Začátek měsíce červenec byl ve znamení déle trvajících dešťů. Vodní nádrže se naplnily na maximum a já si tak mohl po dlouhé době vyzkoušet lov v těsné blízkosti břehu, jenž patří k mým oblíbeným metodám.
Vybral jsem si lokalitu, kterou nemám daleko od domova. Díky tomu jsem si mohl místo pohodlně předkrmit. První den jsem vodu obešel, sedl si na pařez a sledoval klidnou hladinu. V merku jsem měl špici vybíhající zátoky. Toto místo bylo značně daleko od auta a k tomu se podél břehu nacházel pás rákosí a stromů, takže krásná klidová zóna, kde se ryby mohou nerušeně krmit. A taky že jo. Z pařezu vidím těsně pod hladinou stíny pěkných ryb a přikalenou vodu, takže trefa do černého. Jelikož jsem se nechtěl pouze soustředit na kapry, ale také na amury, tak hlavní složka krmné dávky byla vařená kukuřice.
Oblékl jsem si prsačky a místo si pěkně obšlápl, zda se na dně nenachází bahno. Místo bylo krásně tvrdé, a tak jsem zde následující dva dny připravoval rybám hostinu. Jak se později ukázalo, tak nejenom rybám. Rozhodl jsem se zde strávit jednu noc. Jelikož jsem chytal podél břehu, byla nutnost zachovat na břehu absolutní klid, a tak jsem si obydlí postavil dál od vody.
Sestava, na kterou jsem chtěl zlákat amury, se skládala z měkké šňůrky, menšího háčku, třech zrnek kukuřice a dvou korků, pomocí nichž byla nástraha kriticky vyvážená. Další nutností, když chytáte poblíž břehů, jsou „backleads“ neboli zadní olova, aby vlasec kopíroval dno. Pokud však nemáte k dispozici „backleads“, můžete chytat metodou „slack-line“. Při této metodě je vlasec absolutně povolený a kopíruje tak dno. Dále by měla vaše sestava pro „slack-line“ obsahovat „inline“ olovo o vyšší gramáži. Po zaseknutí kapra se záběr projeví ihned.
Návazec s boiliem byl navázán na tvrdším fluorocarbonu. Boilies jsem následně obaloval těstem, pro větší atraktivitu. Od atraktivního boilie jsem později upustil a nastražoval vymočenou samotnou kuličku. Na boilie jsem chytal hodně v ústraní od místa krmeného kukuřicí. Čekal jsem, že pěknější ryba se bude pohybovat bokem.
A nyní k samotnému lovu. Pokud řeknu, že jsem chytil všechny kapry, promiňte „kapříky“ revíru, nebudu daleko od pravdy. Záběr střídal záběr. Ať už na zrnka kukuřice nebo boilie o velikosti 22 mm, ryby přijímaly vše, co jsem jim nabízel.
Ale velikost ryb byla mrzutá, jak už jsem si ráčil zvyknout. Z důvodu velkého rozruchu na místě nebylo možné, aby se na místě nějaký amur vůbec vyskytoval. Nicméně chybami se člověk učí. Příště se lépe zaměřit na lokalizaci a neplést si přerostlé tolstolobiky plující pod hladinou s kapitálními amury.
A ještě jedna poznámka. Pokud uvidíte v blízkosti kačeny, krmte raději potichu a návnady pouštějte raději rukou pod hladinu. Po nastěhování jsem rozházel dvě kila kukuřice na místo. Při posledním mávnutí rukou vystřelila z protějšího břehu kačena a letěla rovnou na místo, kde jsem krmil. Za ní po hladině doslova běžela její děťátka a poté následovala krásná hostina. Kačeny se potápěly pod vodou a dobrou hodinu to na mém hot spotu vypadalo jako trénink aquabel. Po této zkušenosti už jsem měl strach hodit byť jen hrst návnady na hladinu.
Nuže další z výprav, kdy odcházím s „prázdnou“. Nicméně pevně věřím, že na mě někde ten místní Big One stále čeká. Příště už to zlomím. Snad.
T.H.
