Situace s predátory je neudržitelná. ČRS a další svazy burcují státní správu ke změnám

Kritická situace, která nastala kvůli naprosto extrémní predaci ze strany rybožravých predátorů, se musí okamžitě řešit, shodly se svazy.

Zástupci Českého rybářského svazu, Rybářského sdružení ČR a Českomoravské myslivecké jednoty vydali společnou tiskovou zprávu, které důrazně varují před kolapsem rybích společenstev v českých řekách. Na vině není jenom kormorán, ale také vydra nebo morčák. Svazy také protestují před chystaným plošným zákazem olova v rybářství a myslivosti.

Jednat se musí hned

Svazy jsou přesvědčené, že státní správa musí bezodkladně jednat, aby bylo možné zajistit efektivní regulaci přemnožených predátorů. „Situace je neudržitelná. Roční škody způsobené rybožravými živočichy jen v revírech ČRS dosahují hodnot přes 150 milionů korun,“ stojí v prohlášení.

Nejde ovšem pouze o finanční ztráty. Z našich řek kvůli predaci mizí to nejdůležitější: „Pokud stát neumožní efektivní regulaci a nepodpoří rybáře v boji proti evropským nařízením, ztratíme původní genofond ryb, který představuje národní bohatství a dědictví po předcích,“ pokračuje sdělení.

Černá smrt jménem kormorán

Přes Českou republiku přeletí až 100 000 kormoránů ročně, kteří způsobí roční škody neskutečných 75 milionů korun. Nejedná se pouze o zabité ryby, ale také o sekundární úhyny z důvodů plísní a infekcí.

Je potřeba regulace, napadne každého. Jenomže myslivcům se podaří odlovit ročně pouze cca 10 000 kusů, což rozhodně není dostatek. Myslivci uvádějí, že lov je extrémně náročný na čas a logistiku. Hlavní překážkou je pak administrativní roztříštěnost výjimek (zákaz lovu v CHKO, omezení na katastry, různé podmínky a omezení v různých obcích, zpětná hlášení).

Absurdní je, že Česká republika je jediný stát se zástřelným (500 Kč za kus), ale „byrokracie znemožňuje efektivní lov v chráněných oblastech, kde paradoxně brzy nebude co chránit,“ stojí v prohlášení. Svazy proto požadují zavedení celostátní paušální výjimku pro pružnou reakci na pohyb hejn.

Další přemnožení predátoři

Mezi další živočichy, kteří plundrují české řeky, patří vydra říční a morčák velký. Vydra požívá statutu „silně ohroženého druhu“, přestože veškeré volné niky jsou podle svazů obsazeny. Škody sahají až k 68 milionům korun ročně. Navíc „likviduje nejcennější genetický materiál – matečné ryby pstruha obecného a lipana podhorního na horních tocích,“ stojí v prohlášení.

Morčák je dokonce veden jako „kriticky ohrožený“, přestože „jeho populace dramaticky roste“. Škody jsou vyčíslené na 10 milionů ročně, a přitom v ČR dosud nebyla udělena jediná výjimka k odlovu.

Svazy u vydry požadují „povolení regulovaného odlovu v nejvíce exponovaných lokalitách, jako je tomu například v Rakousku, Bavorsku či Polsku.“ U obou vyzývají ke snížení stupně ochrany a u morčáka zahrnutí mezi druhy s nárokem na náhradu škod.

Odsunutí zákazu olova

Dalším tématem, na kterém se svazy shodly, je odsunutí zákazu olova. A to z několika důvodů. Zákaz olova je podle nich falešnou ekologií, protože alternativy (zinek a měď) jsou pro vodní živočichy vysoce toxické (zinek pro rybí plůdek, měď pro bezobratlé). „Olovo v metalické formě (tedy ležící na zemi v bahně – pozn. red.) je stabilní a pro vodní prostředí bezpečnější než navrhované náhrady,“ míní svazy.

Jedinou vhodnou alternativou se jeví wolfram, jenomže ten by se nedal uplatnit pro některé rybolovné techniky, jako je plavaná nebo muškaření. V tomto ohledu neexistuje srovnatelný materiál s podobnou hustotou a měkkostí, jako je olovo. Wolfram a další náhražky jsou cenově velmi nákladné, a navíc jsou nerecyklovatelné.

„Při nahrazování olova v myslivosti narážíme na dva hlavní problémy: ocelové broky častěji zraňují, ale nezabíjejí a u jednotných střel existuje prokazatelně vyšší riziko odražení střely a zasažení jiného zvířete, člověka nebo majetku,“ stojí v prohlášení.

Svazy proto požadují odklad omezení olova na úrovni Evropské unie, dokud nebudou nalezeny bezpečné a ekonomicky dostupné varianty.

Foto: Toni Danilov, InRybar.cz a Kathy Büscher, Pixabay