Stojíte na břehu vody. Před vámi klidná hladina, na dohled jiný rybář, co si na vedlejším fleku vaří kafe. Vzduchem se line vůně kávy a boilies. Ale zatímco jeden z vás sedí u zapomenuté svazovky, kde se kapr nad deset kilo objeví jednou za čas, druhý čeká na záběr od dvacetikilového lysce na soukromém revíru, který je tak trochu jako rybářský Disneyland. Otázka zní: Kam se posouvá rybařina, když je zážitek „garantován“?
Soukromé revíry mají své nesporné výhody. Komfort, čisté zázemí, téměř jistota záběru a obří ryby. Pro rybáře s omezeným časem a chutí si jen zachytat je to ideální volba. Děti, začátečníci, senioři – pro spoustu lidí je tohle forma rybařiny, která jim dává smysl. Jenže přístup „přijedu, zaplatím, chytnu“ má i svou odvrácenou stranu.
Kde je ta stará dobrá rybářská romantika?
Procházet si tři kilometry řeky, hledat ono místo, vstávat ve tři ráno, když jiní ještě spí. Ten pocit, když po týdnech bez záběru přijde konečně ryba a vy víte, že jste si ji sakra zasloužili, je zkrátka jedinečný. Ve svazové vodě nejsou ryby na povel. Někdy nejsou vůbec. A právě v tom je ta krása, ne?
Riziko komerčních vod vidím v tom, že se z rybařiny stává produkt. Komodita. Platíš za místo, platíš za rybu, platíš za zážitek. Je to takový rybářský fastfood: rychlý, nasycující, ale bez hloubky. Mnozí rybáři tak přestávají věřit, že se velké ryby dají chytit jinde než jen za peníze. A když pak vyrazí na svazovku a nic nechytnou, odchází zklamaní. Žádný wow efekt. Žádná radost.
A co etika?
Na soukromých revírech se často točí kapři dokola. Chytíš ho, vyfotíš se, pustíš. Další den to samé. Kolik z těch ryb si ještě pamatuje, jaké to je být „divoký kapr“ někde z proudu řeky nebo zapomenutého rybníku? A kolik z rybářů si ještě pamatuje, jaké to je, opravdu rybařit? Víte, co tím myslím? Proto si musím vždy zajet na pstruhy, kde si opět připomenu, tu ryzost rovnocenného. Ti, kteří zažili, tak ví.
Tohle není výkřik proti komerčním revírům. Mají své místo na mapě rybařiny, to zajisté. Ale pokud se stává normou, že mladý rybář nikdy nevkročí k řece bez plotu a obsluhy, něco jsme ztratili. Ne rybu. Ale duši rybařiny.
Možná bychom si občas měli položit otázku: Chytám proto, že ryby miluju, nebo proto, že si chci jen fotit? Protože podle odpovědi se taky rozhodne, jak bude vypadat budoucnost našich vod.
Ilustrační foto: InRybar.cz
Mluvíte mi z duše 👍
To je moc hezky napsaný.Asi je to dobou.Co nejdriv chytit ,pokud mozno nejaký poradny hovado,a sup s fotkou na Fb. Chyběl by mi ten pocit vitezství a toho ,ze jsem precural tu rybu u reky.I kdyz ma mozek jako hrasek ,vetsinou ona precura me.O to je to potom hezci.A myslim ze ctyrkilak z proudu ,strci bojovnosti osmikilový prasatko z komercniho rybnika. A to tam nemusim mit snuru kterou by neutrh ani Nautilus.Celej zivot chytam na dvacitku nebo osumnactku.Vzdyt ta ryba taky musi mit sanci.
Pěkný článek není nad východ slunce na svazové vodě s očekáváním co a jestli vůbec něco přijde a pro milovníky přírody mezi které patříme to není jen o rybách ale i okolí což na soukromí kultivovaných místech není
Já třeba zásadně na soukromé revíry nevidím a nikdy chodit nebudu. Podle mého názoru není původ ryb, které v ( minimálně některých) těchto revírech plavou křišťálově čistý ( rybáři budou vědět o čem mluvím)
👍👍👍
Svatá prauda.
Každý by se měl zamyslet kde vzal podnikatel se soukromým revírem velké kapry?. No kde, na svazových vodách.
