Na první pohled apokalypsa. V horkých dnech koncem června se řeka Dyje změnila v mrtvou zónu…
Tisíce ryb, od candátů přes tolstolobiky a kapry až po trofejní sumce, se udusily v přehřáté, sinicemi prorostlé vodě bez kyslíku. Rybáři hlásí škody v řádech milionů korun, ekologové bijí na poplach.
Noční dávka kyslíku? Jen první pomoc
Povodí Moravy reagovalo zvýšeným odpouštěním vody z Nových Mlýnů – přes noc až 20 kubíků za sekundu. Cílem bylo alespoň částečně okysličit vodu v řece. Přes den se průtok opět snižuje, kvůli extrémně nízkým přítokům. „Otevřeli jsme i vrata na nádrži, voda se rozstřikuje a tím se víc okysličuje, ale sinic je tolik, že jde o nerovný boj,“ přiznala mluvčí Povodí Moravy Jana Kučerová.
Podle odborníků je hlavní problém kombinace několika faktorů: vysokých teplot, stagnující vody, nadbytku živin z okolních polí a vinic – a v důsledku toho masového rozkvětu sinic. Ty přes den produkují kyslík, ale v noci ho naopak spotřebovávají. A právě v nočních hodinách kyslík ve vodě doslova mizí. To je sice pravda. Ale… Sinice, které se rozšířily po celém vodním sloupci a způsobily tak prudký pokles kyslíku ve vodě, byly vypuštěny z vodní elektrárny.
Hlas Jakuba Vágnera: „Na co ještě čekáme?“
Silně na tuto katastrofu zareagoval i známý rybář a ochránce přírody Jakub Vágner. Na svém facebookovém profilu zveřejnil záběry mrtvých ryb, které podle něj představují jen špičku ledovce. „Dyje bojuje, ale dochází jí síly,“ napsal emotivně a ostře se pustil do odpovědných institucí.
„Dokud bude výdělek z elektrárny prioritou nad životem celé řeky, tento problém nikdy nezmizí! Na co budeme ještě čekat? Až vymřou i komplet Mušovská jezera? Protože věřte mi, stát se to může, a pokud nezměníme své chování k přírodě, tak se tak i stane.“
Vágner zároveň apeloval na Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí i samotné občany. „Co všechno teče do našich vod? Z polí, z vinic, z domácností… Voda není samozřejmost. A bez vody nebude úroda, víno ani život.“
Dlouhodobé řešení? Nečekejme na další pohromu
Současný stav řeky Dyje je smutným důkazem toho, že české vodní toky jsou extrémně zranitelné. Náhlé „kolapsy kyslíku“ nejsou výjimkou, ale čím dál častější realitou. A přitom se ví, co je třeba dělat: zadržovat vodu v krajině, omezit úniky živin z polí, zlepšit čištění odpadních vod a efektivněji regulovat průtoky vodních nádrží, a to nejdůležitější: neupřednostňovat finanční zisk před životem přírody…
Je ale nutné jednat systémově, ne až ve chvíli, kdy už ryby lapají po dechu. Záchranné akce jsou sice obdivuhodné, ale přicházejí pozdě. Dokud se na Dyji a dalších tocích nebude hospodařit s respektem k přírodním cyklům, budou se podobné úhyny opakovat.
Zdroj: Facebook, ČTK, foto: Jakub Vágner
Trestuhodné a neomluvitelné jednání povodí Moravy. Pokud se nemýlím, stalo se to v posledních letech již potřetí. V povodí Moravy by měly padat hlavy odshora až po hrázného. Samozřejmě se tomu dalo předejít. Potom pouštět vodu je již pozdě. To se mělo udělat bleskurychle a třeba i vícekrát při hromadění nafoukaných sinic k hrázi.
Rybáři jako vždy jsou nevinní. Kdo ale sere do Nových Mlýnů, proč ta voda kvete, to už rybáří neříkají a neřeší to
Stále se opakující problém, který Povodí Moravy neumí vyřešit. Je to naprostá nezodpovědnost, tomá pan Vagner pravdu. Přitom by stačilo za pomoci odborníků zlikvidovat sinice a přidávat do řeky kyslík. Ale na to nejsou peníze, musí se přece dávat na zbrojení. Příroda je pro nás nezajímavá. Tahle vláda, naprosto neschopných lidí, je za tyto problémy jednoznačně zodpovědná. Také sohlasím s panem Hrudičkou. Devastace přírody se stává devastací tohoto režimu.