V článku si přečtete
Rybaření v Česku už není (naštěstí) jen výsadou mužů. V posledních letech chytají i české rybářky nádherné ryby. Jednou z nich je i Michaela Vařeková, které se povedlo ulovit doslova giganta.
Foto: Michaela Vařeková
Rybářka Michaela Vařeková je ostřílenou kaprařkou, která rybaří od dětství, konkrétně od 8 let. Už v rybářském kroužku bylo vidět, že Michaela má velký talent, protože v rybářském závodění v plavané se dostala až do republikového kola Zlaté udice.
Pak ale nechávala plavačkové vybavení čím dál častěji ve skříni, a k vodě vozila spíše vybavení na kaprařinu. „Každá rybolovná technika je specifická, takže jako samouk jsem začínala se vším od začátku,“ říká Michaela Vařeková, které se letos povedlo , kdy na svazové vodě ulovila gigantického kapra o váze 33,4 kilogramů.
O ženském rekordu na svazové vodě
Jaký je to pocit ulovit tak obrovského kapra, který je také „ženským rekordem v Česku“?
Pocit je to neskutečný, v podstatě nevím, zda i dostatečně popsatelný. Přála bych to zažít každému slušnému rybářovi. Když poprvé spatříte tak velkou rybu, tak i po těch letech rybaření, se vám rozklepou kolena. Adrenalin je na maximum, čas utíká mimo vás. Vůbec vám nedochází, co se vlastně stalo. Přesto je to obrovská euforie a neskutečná radost.
Byl to Váš sen?
Jestli to byl můj sen? Patřím mezi ty rybářky, které si užívají každou chvilku u vody, a každý záběr od jakékoliv velké ryby. Všeobecně celá atmosféra kolem rybaření je parádní. Beru to spíš jako odměnu za úsilí a prosezené chvíle u vody. Kdyby mi bylo více, řekla bych, že je to pomyslná třešnička na mém dortu (smích).
To, že se jedná o český ženský svazový rekord, na to přijdete až po delší době, ale také s notnou dávkou štěstí. Navíc jsem tento zážitek měla štěstí sdílet i se svým parťákem a otcem v jedné osobě.
Jak vlastně probíhalo rybaření, při kterém se Vám nakonec povedlo zdolat onoho obrovského kapra?
Měli jsme naplánovanou delší výpravu. Hned při startu jsme rozpárali vlečný člun o skrytý roxor. To nám start výpravy značně zkomplikovalo. Zpět naložit věci, domů a počkat na nově objednaný člun. Potom, co jsme přišli na lepší myšlenky, padlo osudné rozhodnutí, alespoň na večer pojedeme k vodě – uklidnit pošramocené nervy.
Vytáhli jsme pár základních věcí, opravdu jen to nejnutnější ze zabaleného vozíku, a „tradá k vodě“. U vody nás přivítal krásný podvečer, široko daleko nikdo. Proběhly rutinní činnosti jako nachystání prutů, krmení vytipovaných míst.
Osud mě však zkoušel dále, a když jsem chtěla jít nahodit své pruty, čekalo na mě nemilé překvapení. Myška mi odkousala připravené boilie, které viselo nachystáno pod háčkem.
Nastala chvíle úzkosti a paniky, jelikož jsem v „ořezané“ výbavě neměla náhradní návazec. Muselo se improvizovat. V batohu byl naštěstí starý návazec, který jsem recyklovala (smích). A v pozdním podvečeru KONEČNĚ letěla moje montáž do vody. To jsem však netušila, co se později stane.
O osudovém záběru od rekordního kapra
Věděla jste, že takový kapr ve vybrané vodě plave?
Vůbec ne. Věděla jsem, že větší ryba se tu chytit dá, ale až taková? To bylo překvapení!
Byl to „divoký záběr“? Bylo Vám hned jasné, že je to velký kapr?
Když už se mi po všech patáliích podařilo nahodit, tak už jsme se s tátou kochali krásným letním podvečerem. Pěkně při soumraku. Ozvalo se jen nesmělé píp. Odvrátila jsem pohled od hladiny, kde se odráželo zapadající slunce s tím, že se netrefil netopýr.
Jenže po chvilce přišlo další píp. To už jsem vyskočila ze židle a mířila ke svým prutům. Swinger byl jemně přizvednutý, a v jednotkách milimetrů v rolničce se pohyboval silon. Opravdu krásný, opatrný záběr. Věřím, že bez dobrého návazce a ostrého háčku bych se k takové rybě ani nedostala.
A jak vypadalo zdolávání?
Po zvednutí prutu se mi ohnul až k samé rukojeti. Začala ta správná adrenalinová zábava. Velká ryba to má jinak, není to divočák. Kapr využíval jeho váhy. Jezdil zprava doleva, až za tátovy pruty. Donutil mě prodírat se přes příbřežní stromy. Pak jsem se zula a skočila za ním do vody. Mezi tím už byl táta připraven ve vodě s podběrákem. Za ty roky teamová práce (úsměv).
O nástraze, která přelstila rekordního kapra
Na co jste kapra chytila? Co to bylo za kuličku? A proč jste si ji vybrala?
To je další můj životní příběh. Ve svých začátcích jsem hledala , které by nebylo tolik okoukané, jako jiné hojně používané značky na našem trhu. Hledala jsem boilie, které by mělo kvalitní základ a zajímavou příchuť. Jednou takhle na rybách jsem si povídala s kolegou rybářem, ze kterého se vyklubal Dalibor Radošovský, majitel firmy IMOTHEP CARPBAITS.
Slovo dalo slovo a já přijala pozvání na návštěvu do jeho dílny. Měla jsem možnost kouknout pod pokličku jeho dílny, omrknout a přivonět k surovinám, a nakonec i k výsledným produktům. Tenkrát mě úplně okouzlila . A od té doby se píše naše společná historie.
V dnešní době už v mé výbavě nenajdete produkt, který by nenesl logo fa. IMOTHEP (úsměv), prostě už nemám důvod měnit. Dalibor se stará pořád o nějaké novinky, takže je stále co zkoušet.
Ale zpět ke zmíněnému úlovku. Rekordního kapra jsem chytila na BALLANCED HOOK 24 mm v příchuti , tedy uzený losos-mango. Je to neutrálně vyvážená kulička s intenzivní masovou vůní lososa a sladkou podchutí manga. Neskutečná kulička. Je to moje topka. Od doby, co jsem začala zkoušet varienty ballanced hook, se mi neskutečně zvedla úspěšnost.
O rybářské budoucnosti
Co je teď Vaším cílem při lovu kaprů? Jaké bude pokračování?
Nechám se překvapit (smích). Na rybaření je krásné to, že nikdy nevíte, co vám výprava přinese. Určitě bych se s podobnou rybou ještě někdy chtěla potkat. Je to opravdu krásný zážitek. Pořád si budu chytat to svoje a radovat se z každého úlovku. Vždyť každý úlovek je krásný a stojí za ním nějaký příběh.
