Těžko byste v kaprařské komunitě hledali člověka, který by neznal jméno Michala Kučery. Jeho závodní úspěchy a výroba úspěšného krmení mluví za vše. Anička Koprnická měla před MS šanci získat právě od této kaprařské persony tipy a rady, které jí na MS v Itálii určitě pomohly.
Jak vyladit mapování dna, proč uvažovat nad volbou helikoptéry coby vhodnější montáže, proč nepoužívat za každou cenu klipování nebo jaké návazce by Michal na závody podle pravidel FIPS doporučoval. To všechno se Anička dozvěděla. A z videa můžete vyladěné know-how čerpat i vy.
Svědomitá příprava
Když se oba rozpovídali o jezeře Pietrafitta, které hostilo letošní mistrovství světa, bylo dobře znát, že teoretickou přípravu místa rozhodně nepodcenili. A hned to je ukázka toho, jak by měli rybáři postupovat, když vyráží na vodu, kterou dosud neznají.
Maximální hloubka 11 metrů, většinou se však pohybuje mezi 5 a 9 metry. V jezeře poměrně hodně ryb. Funguje tam kobercové krmení. Anička všechny tyhle informace sypala z rukávu, přestože se jedná o zahraniční revír. Michal Kučera si liboval – díky tomu se mnohem lépe stanovovala strategie lovu.
„Četla jsem, že se tam hodně chytá na kukuřici nebo plovky. Budu zkoušet i rozpustné boilies v menších průměrech s popkou,“ osvětlovala svůj plán Anička, a když se nad předloženými informacemi Michal zamyslel, vyšlo mu z toho jediné: „Takže bude potřeba daleko nahazovat,“ usuzoval a hned ho potěšilo, že pro zakrmování Anička používá 13stopé pruty. „To je podle mě správně, délka prutu pomůže k delším hodům,“ říkal.
Téma se stočilo na tloušťku vlasce. A i v tomto bodě mezi oběma rybáři panovala shoda – zvolili průměr 0,25 mm. „Ale pro případ, že by sis vylosovala zrádnější místo, tak by bylo dobré mít namotané cívky s většími průměry vlasců – 0,28 nebo 0,30 mm. S těmi sice nedohodíš tak daleko, ale umožní ti zdolat víc ryb.“
Návazce? Co nejjednodušší
Stejně si notovali i s ohledem na šokový vlasec. U montáže ale Michal přišel s možným vylepšením. Namísto klasické závěsky by preferoval helikoptéru. „Když chytám na daleký odhoz, tak preferuji helikoptéru. Mám i variantu – pak ti to ukážu – s odpadávacím mechanismem pro případ, že se zátěž někde zatrhne,“ sliboval a později ji Aničce skutečně předvedl.
Co se týká návazců, má Michal Kučera jednoznačný názor. „Spousta jich je podle mě překombinovaných, zaberou 15 nebo 20 minut. Já dělám návazce, které zvládnu za necelou minutu,“ vysvětloval s tím, že právě rychlost je při podobných závodech klíčová. „Tenhle typ závodů je honička,“ dodal.
„Alfa a omega na závodech i na rybách celkově jsou ostré háčky,“ vysvětloval, na co je skutečně potřeba dávat pozor.
Tip na samotný začátek závodů
Když se přesunuli k vodě, aby začali mapovat dno, připravila si Anička marker. „Podle mě je lepší vzít kaprový prut s olovem a šňůrou – s tím hodíš ještě dál než s klasickou montáží – a na šňůře je dobře cítit, jaká je tam hloubka, jestli je tam tvrdší dono. Hloubku sice nezměříš přesně, ale získáš představu o místě, kde budete chytat,“ vysvětloval a pak z kapsy vytáhl fixy. „A na šňůře si můžeš dělat poznámky,“ dodal.
Podařilo se jim najít lavici, která byla zhruba v hloubce čtyř metrů, kde se rozhodli chytat. Jejich měření posléze potvrdil i použitý sonar Deeper.
Pak si Michal Kučera vzpomněl ještě na jeden tip, o který se hned podělil. „Udělal bych ještě jednu věc. Ryby zpočátku většinou ještě nejsou vystrašené, takže bych na začátku vzal dva tři pruty a prsknul bych je do vody. Tak se většinou uloví první ryby závodů,“ narážel na to, že dokud nejsou ve vodě desítky vlasců a po celém revíru se neozývá padání spombových raket, je možnost získat první úlovky.
Zaklipování vzdálenosti dnes používá každý kaprař, stejně tak Anička. „Já to vyřešil trochu jinak. Zaklipování používám jen v případě, že potřebuji precizní délku, ale pokud potřebuji plus minus nějakou vzdálenost, tak používám značky, které si předtím vyrobím pomocí fixu. Takže nahodím a sleduji, a až mi značka vyletí, brzdím vlasec. Výhoda je, že je to rychlejší a je to také relativně přesné,“ přišel Michal Kučera s dalším tipem.
Co by mohlo fungovat v teplé vodě?
Oba se potom vrhli na rozbor plánovaného krmení a výběr nástrahy. Anička plánovala použít rozpustné peletky a partikl jako kukuřici nebo řepku. Michal Kučera s jejím výběrem souhlasil. „Doporučil bych menší věci jako řepka nebo mikropelety. Kukuřice je dobrá a boilies je důležité, aby zdrželo větší ryby.“
Anička velmi ráda chytá na zig-rig. Nejdříve zkusila chytat s krátkým návazcem, ale když se nic nedělo, prodloužila ho na jeden metr. A netrvalo dlouho a už měla první rybu v podběráku.
Delší čas pak znovu rozebírali krmení. Michal Kučera ukazoval, které produkty jeho firmy Mikbaits by v Itálii mohly být úspěšné. Pro Aničku to byla dobrá lekce, protože právě návnady i nástrahy na mistrovství světa jí jeho firma Mikbaits poskytnula. A jelikož má Michal Kučera se svým boilies bohaté zkušenosti, dobře věděl, co by mohlo v teplé vodě fungovat.
Jak využít mohutného krmení rivala?
„Je dobré si připravit nějakou strategii, ale uvažovat, co bude dělat dál, protože ne vždycky je to tak, jak si to člověk vymyslí,“ vysvětloval, že je potřeba počítat s improvizací.
Přidal i další tip. „Je potřeba sledovat, co se děje okolo, co ostatním funguje. Ale někdy se dá vytěžit třeba z toho, že když sousedi extrémně krmí, tak chytat někde poblíž – samozřejmě ve vašem sektoru – chytat s malou atraktivní nástrahou může být velmi účelné, a to bez jakéhokoliv krmení.
Mezi plánováním co možná nejúspěšnější strategie se čas od času ozval ten nejkrásnější zvuk a oba mohli zdolávat svoje ryby. „Tak takové bych vám v Itálii přál,“ říkal Michal Kučera, když si prohlížel krásného kapra v podložce.
„Dá se předpokládat, že tam bude velké vedro, takže bude důležité zvládnout to fyzicky. Odpočívat, střídat se – podat týmový výkon. Nejde to, že jeden bude dřít a druhý se bude vézt,“ vzpomněl Michal ještě na další důležitý aspekt úspěchu.
Užijte si závěrečné video z třídílné série InRybář Masterclass a nezapomeňte se vrátit i k předchozím dvěma dílům. Ve všech třech můžete získat cenné rady od velikánů současné české kaprařiny.
Foto: InRybář
