Tak mám za sebou první vycházku k vodě. Bylo to super. Nic jsem sice nechytl, ale na břehu mého oblíbeného revíru bylo nádherně. Tedy, až na jedinou výjimku.
Plný loveckého nadšení přecházím po rozkvetlé louce. A ejhle! Hned ze startu dostávám pomyslnou facku. Když vcházím do lesa, spatřím mezi rašícími keříky tu spoušť. Tam se válí petka, tu visí sáček. Připadám si jako v bazaru.
Nevím. Zní to jako stále se ohrávající písnička. I vás to už musí nudit. Ale proč děláme u našich vod takový nepořádek? Já prostě nedokážu odpovědět na tuto otázku. Nevidím totiž nic složitého na tom, uložit svůj odpad do prostornějšího igelitového pytle. Pak ho stačí jenom naložit do auta. Jak jednoduché. No, jak pro koho, zdá se.
Naprosto nejvíc nechápu jedince, kteří při dlouhé chytačce používají pro uložení odpadu velké pytle, které věší na okolní stromy. Když skončí, všechno tam nechají. Myslím ten odpad. Ze stromů, které rostou kolem sešlapaného místa, tak trčí nacpané pytle nepořádku různého složení.
Upřímně. Potom se nedivím, že lidé, kteří poblíž vod žijí, jsou na rybářské návštěvníky nepříjemní. Vy se snad divíte? Rozežranost některých rybářů, kteří svými vozidly jezdí až k vodě a po svém lovu zanechávají skutečnou spoušť, přesahuje meze slušného chování k přírodě.
Proto bych byl i pro zpřísnění pravidel. Pravda. Někteří porybní tyhle nepořádníky peskují. Tihle strážníci, kterým na pořádku u „jejich“ vod záleží, jsou sice poté mezi tamní rybářskou veřejností označování za lidi, kteří si honí své ego, ale já si to v některých případech nemyslím.
Pevně věřím, že nastanou chvíle, kdy bude pořádek u našich vod samozřejmostí. Uvědomuji si, že tahle skutečnost závisí i na rybářském tlaku na danou vodu. Zářným příkladem je voda, na které lovím. Zakázalo se na ni vyvážení, rybářský tlak opadl a odpadky jsou z velké části fuč.
Je tohle cesta? Možná.
Autor: Viktor Krus
