Studie z povodí Rolavy a Ohře ukázala, jak fatální vliv mají na rybí obsádku překážky v korytě. Zároveň však přinesla i dobré zprávy.
Proč se některým rybám v řece daří a jiné z jejích částí postupně mizí? Důvodem nemusí být jen kvalita vody nebo rybářský tlak. Velkou roli mohou hrát také jezy a další překážky, které rybám brání volně putovat proti proudu.
Na Rolavě našli 41 překážek. Většina nemá rybí přechod
Právě na tento problém se zaměřila studie Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Vědci zkoumali řeku Rolavu a navazující úsek Ohře v okolí Karlových Varů. Výsledky ukázaly, že některé překážky dokážou rybí společenstva výrazně ovlivnit. A že když se řekám znovu umožní volněji proudit, ryby toho dokážou využít.
Na první pohled může jez působit jako běžná součást řeky. Pro ryby ale může představovat nepřekonatelnou zeď. Zatímco pstruh obecný zvládne za vhodných podmínek překonat i vyšší překážky, pro řadu dalších původních druhů mohou být problémem už mnohem nižší stupně.
Na Rolavě vědci identifikovali celkem 41 příčných objektů, mezi které patří jezy, stupně nebo skluzy. Hned 25 z nich má výškový rozdíl přes 60 centimetrů. Rybí přechod je přitom vybudovaný pouze u osmi těchto objektů.
Zvlášť problematická je situace v Karlových Varech. Dva velké jezy, každý s výškou přesahující 1,5 metru, brání migraci ryb. Jez v části Rybáře navíc odděluje Rolavu od Ohře, takže ryby nemohou volně přecházet mezi oběma řekami.
Možná se ptáte, proč je to problém?
Ryby potřebují během života využívat různá místa. Mohou se přesouvat za potravou, vhodnými úkryty nebo na trdliště, tedy místa, kde se rozmnožují. Pokud jim v cestě stojí nepřekonatelná bariéra, přicházejí o část přirozeného prostředí.
Pstruzi se přes rybí přechody dostali až téměř ve 100 % případů
Studie ale nepřinesla jen špatné zprávy. V Nové Roli byly v roce 2020 upraveny tři stupně, které předtím představovaly překážky vysoké přes 1,5 metru. Vznikly zde rybí přechody v podobě skluzů a rybám se otevřel přibližně deset kilometrů dlouhý úsek toku.
Vědci následně sledovali pohyb pstruhů obecných pomocí radiové telemetrie. Ryby označili vysílači a monitorovali, zda dokážou upravenými místy proplout.
Výsledek? Úspěšnost průchodu samotnými rybími přechody dosahovala 88 až 100 procent. Celková migrační úspěšnost se podle sledovaného úseku a skupiny ryb pohybovala mezi 66 a 90 procenty.
To je důležitý poznatek také pro rybáře. Rybí přechod nemusí být jen drahou stavbou, která dobře vypadá na papíře. Pokud je správně navržený a odpovídá potřebám ryb, může skutečně pomoci obnovit jejich pohyb v řece.
Pod jezem jiné ryby než nad ním
Výzkumníci v letech 2022 až 2025 sledovali také samotné složení rybí obsádky. V osmi lokalitách na Rolavě a Ohři zaznamenali celkem 23 druhů ryb.
Rozdíly mezi jednotlivými úseky byly výrazné. Zatímco v části pod jezem v Rybářích se vyskytovalo druhově bohatší společenstvo, v izolovaných úsecích nad překážkami byla skladba ryb odlišná. V některých místech výrazně převažoval pstruh obecný.
V dolní části Rolavy a v Ohři vědci zaznamenali například také jelce tlouště, vranku obecnou nebo mřenku mramorovanou. Mezi nalezenými druhy byla i mihule potoční, která patří mezi zvláště chráněné živočichy.
Výzkum tak ukázal, že na podobě rybí obsádky nezáleží pouze to, kolik ryb do vody přibyde. Důležité je také to, zda se mohou volně pohybovat a zda mají přístup k vhodným stanovištím.
Samotné vysazování nemusí stačit
Pro nás rybáře je podstatný ještě jeden závěr studie. Ani intenzivní umělé vysazování podle autorů nedokáže účinně stabilizovat populace ryb, pokud jim v cestě zůstávají zásadní migrační překážky.
Pokud má být populace dlouhodobě udržitelná, musí mít ryby také podmínky pro přirozený život a rozmnožování.
Zdroj: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, studie „Hodnocení migrační průchodnosti Rolavy a odhad dopadů její obnovy na rybí společenstva“, foto: InRybar.cz
