Sedmnáct let. Věk, kdy většina kluků řeší školu, kamarády a víkendové plány. Pro dobrodruha, rybáře a zálesáka Matěje Houšku je to ale věk, kdy se rozhodl splnit si sen, o kterém řada rybářů jen potichu sní. O své zkušenosti z honby za mongolskou nemesis se podělil v exkluzivním rozhovoru pro InRybar.cz.
Vypravil se do jedné z nejodlehlejších a nejdivočejších částí Mongolska a pokusil se ulovit legendárního tajmena – krále asijských řek, rybu, kterou Mongolové nazývají „vlkem mezi rybami“.
Sen, který nezačal u vody
Výsledkem je dokumentární film EXPEDICE MONGOLSKO – Cesta za legendárním tajmenem, který měl nedávno premiéru v kině a nyní je dostupný také na YouTube. Nejde však o klasické rybářské video. Jde o syrový dobrodružný film o cestě za snem, o respektu k přírodě a o tom, co všechno obnáší skutečná expedice.
Matějův film nezačíná v Mongolsku. Nezačíná ani prvním nahozením. Začíná dlouho předtím – u příprav, plánování a tvrdé práce. Divák sleduje fyzickou i psychickou přípravu, studium informací a hledání rad u zkušenějších rybářů. Matěj se pro radu obrací i na známé osobnosti rybářského světa a ve filmu se objevuje například Rudolf Hrušínský.
Už tady je jasné, že expedice tohoto typu není o štěstí nebo náhodě. Pro Matěje je o velké pokoře, respektu a ochotě učit se od těch, kteří mají zkušenosti.
Matěji, je ti teprve 17 let. Kdy se vlastně zrodil nápad vydat se až do Mongolska za legendárním tajmenem?
Bylo to už někdy v mých rybářských začátcích. U vody se motám od tří let, začínal jsem úplně postaru s obyčejným klackem z lísky, špuntovým splávkem a snažil jsem se tímto způsobem na jednom menším rybníku chytat své první perlíny. Matně si pamatuji, že to pro mě byly chvíle, kdy jsem snil o velkých rybářských dobrodružstvích po celém světě a doufal, že je třeba jednou opravdu budu moci zažít. No, a když jsem pak prvně uviděl fotografii tajmena z mongolské řeky, můj největší rybářský sen byl rázem naprosto jasný. Nikdy bych nečekal, že se za ním vypravím už v 17 letech, ale život prostě nikdy nečeká…
Co byl úplně první impuls, kdy sis řekl, že tahle cesta musí být zachycená i na film?
Vždycky mi dělá neskutečnou radost, když mohu své příběhy a dobrodružství sdílet s ostatními – ať už prostřednictvím přednášek, knih, článků nebo právě filmů. Navíc moc dobře vím, že někteří lidé bohužel nemají tu možnost, vydat se za svým velkým snem, ať už z osobních, zdravotních nebo i finančních důvodů, a já jsem rád, když jim to mohu prostřednictvím mé tvorby alespoň trochu vynahradit.
Zjistil jsem totiž, že spousty lidí jsou velmi empatičtí a dokážou se mnou má dobrodružství prožít i na dálku. Proto jsem vlastně od začátku plánování expedice vůbec nepochyboval o tom, že bych v Mongolsku film nenatočil.
Tam, kde končí komfort
Mongolsko ve filmu nepůsobí jako exotická pohlednice. Je syrové, tiché a nekompromisní. Nekonečné stepi, hluboké a nevyzpytatelné řeky, silný vítr a místa, kde člověk rychle pochopí, že je tu jen hostem.
Matěj otevřeně ukazuje, že expedice není jen o krásných momentech. Jsou tu i chvíle pochybností, vyčerpání a situace, kdy je na hraně i svého zdraví.
Film ukazuje, že expedice nezačala až v Mongolsku, ale dlouho předtím. Jak náročná byla samotná příprava – fyzicky i psychicky?
Je pravda, že už i do Mongolska za tajmenem se dá v dnešní době vypravit velmi pohodlným způsobem – do míst, která doslova připomínají rybářskou atrakci. Tohle jsem ale já rozhodně zažít nechtěl. Já chtěl zažít to pravé, drsné a nespoutané divoké Mongolsko. Musím přiznat, že najít tam takové místo není dnes až tak jednoduché, ale mně se to díky člověku, který tam působí více jak 30 let, podařilo.
