Videí máme s Frantou Hanáčkem už celou řadu. Chytali jsme na plavanou i feeder na mnoha místech, ale na Labi jsme spolu ještě nikdy neseděli.
Volba pro naši další výpravu tak padla právě na tuto řeku. A protože už jsem se (hlavně díky němu) naučil alespoň základy téhle rybolovné techniky, napadlo nás, že bychom si mohli vůbec poprvé ze srandy trochu zazávodit. I když byl výsledek dopředu víceméně jasný, přišlo mi jako super nápad ukázat rozdíl mezi profíkem a amatérem. Ale o tom až za chvíli.
Jak se prochytat přes skaláky?
Po příjezdu na místo, které nám Franta vybral, jsme si připravili pruty, návazce i krmení a šlo se na věc. Informace byly takové, že by se tu měla ve větším množství vyskytovat menší bílá ryba – a to se okamžitě potvrdilo. Skaláci (cejnci) brali prakticky na každý nához a my hned od prvních minut začali přemýšlet, jak se přes ně prochytat k lepší rybě.
Franta začal tím, že k červům na háček přidal dendrobenu, což je mezi rybáři oblíbený druh žížaly. Já naopak vsadil na kukuřici a oba jsme ji následně začali přidávat i do krmítka. Výsledky této změny se projevily téměř okamžitě. Skaláci brali dál, ale občas se mezi nimi objevil i cejn velký s pěknými proporcemi a po zhruba hodině vytáhl Franta prvního menšího kapra.
Tři, dva, jedna…start!
Pak už přišel čas na náš mini závod. Pravidla byla jednoduchá – kdo první nachytá 30 bodů, vyhrává. Skalák byl za 1 bod, kapr za 5 a všechno ostatní za 3 body. Jak závod probíhal, se můžete podívat ve videu, ale prozradím, že skončil po zhruba 45 minutách.
Oba jsme chytali prakticky na stejnou nástrahu a měli shodnou směs v krmítku, ale největší rozdíl mezi námi byl v rychlosti, a ještě víc v přesnosti náhozů. Zatímco Franta dokáže nahazovat téměř na centimetry přesně, u mě je to spíš metr sem, metr tam – a to, jak sám říkal, hraje obrovskou roli.
Ještě jedna výzva nakonec
Po ukončení našeho „sranda závodu“ jsme si řekli, že ještě přitvrdíme a zkusíme vytáhnout nějakého hezčího kapra. Začal jsem chytat prakticky jen na kukuřici, kterou jsem občas doplnil jedním či dvěma červy. Do krmítka jsem pak dával hlavně ji a směsí ho jen „zátkoval“.
Franta postupoval podobně, i když stále hodně věřil dendrobeně. Skaláci nás už téměř přestali otravovat a tahali jsme hlavně cejny a občas nějakého kapříka. Vítr, který nás trápil celý den, ještě zesílil a já už se pomalu chystal k odjezdu, když přišel záběr.
Po záseku mi bylo hned jasné, že tohle je ryba, na kterou jsme čekali. Souboj trval dobrých patnáct minut a s mým 30gramovým light feederem jsem musel postupovat opravdu opatrně. Všechno ale dopadlo dobře a na břehu skončil až pohádkově vyhlížející lysec, kterému do 60 centimetrů moc nechybělo.
Od Labe jsme odjížděli pořádně vyfoukaní, ale spokojení. Ostatně jako vždycky, když spolu jedeme na ryby. Těším se na příště.
Zdroj a foto: David Rak, Rybománie
