Ještě před pár dekádami si rybář sedl na břeh s laminátovým prutem, pár kuličkami těsta a důvěrou v rybí instinkt. Dnes? Sonary, drony, elektromotory, echoloty, podvodní kamery, krmné rakety na dálkové ovládání.
Rybařina prošla raketovým vývojem a právě to v posledních letech rozděluje komunitu. Jedni mluví o evoluci, druzí o degradaci tradičního rybářského řemesla. Tak kde je pravda? A jak moc ještě zůstává rybaření tradičním „sportem“?
Od lovu k lokalizaci
Základní rozdíl oproti minulosti je jasný: dnes už rybář nemusí rybu hledat. Ona se mu doslova ukáže. Díky pokročilým sonarům a echolotům přesně vidíme, kde ryby stojí, v jaké hloubce, a někdy dokonce i jak se chovají. Moderní přístroje navíc ukazují strukturu dna, teplotu vody, směr proudění. To už není o hledání „lepšího místa“, ale o téměř chirurgicky přesném zaměření cíle.
Není to špatně. Ale položme si otázku: je to ještě rybaření, nebo už jen dálkově řízený zásah s očekávaným výsledkem?
Technika jako klíč k úspěchu… nebo k frustraci?
Příznivci moderní techniky tvrdí, že pokrok nelze zastavit. Že vývoj patří do každé sféry našich životů. A že sonar je stejně „nespravedlivý“, jako byl kdysi vynález boilies. Rybařina se mění, stejně jako svět kolem nás. Pomůcky jako GPS mapy, sledování ryb přes mobilní aplikaci nebo „live sonary“ přináší nové možnosti – ale i nové závislosti.
Ještě nedávno jsme u vody seděli s klidem. Dnes sledujeme displeje, analyzujeme, přepínáme režimy, dolaďujeme detaily. Nevzali jsme si tím trochu kouzla přírody?
Etika na hraně
Zvláštní kapitolou je používání podvodních kamer a dronů. Někdo si tím „jen“ ověří krmné místo, jiný už přesně sleduje pohyb ryb, jejich reakce na nástrahu a dokáže naprosto přesně načasovat záběr. Kde je hranice? Je fér sledovat rybu, jak se blíží k háčku a sekat až ve chvíli, kdy jej má v tlamce? Není to spíš videohra než rybařina?
Proč máme pravidla, která zakazují například rybolov přes noc na některých revírech, ale zároveň tolerujeme technologie, které zcela rozviklaly misky vah mezi člověkem a přírodou?
Když technika nahrazuje dovednosti
Dřív se poznal dobrý rybář podle toho, jak uměl „číst vodu“, odhadnout pohyb ryb, zvolit správnou taktiku a pracovat s omezenými prostředky. Dnes je jiná doba a mám trošku strach z toho, abychom pak věděli, co na břehu dělat, když se technika porouchá.
Tím ale nemá vzniknout výčitka. Naopak. Moderní technologie mohou být skvělým pomocníkem, pokud jsou použity s rozumem a úctou ke sportu a přírodě. Klíčem je nepřestat se učit a vnímat, že úspěch není jen o číslech na displeji.
Co nám zůstane, když vypneme obrazovku?
To největší kouzlo rybařiny nikdy nebylo v počtu záběrů. Bylo v tichu u vody, v ranní mlze, ve chvílích, kdy člověk splynul s přírodou a zapomněl na čas. To technika nahradit neumí. A i když chytíme rekordní rybu díky přesnému sonaru, nezůstane po ní ta samá vzpomínka, jako když jsme si ji vyseděli po třech dnech u neznámého ramene, jen podle toho, že nám to našeptal lovecký instinkt nebo že jsme si to dokázali přečíst ve vlnách rybníka.
Pomocník, nebo podvod?
Na tuhle otázku si musí každý rybář odpovědět sám. Moderní technika sama o sobě není špatná, ale jak s ní zacházíme, to už je na nás. Pokud ji používáme jako nástroj pro učení, zefektivnění nebo v závodním rybolovu, dává smysl. Pokud ale začíná být náhradou za vlastní um, ztrácíme tím dovednost, která je v nás od nepaměti.
Zdroj: InRybar.cz
Každopádně to je prasárna!
Chodím na ryby od roku 1978 , 20 let jsem byl porybný , stále chytám po staru a jsem spokojený , nikdy v životě jsem si nevzal rybu domů , vždy je vracím zpět do vody a jsem šťastný , nic mi nechybí , Petrův zdar .
Krásně napsané a je prostě na každém z nás rybářů jestli pro nás platí staré čínské přísloví, které používal Jan Werich a to, že čas strávený na rybách se nepočítá do života. Je prostě pro nás rybařina, ale hlavně ulovená ryba, když je trofejní jen ukázka vlastního ega nebo pokud taková není popřípadě žádná a platí pro nás to přísloví, hlavně ta regenerace psychická, ale i fyzická a souznění s přírodou, které nás dokáže posilovat. Samozřejmě člověk je od svého zrodu lovec, ale měl by se chovat jako inteligentní tvor, který při tom lovu ryb nebude chovat tak , že po něm potopa.
👍
Ryba když nebere tak vám k tomu nepomůže sebelepší sonar to že ji vidíte neznamená že ji chytíte a ten um je tu rybu přesvědčit nebo vyprovokovat k záběru a k tomu žádní sonar nepomůže.
Takže mají stejnou šanci rybář s echolotem a rybář bez echolotu když ryba bude brát? Kdo má větší šanci, ten co ji lokalizuje echolotem a nebo ten co echolot nemá?
