V článku si přečtete
Asi není rybáře, který by se v dnešní době na rybářském internetu nesetkal s fotografiemi polonahých rybářek. Právě tyhle fotky sbírají hromadu „lajků“, ale přitom křiví pohled na ostatní rybářky.
Michaela Brožková-Krausová patří k úspěšným českým rybářkám. Její vášní jsou rybářské závody, na kterých se dokáže vyrovnat i mužským soupeřům. Vše si vydobyla sama, když u vody cílevědomě pracovala na sbírání rybářských zkušeností. A není proto divu, že ji „rybářky v růžovém“ občas štvou…
Začátky rybářské cesty…
Nevím, jestli bohužel, nebo bohudík nepocházím z rybářské rodiny. Vyrostla jsem v Krkonoších, kde bylo prakticky nemožné se k rybám dostat. Proto jsem začala s rybařinou až v pozdějších letech. Rybařím posledních asi 12 let, takže ten „velký boom“ boilie mě minul.
Seznámení s rybařením vypadalo podobně asi jako u každého začátečníka. Začínala jsem s klasickým krmítkem, kdy jsem na háček napichovala všemožné nástrahy. Dokonce jsem ale i chvíli muškařila a vláčela, ale to nemělo dlouhého trvání.
Vše dospělo do takové fáze, že před pár lety pro mě rybařina dostala nový rozměr, a stala se doslova mou životní cestou (a obživou).
Začátek těžké závodní dřiny
V průběhu času jsem se dostala k závodní kaprařině v položené. A s postupem času jsem zjistila, že ten adrenalin, který během závodů panuje, mě neuvěřitelně naplňuje. Dá se to nazvat jako závislost? Asi ano!
A to i přesto, že začátky nebyly vůbec jednoduché. Proč? Měla jsem pocit, že se na mě ostatní dívají jako na „blbou ženskou“, která vše sponzoruje, a vlastně nic neumí. A ano, závodní výsledky se dlouho nedostavovaly.
Pak ale přišel zlom! Po roce neúspěšného závodění jsem potkala úžasného člověka, který mi otevřel oči. Zeptala jsem se ho, co mám dělat, abych byla na závodech úspěšnější. Na ten smích dotázaného v životě nezapomenu.
Ale pak přišla „zlatá odpověď“: „Myslíš si, že naše přední špičky v kaprařině někdo něco učil nebo jim radil? Seber se, a jdi k vodě – tvrdě trénuj, tady zkratky fakt nejsou!“
Jdu do toho!
Po těch možná tvrdých (ale pravdivých) slovech jsem se mohla na všechno vybodnout. Ale to bych nebyla já! Začala jsem tedy trénovat. Pro představu: chodila jsem pilovat na pole hody, pracovala jsem na jejich přesnosti, začala jsem zlepšovat vybavení, a tak nějak všechno dohromady.
A pak přišla odměna! Na první úspěch do konce života nezapomenu: závodily jsme jako jediný ženský tým na mistrovství republiky v Račicích. A tady v těžké konkurenci 33. chlapských týmů jsme skončily na parádním 7. fleku. V ten moment jsem si uvědomila: ono to půjde!
Přesto! V té době pro mě bylo velmi demotivující, že v ženské rybařině bylo mnoho „slečen v růžovém“, které nemají jediný vlastní výsledek, a přesto byly ikonami pro mnohé další (nemyslím tebe Šárko! :D)
Změnilo se dneska něco? Nemyslím si, protože i v dnešní době některým holkám stačí správné PR a šikovná práce se sociálními sítěmi než opravdová rybařina, kde člověk tráví spoustu „rybohodin“ u vody, kde zkouší návazce nebo hledá správný povrch dna.
Dříve to bylo jednodušší, protože když už se někde žena objevila, musela opravdu něco umět. Bohužel, tímto se pohled na ženy rybářky šeredně zkresluje, takže si mnozí myslí, že máme vše u vody jednodušší a lehčí. Není tomu tak!
Chlapi, doba se fakt změnila!
Abych byla tam, kde jsem teď, pro mě znamenalo být jiná, a jít cestou tvrdé dřiny. Stálo mě to hodně času, protože šlo o tvrdou práci se zlepšit na takovou úroveň, abych se na závodech začala rovnat chlapům, a dokonce je porážet.
Ale víte co? Stálo to za to! Teprve v ten moment mě přestali brát jako blbou ženskou nebo „slečnu v růžovém“, ale jako rovnocennou konkurenci, před kterou je zapotřebí se mít na pozoru.
Je trochu frustrující, že ten pohled na zkušené rybářky nikdy nebude takový jako na ostřílené rybáře. Řeknu vám příklad: pracuji na rybářské prodejně, mám za sebou hromadu zkušeností. Přesto se dodnes potýkám s otázkou od zákazníků: „A Vy tomu rozumíte?“
Ano, rozumím!
