Každý rybář to nejspíš zná. Máme mapy, aplikace, informace o úlovcích a dnes už prakticky neomezené možnosti, kam vyrazit. Víme, kde se chytají velké ryby, kde se letos povedla krásná pětadvacítka a kde to právě bere.
A přesto nakonec často sedneme do auta a jedeme tam, kam jezdíme už roky.
Proč?
Vždyť bychom mohli zkusit něco nového. Jinou řeku. Jinou přehradu. Jiný revír. Možná bychom tam měli větší šanci na rybu, na kterou čekáme celý rok. Možná bychom dokonce chytili víc ryb.
Jenže rybaření nikdy nebylo jen o tom, kde je nejvíc ryb.
Myslím, že každý rybář má někde svoje místo. Nemusí být ničím výjimečné. Možná je tam špatný přístup, zarostlý břeh a člověk tam za celý den chytí jednu malou rybu. Ale přesto se tam rád vrací. Protože některá místa si člověk nevybírá hlavou. Vybere si je něčím jiným.
Možná jsme tam poprvé chytili rybu, na kterou jsme dlouho čekali. Možná jsme tam byli s člověkem, který už dnes k vodě nechodí. Možná jsme tam strávili noc, kdy jsme skoro nespali, protože jsme pořád čekali na záběr. A možná si ani neumíme přesně říct, proč nám právě tahle voda tolik přirostla k srdci.
Jen víme, že když k ní přijedeme, je nám dobře. A není zvláštní, že si člověk někdy pamatuje úplné maličkosti?
Pamatuje si, kde rostla ta stará vrba. Kde bývala mělčina. Kde se každé ráno ukazovali kapři. Kde jednou začalo pršet tak, že jsme za deset minut byli promočení až na kůži.
Rybu už si třeba ani pořádně nepamatujeme. Ale ten ukrutný déšť ano.
Časem se navíc všechno mění. Břehy zarůstají, stromy stárnou a některé mizí úplně. Mění se voda i ryby v ní. Měníme se především my.
A přesto se po letech podíváme na stejnou hladinu a máme pocit, že jsme na chvíli zase tam, kde jsme byli před deseti lety. Možná právě proto se vracíme. Ne proto, že očekáváme rekord. Ne proto, že víme, že dnes určitě přijde záběr.
Ale protože některá místa v sobě mají něco, co žádná nová voda nabídnout nedokáže.
Vzpomínky.
A možná je to nakonec jedna z nejhezčích věcí na rybaření. Že člověk nechytá jen ryby. Chytá také okamžiky, které si potom nosí v hlavě ještě dlouho poté, co pruty zase uklidí do sklepa.
Takže až příště pojedete na svoje oblíbené místo, zkuste se na chvíli podívat kolem sebe. Na vodu. Na stromy. Na břeh. A vzpomeňte si, kolikrát už jste tam byli. Možná zjistíte, že tam nejezdíte proto, abyste něco chytili.
Možná tam jezdíte proto, abyste si připomněli, proč jste se kdysi vůbec stali rybáři…
foto: InRybar.cz
