Není žádným tajemstvím, že média ovlivňují dnešní názory a myšlení čtenářů. U rybařiny, která má také ta svá specializovaná, nevyjímaje. Trend dnešních rybářských médií je jasný – sportovní rybařina. Jsem skeptik, podle mě něco takového neexistuje.
Jednoduchá definice tvrdí, že sport je odpočinková aktivita, při níž lidé unikají z každodenního shonu. Pravda. Přesně tohle rybařina nabízí. Jenže obvykle jsou ve sportu dvě strany, které mezi sebou soupeří. V rybařině to je rybář proti rybě. Je samozřejmé, že ryba zdolávání jako zábavu nebere. Naopak. Pro ni je to boj o holý život, kdy zažívá pocity stresu.
Proč teda vznikl pojem sportovní rybařina? Zřejmě to bude v přístupu rybářů, kteří razí toto heslo. K rybě se chovají šetrně a povětšinou ji pustí na svobodu. Co je na tom sportovního? Vždyť to je samozřejmost!
Ty svině!
Vlivem rybářských médií čtenáři velice háklivě reagují na obrázky nebo příspěvky, které naznačují, že daný lovec rybu odnesl od vody. Běda vám, jestli v současné době zveřejníte v kterémkoliv rybářském médiu fotografii, kde je ryba usmrcena, anebo se jen někde zmíníte, že jste si ji od vody odnesli. Rázem se stáváte vyvrhelem rybářské společnosti. Nedivte se, je tak nastavena.
Aby bylo jasno, nejsem přívrženec fotografií, na kterých jsou ryby zakrváceny nebo se valí pohozené v bahně a písku. Ale taky nejsem nadšený z toho, když někdo kritizuje druhého za to, že usmrtil rybu a vyfotil si ji. Pokud dodržuje rybářská pravidla, má na to svaté právo. Tak jako má druhý právo rybu pustit na svobodu. Nemám v oblibě rybáře, kteří za každé příležitosti odnesou od vody vše, co páchne po rybině. Na druhou stranu nemám blízko ani k ortodoxním „pouštěčům“.
Zvláštní situace
Uvědomuji si, že poskakuji po tenkém ledě. Na hranici mezi dvěma světy, které se jen stěží někdy pochopí. Také si uvědomuji, že zrovna teď zřejmě podrývám svou dlouholetou práci, při které se snažím vštěpovat to, aby v drtivé většině případů dostávaly ryby svobodu. Ani tady tomu nebude jinak.
Ale na druhou stranu. Připadá mi, že lidé, kteří ryby od vody odnáší, se chovají přirozeněji, než lidé, co je pouští. No posuďte sami. Vyznavači „chyť a pusť“ mnohdy rybu pusinkují, různě „ocumlávají“ a mazlí se s ní. A toto je sportovní? Podle mě ne! Tímto chováním způsobují rybě nepříjemné chvíle, které jsou spojené hlavně se stresem.
Neřeknu, neřeknu a neřeknu
Nesouhlasíte? Fajn. Mrkněme na „sportovní“ rybařinu i z dalšího úhlu. Přijde vám fair play chování některých rybářů k začínajícím kolegům? Zkušení matadoři mnohdy před rybářskými „zelenáči“ zatajují i ty nejobecnější rady. Zakrývají je do husté mlhy nedůvěry a pochybností, přičemž znemožňují jejich rybářský rozlet. Říkáte, že je to normální? Možná. Ale sportovní to moc není. Sportovní to není proto, poněvadž rybařina není sport!
Rybařina prochází složitým vývojem. Staré trendy pod náporem těch nových zanikají. Otázkou je, jestli jdeme správným směrem. To nechám na vás. Jen bych byl rád, kdybychom nezapomínali na to, že rybařina je především lov. Lov, při kterém nemusíme nutně zabít.
Autor: Viktor Krus
Ano, naprosto souhlasím s autorem článku.
Ano přesně tak, také souhlas 🙂
Tohle je opravdu pěknej článek a hlavně mě těší, že komenty pod ním mi dávají za pravdu. Nějak už mi vadí komentáře u konkurečních portálů ohledně chyť a pust. Tyhle řeči vedou ti lidé, kteří se v rybářství, jako takovém, nikdy nepohybovali. Ryby se odchovávají pro jídlo, vždycky tomu bylo tak a bude tomu i nadále a s fenoménem CHP to není třeba přehánět.
A že odchováme málo ryb? ohohohou 😀 Lidi víte kolik se za rok chytne kaprů a kolik se jich za rok prodá? nějakejch 6 000 000! takže to není tím, že si ryby berem domu, ale v tom, že povolenku dnes dostane každej blbec.. Porovnejme si podmínky přijetí k mysliveckému spolku a ke spolku rybářskému. Bejt to stejný, máme ryb, že nevíme co snima 😉
Článek je hezký o tom žádná a dotýká se ožehavého problému. Faktem ale zůstává že rybařina je hlavně koníček a pokud někdo rybu vezme a smí v rámci pravidle je vše v pořádku. a proč né. Druhou stránkou je až fanatická ochrana rádoby soupeře. Ale sportovní rybařina není sportem ale jen samotný pojem sportovní poukazuje na chování k živému tvoru jako k soupeř. Dříve nebyly kroužky a media max tak časopis rybář a většinu věci předávali starší mladším a u vody jim rádi pomohly. Ale dnes je to jak bláznů a nový příchozí k vodě je jak škodná a spíš pro smích to je tragédie. Tenhle koníček by měl zůstat koníčkem ale dnes je to spíš mega kšeft bez mantinelů a morálky.
Dobrý den,
mně vadí nejvíce asi právě ten fanatismus, o kterém zmiňujete. Vezměte si, že jsou rybáři, kteří cíleně loví větší ryby na jemné náčiní a při zdolávání je jednoduše „utahají“. Pak rybu s hrdostí pustí, přičemž si možná ani neuvědomují, že právě rybu může tento zdolávací maraton poškodit. Tohle není sportovní.
Těch věcí je mnohem více.
K těm začátečníkům. Vadí mi, že se někdo honí za vodními monstry, což mnohdy způsobí, že ho cosi zaslepí a pak se může chovat chamtivě. Ale přece o tohle v rybařině nejde. Nebo ano? Já myslím, že by mělo u vody jít o klid a pokud možno přátelství. Ale je pravda, že to se v poslední době neděje.
Není to škoda?
Přeji příjemný zbytek dne.
Viktor Krus
Souhlasím
Viktor Krus to napsal krátce a přesně
někteří rybáři ( podotýkám – členové ČRS ) se spíše chovají jako masoví vrazi,a humusáci-bordeláři,protože zvířata tohle,co Oni – prostě neumí a nedělají ,ať se stydí !!!!!