem prohlašovala, že na těžko nikdy chytat nebudu. Nechápala jsem tehdy, jak se dostane kulička boilies na vlas pod háček. O existenci jehly jsem tehdy neměla ani páru,“ povídá s úsměvem Anička, která u plavané pochopitelně nezůstala. Vyzkoušela si sumcařinu, přívlač a další rybolovné techniky, ale zakotvila u kaprařiny.
„Kaprařina je pro mě určitá forma relaxu, ale na druhou stranu – když ji chce člověk dělat naplno, nemůže dělat dalších x věcí. Chytání kaprů je zajímavé a dá se provozovat celoročně,“ říká Anička.
Jakmile se ale do rybaření pustila naplno, její přítel jí začal učit zmiňované samostatnosti. „Dneska už si vyjedu na ryby klidně i sama a třeba na nedávné kvalifikaci jsem si ověřila, že si opravu vystačím sama. I když na mistrovství světa skládáme dvoučlenné týmy,“ říká Anička, která vyrazí na dva až tři závody ročně. „Každoročně podporujeme charitativní závody Kámik Charity Carp Cup,“ dodává.
Zaujala vás Anička Koprnická? Sledujte její instagramový účet nebo se staňte fanoušky jejího Facebooku.
View this post on Instagram
„Položená se mi líbí, protože nabízí hodně variant chytání. Člověk si může odjet k vodě, zavézt pruty a odpočívat – hlavně pokud cílí na velké ryby. Anebo může jet na sto procent, jako třeba na závodech,“ říká Anička, ale hned dodává, že na většině soukromých výprav se snaží většinou ulovit větší ryby. „Ale každý kapr je něčím hezký a zvláštní. Já mám ráda hlavně lysce a řádkáče,“ přiznává.
Pokud si má ale vybrat, jestli během dovolené raději vystavit své tělo slunečním paprskům u moře, nebo u českého revíru s nahozenými pruty, neváhá. „Samozřejmě že budu radši v přírodě. Ideálně na místě, kde nepotkám moc lidí. Mám rybaření ráda, naplňuje mě a krásně si u něj pročistím hlavu,“ vysvětluje.
A co ji na kaprařině baví ze všeho nejvíc? „Ten pocit, když se rozjede prut. To je taková třešnička na dortu. A taky mám ráda úspěšně zdolanou rybu. Hezky se o ni starám – samozřejmě používám podložku, a když má nějaké poranění, tak ho vydezinfikuju. Následuje fotka, rozloučení s pusou a rychle zpátky do vody,“ popisuje s tím, že ryby nejí a zásadně odmítá i prosby blízkých, aby jim od vody nějakou rybu přinesla.
Se Sabinou jsme obě dříči
Na blížícím se mistrovství světa v Itálii, které proběhne od 16. do 19. července na jezeře Pietrafitta, vytvoří týmovou dvojici se Sabinou Řehořkovou. „Neznáme se moc dlouho, ale myslím, že jsme si sedly dobře. Máme k sobě věkově blízko a naše názory na chytání jsou podobné,“ říká Anička s tím, že se na spolupráci těší. „Myslím, že jsme obě dříči, které ze sebe vydají sto procent,“ dodává.
A jak odpoví na typickou otázku týkající se očekávání z MS? „Jedeme poprvé, takže si myslím, že bude hlavně důležité vydat ze sebe všechno, co umím. Jet na maximum, a kdyby se nám podařilo skončit v první polovině startovního pole, tak myslím, že budeme se Sabčou obě spokojené. A jestli to cinkne, bude to o to lepší,“ dodává Anička Koprnická.
Zaujala vás Anička Koprnická? Sledujte její instagramový účet nebo se staňte fanoušky jejího Facebooku.
Pokud byste chtěli Aničku a její kolegyně podpořit, pošlete jakoukoliv částku na transparentní účet české ženské reprezentace (352527615/0300) nebo použijte QR kód.
Foto: Anna Koprnická (se souhlasem)
Miluju tě