Doby, kdy byl rybář u vody považován za podivína v maskáčích, co jen zírá na splávek, jsou dávno pryč. Rybaření je dnes v kurzu a je to životní styl, únik z digitálního vězení a pro mnohé i forma terapie. Stačí se podívat kolem sebe: u vody potkáváme čím dál víc mladých kluků a holek a i oficiální statistiky potvrzují, že mládež se k vodě vrací. Jenže…
Revíry dostávají jednu ránu za druhou. A pokud s tím něco neuděláme, brzy budeme mít sice špičkové pruty, ale nebudeme mít kam nahodit.
Mladá generace objevuje kouzlo rybaření, podpořme je!
Trend je jasný – mladé rybařina táhne. Po dekádách, kdy se zdálo, že děti zajímají jen telefony, přišel zlom. Možná je to touhou po skutečném zážitku, možná vlivem rybářských influencerů, ale faktem je, že rybářské kroužky u nás praskají ve švech. Má to ale jeden háček. Dostat kluka k vodě je snadné, ale udržet ho tam v době, kdy se kolem něj točí desítky jiných lákadel, je kumšt.
Pokud nováčka u vody přivítáme nadávkami za špatné nahození nebo ho odradíme nesmyslnou buzerací, jeho první povolenka bude zároveň tou poslední. Budoucnost našeho oblíbeného koníčku totiž stojí na tom, jestli dokážeme vytvořit komunitu, kde se člověk cítí dobře, i když to zrovna u vody nejezdí.
Plíživá smrt v českých řekách
Můžeme mít miliony v rozpočtech, ale bez čisté vody jsme nahraní. Největším nepřítelem dnes není jedna velká otrava, o které se píše v novinách. Je to „neviditelný koktejl“, který do řek pouštíme každý den – splachy z polí, čistírny, které nestíhají, a průmyslový odpad. Řeka může navenek vypadat krásně, ale pod hladinou je to hřbitov bez života.
Děsivé je, kolik havárií končí s nálepkou „viník neznámý“. Jako rybáři pak jen smutně sčítáme škody a hádáme se na internetu.
Predátoři
Vydry a kormoráni jsou v rybářských diskusích téma číslo jedna, které spolehlivě vyvolá nenávist. Ano, ten tlak je v mnoha revírech neúnosný a devastující. Ale musíme si přiznat jednu věc: křičet, že „všechny postřílíme“, nám u nikoho body nepřidá. Naopak to z nás v očích veřejnosti dělá barbary.
Ochrana přírody je dnes silná politická karta. Pokud chceme dosáhnout rozumné regulace, musíme hrát jejich hru. Potřebujeme sčítat stavy, dokumentovat škody a argumentovat ekologickou rovnováhou. Musíme ukázat, že nám nejde o vybití jednoho druhu, ale o přežití celého ekosystému včetně chráněných raků nebo mlžů, které tito predátoři likvidují taky.
Co s tím?
Rybařina ve 21. století už není jen o tom umět nahodit do správného místa. Je to o politice, ekologii a hlavně schopnosti táhnout za jeden provaz. Bohužel bitvy o naše řeky a rybníky se dnes vyhrávají v zasedacích místnostech a u jednacích stolů…
foto: InRybar.cz a Toni Danilov