Tohle není chytře položená otázka. Sám mám ten nejlevnější sonar za ani ne 3 tisíce a jen pro zajímavost zkouším, zda na neznámém místě v danou chvíli ryby jsou. A pokud jsou, vůbec to neznamená, že zaberou – a pak tu máme třeba Vágnera s vybavením jak v kinosále a ten si asi ráno postaru nesbírá žížaly a nevaří těsto, jako já. Je to jen malá pomůcka, pokud se nejedná o extra slídivé produkty a ne jen o nekonkrétní siluetu, značící, že je šance nahodit a čekat. Nelze rovnávat hobby sonar s podvodními drony apod.
Tohle vybavení mám také , ovšem rybu vám to nechytí.. ulehčí vám to hledání místa a ryb ale když ty ryby najdete nástrahu vám nevezmou … Pak už je to o tom přelstít rybu .. a to umí málo kdo.. 🙂
Oldo je vidět , že jsi totálně mimo a kolíkno je jediná nástraha na kterou jsi se dostal .
Lakej když ta ryba není
Já jsem stará škola, nikdy jsem neměl ani hlásiče, nesnáším ten zvuk u vody. Namísto zpěvu ptáků poslouchat ty uhvízdané krámy zprava zleva…Jsem pro to zakázat echoloty, sonary, zavážecí loďky, drony, atd. při rybolovu. Jak to bude pokračovat? Výbušniny?
Někdy to vylepšuje, když někteří ,,skalní,,rybáři sebou berou svojí nepostradatelnou wife a ta klábosí mobilem se svými kamarádkami. To si kolikrát říkám ,že vražda není až tak špatný počin….obzvláště v noci !!!
Souhlasím. Spousta těch rybářů kteří tyto moderné prostředky používají se brání tím že oni rybě neublíží ale sám jsem zažil jako RS že je to přesně naopak. Ne že používají tyto nejmodernější věci k lovu aby si pomohli k rychlejším úlovkům (bez nich by neulovili nic) ale často porušují pravidla více než rybáři kteří je nepoužívají. To je má 10ti letá zkušenost u RS, třeby na Nových Mlýnech.
Vidím to letos jak začal s náma chodit bratranec chytá způsobem že skoro vždy se mu ryba chytne sama na háček a má to na volnoběžce a hlásiči. Nemusí nic sledovat jak mu to za ně pipat přijde k prutů neseka jen ho chytí a začne namotávat. Samozřejmě doba jde do předu ale není nad to hlídat policajta a v pravý okamžik ji zaseknout.
Mě třeba fascinují vláčkaři, kolikrát mají displej pro někoho srovnatelný s domácí televizi mi přijde už dost za hranou. Já osobně nic z toho nemám a ani po tom netoužím. Dokážu najít a chytit pěkný ryby i bez toho. Podle mě tomu chybí takový to kouzlo toho záběru když to člověk nahodí někam kde si myslí že by ta ryba mohla být a pak přijde záběr a o tom by to mělo být kolikrát si člověk řekne že by se hodil alespoň echolot ale aby člověk zjistil hloubku a jaký je tam dno se dá mnohdy vyčíst už jen podle břehu.
a spousta lidí bere domů vše co chytí a mnohdy nemají ani povolenky a pak se všichni diví že v těch vodách nic není. Ať si každý rybu vezme ale mělo by to mít nějakou úroveň. A na to, kolik chtějí za povolenky se těch ryb do revírů vrací málo tak se taky může stát že za pár let k ty vodě budeme chodit už jen posedět.
Za tento článek Vás Jakub nepochválí.
Mnohokrát děkuji za názor panu Miloši Kopřivovi. Já sám jsem začal s rybařinou jako šestiletý chlapec v roce 58. Je pravdou, že mnoho se do dnešních dnů změnilo. Nemohu si odpustit, že se za posledních třicet let mnoho změnilo v chování rybářů, přístupu k přírodě, k rybařině jako ke sportu vůbec, ale bohužel k horšímu. Jsem doposud RS a jistém období jsem působil jako člen profi RS pro MRS Brno. Z vlastní skušenosti vím, čeho jsou rybáři schopni, aby získali úlovek za každou cenu a jakýmí koliv prostředky. Je dost smutné, že současné moderní prostředky k tomu napomáhají. Jsem bytostně přesvědčen, že je spousta poctivých a slušných rybářů, kteří jdou do přírody odpočívat, relexoxat. Vím , žádné zákazy nepomohou a že by každý rybář a milovník přírody by měl v sobě najít slušnost a u vody se chovat, tak jak to předpisy a zákonná ustanovení požadují. Všem vám členům Petrova cechu přeji úspěchy u sportovnho rybolovu a pevné zdraví. Petrův zdar!
V poslední době už to není o tom, že se u vody sejdou třeba neznámí rybáři a pokecají si u lovu v tichu. Dnes je to masáctví, prostě vytěžit maximum z vody.
Nepoužívám skoro žádné vychytávky v článku, snad jenom pípák ale na potichu, jinak nic.
Za mě tohle není už rybařina…
A jejda… popravdě chytám “po staru”… už 46let… a dokonce bez krmítek a podobně. Sonar si koupit chci. Na cizí (neznámé) vodě mi totiž ukáže třeba strom pod vodou…. nebudu pak tolik trhat montáž…
Souhlasím s vámi….propagátor Vágner zavedením moderní techniky do rybolovu a jeho medializace udělala v tomto směru své…inu biznis a peníze vládnou i v rybářině ,ryby mají už malé šance nad takovými moderními rybáři…