Věděl jsem, že mířím do opravdové divočiny. Proto jsem se snažil brát přípravu opravdu zodpovědně a dát do ní maximum. Vše začalo zjišťováním informací v mapách, článcích, knihách i pomocí telefonátů do zahraničí. No, a nechyběla ani fyzická příprava – převážně formou běhu a posilování, abych byl připraven i na ty nejnáročnější podmínky.
Lidé, ryby a skutečný smysl cesty
Silnou částí filmu je i setkání s místními obyvateli. Mongolové, kteří Matěje přijímají s otevřeným srdcem, s ním sdílí jídlo, čaj, obydlí i ticho u ohně. Zároveň ale přichází situace, kdy se důvěra mění v opatrnost a kde se z romantiky expedice stává realita divočiny.
Rybaření samotné přináší silné momenty. Matějovi se podaří ulovit dvě trofejní amurské štiky i krásného lenoka. Každý z těchto úlovků má svůj příběh, emoci a váhu.
Byl během výpravy moment, kdy jsi měl pocit, že už je to za hranou a chtěl ses otočit zpátky?
Ano, jeden takový moment nastal. Bylo to hned druhý den lovu, byli jsme s bráchou sami v úplné divočině a najednou se k nám přiřítili dva ozbrojení Mongolové na koních, kteří na nás začali něco agresivně mongolsky pokřikovat. Nerozuměli jsme jim samozřejmě ani slovo a jeden z nich se navíc pustil přímo do mě – pomocí dlouhé dřevěné tyče do mě začal agresivně strkat a snažil se mě odvézt neznámo kam. Jakmile si pak všiml malého skládacího nože na mém opasku, který je tam naprosto legálně povolený, začali oba už doopravdy řvát a situace se čím dál více vyhrocovala.
To už jsem opravdu nevěděl, jak to celé zachránit – sami s bráchou v pustině a vůbec jsme netušili, co po nás tihle lidé vlastně chtějí. Naštěstí mi ale sepnulo v hlavě a vybavil jsem si slova mých kamarádů, kteří Mongolsko velmi dobře znají: „Mongolsko = všudypřítomná korupce“. A já v tom okamžiku naštěstí pochopil, že i když mám všechna potřebná povolení k pobytu i rybaření, musím se vyplatit. Takže jsem se s nimi rukama nohama domlouval na nějakém úplatku, a nakonec nás zachránily rybářské nástrahy. Každopádně dopadlo to dobře, a jak to tak bývá, nepříjemné zážitky rychle odezní a ve vzpomínkách nakonec zůstává jen to pozitivní.
Film nabízí nejen rybolov, ale i silnou atmosféru místní přírody a života Mongolů. Co na tebe osobně zapůsobilo nejvíc?
Když opominu samotného tajmena (úsměv), tak určitě jedno poznání – že Mongolsko je po všech stránkách země kontrastů. To, co mě ale z hlediska rybaření nejvíce překvapilo a popravdě i zklamalo, je celkové zarybnění. Raftem jsem plul řekou desítky kilometrů a za celou tu dobu jsem neviděl ani jednu rybičku. Hodně jsem si uvědomil, jak jsem vděčný našim českým rybářům, kteří se i na úkor svého volného času a svého rybaření starají o naše vody, vysazují ryby a chrání je.
Co by sis přál, aby si diváci z filmu EXPEDICE MONGOLSKO – Cesta za legendárním tajmenem odnesli?
Ve své tvorbě se vždy snažím předat lidem příběh a emoce z mých dobrodružství, a jak jsem viděl na vlastní oči u diváků při premiéře filmu v kině, i podle reakcí, které od spuštění filmu dostávám, tak věřím, že se nám to snad povedlo. To největší poselství filmu je ale jediné a netýká se pouze rybaření – plňte si své sny! Protože sny jsou přece od toho, abychom je žili a ne jen snili…
A na závěr – máš po této zkušenosti v hlavě už další expedici?
Legendární tajmen v Mongolsku byl jednoznačně můj největší rybářský sen. Já mám ale těch snů ještě mraky. Samozřejmě chystám další expedice do zahraničí a obecně se dá říci, že jejich cílem bude setkání s rybami, které jsem dosud ještě nikdy neulovil. Mám ale velké sny i ve tvorbě. Mohu prozradit novinku – začal jsem spolupracovat s největším českým nakladatelstvím Albatros Media, pro které píši novou knížku, která vyjde už na podzim tohoto roku a rovněž připravuji i jedno velké překvapení z hlediska filmové tvorby.
Film EXPEDICE MONGOLSKO – Cesta za legendárním tajmenem je právě teď na YouTube:
Zdroj: Matěj Houška, foto: Matěj Houška (se svolením)
