Maďarský rybářský svaz (Mohosz) se pustil do opravdu velkého projektu. Jeho cílem je oživit rybáření, posílit ekologickou bezpečnost domácích vod a zároveň přimět více lidí, aby si dali rybu na talíř.
Je tohle to, co rybáři opravdu chtějí, nebo jde o komerční záležitost zahalenou do rybářského kabátu?
Voda jako místo setkávání
Mohosz plánuje vybudovat moderní komunitní zóny u vodních ploch. Představte si rybník nebo řeku, kde kromě mola a lavičky najdete i malé občerstvení, cyklostezku a zázemí nejen pro rybáře, ale také pro výletníky. Nejde jen o to, aby si rybáři pohodlně nahodili, cílem je, aby se voda stala přirozeným centrem života pro všechny.
V Česku si to můžeme představit třeba u Labe nebo na Orlíku – místo, kde si dáte smaženého candáta, zatímco děti běhají po hřišti a vedle vás si kolega rozbalí kaprové pruty?
Stamiliony na ochranu vod
Maďaři mají na projekty k dispozici částku, která u nás zní skoro jako pohádka – zhruba 1,6 miliardy korun. Tyto prostředky půjdou na obnovu přírodních stanovišť, monitoring vody pomocí chytrých senzorů nebo speciální techniku pro rybářské spolky. Takže i malé spolky dostanou možnost využít třeba bagr na čištění dna nebo stroje na sečení vodní vegetace.
Výzkum i ryba na talíři
Velký důraz kladou i na výzkum a zdraví ryb. Záměrem je, aby výsledky vědeckých projektů měly praktický dopad, ať už jde o hospodaření na vodě, nebo o prevenci nemocí ryb.
Neméně důležitá je pro Maďary propagace konzumace ryb. Maďaři otevřeně říkají: ryba na talíři je stále spíš výjimka než pravidlo. Proto spustili program na to, aby se lidé v Maďarsku naučili místo čabajky konzumovat i rybu. Zní to možná úsměvně, ale cíl je jasný – ukázat, že příprava sladkovodní ryby není věda. A co víc? Ryby z domácích vod jsou často kvalitnější a zdravější než dovážené mořské z velkochovů. A to je hlavní gró projektu.
Na druhou stranu se ale nabízí otázka: není v tom až příliš velký kus byznysu? Moderní komunitní centra, chytré senzory, výzkumné programy – to všechno zní dobře, ale běžného rybáře často zajímá hlavně to, jestli mu ryba zabere.
Někdo může namítat, že namísto miliardových projektů by stačilo víc vysazovat, lépe pečovat o revíry a dát rybářům klid u vody. Jiní naopak řeknou, že bez investic a otevření vody širší veřejnosti rybařina u mladé generace postupně zanikne. Co je podle vás správná cesta? Tichý břeh jen pro rybáře, nebo živé místo, kde se potkávají různé světy?
Zdroj: Pecaverzum, foto: InRybar.cz
