Rybářské závody – zejména ty kaprařské – se v posledních letech staly fenoménem. Po celé republice rostou jako houby po dešti, některé mají lokální charakter, jiné se pyšní mezinárodní účastí, mediálním pokrytím a sponzorským zázemím. Týmy se sjíždějí s dodávkami plnými vybavení, kilometry prutů, tunami boilies a loďkou připravenou na každé zavážení.
Někde v tom celém mumraji zůstává otázka, kterou si možná pokládá čím dál víc „obyčejných“ rybářů: Má tohle ještě něco společného s opravdovou rybařinou?
Závodní rybařina, to je dřina
Závodní lov kapra je o výkonu. O číslech. O tom, kolik kilo ryb se podaří dostat na břeh během několika desítek hodin. Ticho, trpělivost a klid u vody jdou stranou. Vše je podřízené efektivitě – krmná strategie, neustálé přehazování, dohled nad každým pípnutím hlásiče. Je to skoro jako práce. Nebo spíš jako úmorný sport. A možná právě to je problém.
Ryba se v tomhle závodním módu stává prostředkem. Už to není trofej, ani důvod k zamyšlení nebo radosti. Je to položka v tabulce. A často se k ní tak i přistupuje – rychlé zdolání, foto, vážení, šup s ní zpátky. Čím větší, tím líp. Čím víc, tím ještě líp. Jenže co to znamená pro samotné ryby, pro vodu, pro celý ekosystém?
A co etika? Je fér tahat z jednoho úseku desítky ryb během pár hodin, jen aby někdo mohl vyhrát diplom a kýbl krmení? A co tlak na místní vodu, když se týden před závody sjede dvacet týmů na trénink a během tří dnů napumpují do vody stovky kilo návnad?
Není to kritika všech závodů. Existují férové akce, s rozumem, nastavenými pravidly a respektem k rybám. Ale stejně tak nelze ignorovat, že se z některých závodů stává divadlo – a někdy až fraška, která má k rybařině blíž už jen slovem „ryba“.
Závody mohou být zpestřením. Výzvou. Adrenalinem. Ale nesmíme zapomenout, že rybařina není jen o tom, kdo chytne nejvíc. Někdy je to i o tom, kdo si od vody odnese víc než fotku s trofejním kaprem.
Rybařina není sprint…
Možná bychom si měli občas připomenout, proč jsme vůbec s rybařinou začali. Kvůli klidu, přírodě, souboji jeden na jednoho, který je spíš tichý než teatrální. Závody mají své místo – ale nesmí přerůst samotný smysl rybaření. Jinak hrozí, že se z nás stanou jen honiči bodů, kteří na rybu hledí jako na cifru v tabulce a na přírodu jako na kulisu.
Rybařina není sprint. Je to maraton, a ten se nedá vyhrát za 48 hodin…
Ilustrační foto: InRybar.cz
Naprosto s tím souhlasím, hledám u vody klid a respektuji všechny ryby. I když ten den žádná nezabere, jsem velmi spokojen a odpočinutý s pobytem v krásné přírodě, pozoruji ostatní vodní i suchozemské živočichy, ptáky a je mi krásně.
Má tohle ještě něco společného s opravdovou rybařinou? Samozřejmě má. Jedná se stále o lov ryb…
Možná bychom si měli občas připomenout, proč jsme vůbec s rybařinou začali. Kvůli klidu, přírodě, souboji jeden na jednoho, který je spíš tichý než teatrální. – Řekl bych, že dříve se začalo lovit pro obživu a kdo ulovil nejvíc, se nejvíc najedl… Takže vlastně mezi sebou závodili už dávno
Rybařina jako sport je něco šíleného a v dnešním světě naprosto nepochopitelného. Udělat si z živého tvora terč, pro zábavu ho trápit a nazývat to sportem? Každému takovému „sportovci“ by měli opakovaně zaseknout háček do pusy, aby si to taky užil.
Naprostý souhlas.