Text a foto: Michaela Brožková-Krausová
a ty fotky polonahých rybářek jsou jako kde ? člověk se těší na fotky a zase jen klamavý článek.
Ja jsem to nepochopil. Jak jako pekne rybarky kazi povest ostatnim? To nemuze byt zenska pekna a sikovna zaroven? Mozna je v tom trochu zavisti?
Nejste jediný kdo to nepochopil. Ta baba pouze z hloubi duše nenávidí celý okolní svět, rybářky „v růžovém“ obzvlášť.
Tak paní ze sebe dělá velkého profíka a chytá 12let na kuličky🤣a ještě je zhrzelá že se nějaká bábovka svlékne.To že prodáváte na krámě a jezdíte na závody z Vás nedělá žádného guru🙏🏻
Máte pravdu. Možná paní rybářce vadí, že ty polonahé jsou ke koukání?
Budu věřit, že tenhle článek tady dala redakce jen pro pobavení 😉😂
Jo…🤣🤣🤣 Kvůli takových moralistek budu chytat v létě v oteplovačkách 🤣🤣🤣🤣🤣
…a pokud nemá dotyčná dáma plavky, klidně ji nějaké koupím 🤣😇
🤣🤣🤣
Také tak.
Jako asi budou větší problém opilci na rybách.. než hezká žena v bikinách.
Dělá jako by polonazí rybáři neexistovali. Asi sexizmus.
Jsem pro polonahé až nahé…. Krásné zpestření rybařiny…..👍😊
A kort , když neberou !!!
Je mi 35 a u vody jsem od svých 3.let…. Jaká koli žena, ať oblečená nebo slecena je vždy bonus…..
to snad vadí jen buzíkovi. my ostatní to přivítáme.
I rybářky jsou pořád hezké ženy!
Pošlete mi odkaz těch polonahých rybářek.
Ukažte mě chlapa, který se nepodívá na pěknou babu, možná nějakej 4%.
Co komu kazí polonahé rybářky? Že se umí odvázat a v dnešní korektní době (jak já to nenávidím) takhle blbnout je spíš plus. A komu se to nelíbí, tak ten nebo ta ať se soustředí na svůj život.
Palec nahoru.
Profi rybářka dělá jen zbytečné dusno. Rád se chlap koukne na hezkou.
V sedmdesátých letech jsme dělali rybolovnou techniku. Tehdy ještě pětiboj. Mgr. Věra Čapková, mistryně světa v RT byla pro nás pojem! Byl to krásný sport.
a kde jsou fotky těch pěkných rybářek ??
Holky k vodě jen v teplákách a kulichu ať babochlapa neklepne :o) Být hezká a šikovná to je průser až na půdu Petrův zdar všem hezkým rybářkám a nám co se rádi na ně podíváme :o)
🤣🤣🤣🤣
Dívka, která byla kritizována za její příspěvek na Instagramu, se podle mě ničím neprovinila. Jen se chtěla o svůj koníček podělit s ostatními. Je smutné, že místo chvály a podpory se setkala s urážkami a urážkami.
Jsem velkým fanouškem cestování, ale často se obávám, že je příliš drahé. Můžete číst zde http://www.zamek-hluboka.eu/jak-usetrit-na-cestovani
Chápu že chlapi neradi vidí ženu rybářku. Oni si totiž chlapi jezdí k vodě odpočinout právě od žen.
Méně závisti Míšo! V článku chybí zmiňované fotky, ale než posílat fotky, tak je lepší posílat video. Proto ženám pro inspiraci: https://www.youtube.com/watch?v=fDaDgGsamRY
Když jdu odevzdat povolenku na ryby a koupit novou tak každý rok k tomu dostanu kalendář s krásnou polonahou slečnou s rybářskou motivací třeba s pěkným kaprem nebo je jenom zahalená v rybářské síti každý rok jiná pěkná holka. Kalendář potěší jsem sběratelem těchto hezkých kalendářů.
😀 od té doby co se z rybaření stal ofico sport a ne volnočasová záležitos tak se porybný chovaj jako gestapo a rybáři jak křestanský fanatici kde jsou ty časy kdy než mu to zabralo člověk stihnul 2 rychlovky a nikdo ho neotravoval s nějakou podložkou na ryby a nedusil jak policajt při kontrole lékárničky dřív sem vlastnil povolenku a pravidelně jí obnovoval ale dneska jsem z těch lidí tak znechucenej že když si chci zachytat radši jedu na víkend na soukromý revír a mám od všech těhle idiotů klid 🙂