Od začátku nesmyslného týrání ryb metodou chyť a pusť tvrdím, že jediný smysl tohoto zavržení hodné činnosti je vydělat co nejvíce peněz na hlouposti takových rádoby rybářů. To, že takovouto špatnou aktivitu proti rybám i přírodě podporuje zákon pouze ukazuje na naše velmi slabé zákonné prostředí. Z logiky věci je k rybě, jako ke každému živému tvoru, který má významné místo v potravním řetězci člověka se třeba chovat úplně jinak, než ji pro zjištnou zábavu spousty ujetých lidí zbytečně týrat a poškozovat. Ono totiž každý úspěšný záběr ryby znamená zaseknutý háček hluboko do její tlamky, někdy i s hodně velikým natržením oblasti, kterým přijímají potravu! Dále pak vyčerpání a stres s boje o život, který svádí s takovým člověkem. Dále pak určirou dobu, po kterou je ryba vytažena z vody, kde můžete přirozeně dýchat přes své žábry, ale na vzduchu je přidušena a tím oslabena a ohrožena. Dále pak je manipulací mimo vodu poškozen její hlavní imunitní systém povlaku povrchu těla slizem, který zabraňuje vniknutí infekcí do těla ryby. To vše dohromady rybu těžce zatěžuje a poškozuje! Proč tohle naš zákon povoluje je pro normálního a slušného rybáře, který má rád přírodu a vše živé v ní nepochopitelné! Rybařina je přece o pozitivním vnímání přírody, klidu, sebekázni, šikovnosti, vědomostech, úlovku a jeho významu v jídelníčku a ne o businessu a výdělku na utrpení ryb, plytké radosti z velikosti a množství úlovku a monster akcí v podobě rybářských závodů se spoustou sponzorů…
Naprosto souhlasím. K rybařině jsem se vrátil po 17 letech a nestačil se divit. Přijde mi, že lidi kolem vody se rozdělili na rybáře a fotkaře. Stresovat zvíře kvůli pohonění vlastního ega mi přijde zvrácené.
Viděl jste někdy sumce po tření? Tak samo i jiné druhy ryb? Že nepoučíte kormorány z toho že poškodí ryby, neřeknete vydram když učí mladé že není nutno zabíjet tolik ryb bez dalšího využití atd. ta rána po háčků je pak to nejmenší zlo. Rybář může život zachovat, myslivec jak jednou zmáčkne spoušť a trefí se,už ne.
Ale no tak, ona to ta zvířata dělají pro zábavu? Určitě nechcete srovnávat svobodné rozhodnutí člověka, jak naloží se svým volným časem, aby se nenudil, se zvířetem, že ne? Určitě nechcete naznačit, že ten kormorán klove ryby proto, aby si dokázal, že se dovede strefit.
Víte, jak mi vadí, že se Babička od Němcové tlačí do všech dětí na ZŠ, jedna část má něco do sebe: „Babičku měly všecky ty zvířátka tak velmi rády, a ona je. Bůh chraň, aby viděla, že kdo týrá zbytečně, i kdyby to červíčka bývalo. „Co je člověku ke škodě nebo k užitku a zabít se musí, spánembohem zabte to, jen ne mučit,“ říkávala.“
Čistá komerce
Takové v uvozovkách závody ,nemají s rybařinou nic společného .Jedná se o boj firem ,prodávající návnady ,rybářské vybavení a také pořádajících lidí pro zisk .Příroda je nezajímá .Ryba v dnešní době je chudák .
rozpíchané a dotrhané huby ,občas i utržený systém ,či návazec ,který rybu pouze stresuje .To není vše ,
co trávící ústrojí ryb ?Možná by stačilo ,zakázat krmení a chytat pouze na návnadu háčku .
vše je pouze byznys a vychloubání výrobců rybářských potřeb .
Jsem rybář od svých 8 let.což je 50 let, dokonce i s vojnou, tam to bylo jiné, ale co se děje u vody posledních deset let je děs, každý má techniky, že ani pomalu nevím k čemu, jediné co mám je hlásič, má to výhodu, když si zaklimbnete, nesebere Vám kapr pruty,… :-), Závody —– vůbec ne, nejhezčí je ten klid a koukání do vody, nebo pozorovat třeba ledňáčka na konci prutu jak kouká do vody….
Jsem proti rybarskym zavodum. Rybareni neni sport, neni to soutez a uz vubec ne zavod. Neni dulezite kolik kusu, kilo nebo centimetru ryb rybar nachyta. Rybareni je o kontaktu s tajemstvim pod hladinou, o trpelivosti, pokore a o poznani zivota v prirode. Je to take o radosti z ulovku, kdyz se muze chlapec pochlubit mame, anebo muz manzelce, ze neco chytili a bude z toho dobry a zdravy obed. V duchu rybarskeho radu by mel denni lov koncit ulovenim dvou mirovych ryb, ne je poustet a tahat z vody dalsi a dalsi ryby….myslim, ze je lepsi obcas neco od vody vzit a snist, nez tahat neustale rybu za rybou a poustet to zpatky. Pro ty ryby to neni zazitek, ale zraneni a boj o zivot. Reka,rybnik, jezero neni hriste, kde se chodi sportovat, trenovat a zavodit. Takovy je muj nazor…