Je to hezké číst,ale myslím si a je to jenom můj osobní názor , že ČRS zaspal dobu a jsme na tom všichni bití. Já opravdu nemusím chytit rybu každý den,ale abych měl problém se k vodě dostat, protože okolí svazové vody je soukromý pozemek,tak to mi vadí. Už jenom, že bydlím v oblasti kde nejbližší svazová voda je 40 km daleko. A toho času opravdu nemám nazbyt. Na řeku jsem chodil celý podzim a provedlo se mi chytit jednu jedinou štiku. Povolenky jsou rok od roku dražší na brigády chodí pořád stejní lidé. Především důchodci. Většina lidí si brigádu zaplatí a to podle mě také není dobře a i ta brigáda a práce na revírech k rybaření patří. Toť vše
S těmi brigádami to i chápu. Za svého mládí jsem na brigádě strávil 10 hodin za jednu sobotu, seznámil se s pár rybáři, co se nebáli máknout, prostě tak, jak by to mělo být. Pak jsem se z Jižní Moravy přestěhoval do Liberce, kde to je s rybářskými revíry proti té Moravě veliká mizérie, A za brigády už chtějí na svazu jen peníze, ty jsou jim přednější. Potom se mi podařilo i brigádu domluvit, to když rybařil i můj syn a chtěl jsem mu ukázat, jak to na těch rybářských brigádách chodí. Jenže brigáda byla jen na dvě hodiny a šlo se domů. Když jsme takhle absolvovali tři soboty a měli odpracováno každý šest hodin, tak už jsem to nevydržel a tu brigádu stejně raději zaplatil. Vždycky je to o lidech a v Liberci je to mizérie jak s revíry, tak i s lidmi na svazu. Prošel jsem toho po republice více a Liberec je moje čtvrtá organizace, ve které jsem členem. A všude jinde to bylo podstatně lepší. V mém skoro důchodovém věku už to tolik neřeším, zato rybáře, co začínají v Liberci, tak ty lituji.
Mluvíte mi z duše, Jiří. S touto myšlenkou si pohrávám již mnoho let, když vidím ty desítky fotek s kapry 20+ a v pozadí golfový trávníček a voda jako koupaliště. A já si vzpomenu na ty nádherné úsvity na Berounce, když kolem není živá duše a z ranní dřímoty mě vytrhne pěkná jízda. Pak přijde ten souboj, kdy desetikilový říční kapr v proudu bojuje jako o život a nedá mi zadarmo ani metr vlasce. Každá chyba může znamenat ztrátu ryby. A vsadím se o cokoli, že bojuje daleko víc, než nějaký pouťový kapr, který má sice dvacet kilo, ale na břehu je dvakrát denně. Ale taková je zkrátka dnešní doba. Mít všechno hned, bez námahy, nejlépe až pod nos. 🤷♂️ Petrův zdar 🎣
ZA TY PRACHY,*/3000,NA SVAZOVCE A ČUMĚT DO VODY_??SVAZ JEN HRABE PRACHY A RYBU ŠMELI SE SOUKROMNÍKEM,RYBA VE SVAZOVCE JE JAKO VÝHRA VE SPORTCE.
Asi takto, rozumím proč někteří končí na soukromácích. Pro mě to však není. Svazovka je svazovka. Miluji rybaření na řece. Nicméně mi na má oblíbená místa všude cpou cyklostezky, že si člověk dá pruty k vodě, ale sedět musí za cestou. Na rybařině mám rád klid. Narozdíl od pumpiček si za to i platím. Ten klid však začíná být u vody nedostatkové zboží. Kdyby aspoň drželi pysk, ale to jsou kolikrát poznámky, že by jim člověk strčil sumčák do drátů.
Pěkně napsané,jen zapomínáme kde je to kouzlo rybařiny když vlastnim svazovou povolenku a neni prakticky možné se dostat bez zákazů k břehům větších revírů.Jsem členem MRS již přes 20 let ale když chce člověk na ryby na nějakou větší přehradu tak je to prakticky nemožné,zákaz vjezdu,zákaz byvakování,soukromé pozemky a pořád aby se klepal strachy kdo přijde vyhrožovat pokutou.Pak se nemužem divit že rybáři vyhledávaj soukromé vody kde za úplatu mohou užívat v uvozovkách svobodnější rybařinu.
Na obojím jste strávil hoodně času a buďme rádi za naše svazové vody. Mají své mouchy, ale je to realita. Ryby se tam kradou, zvlášť rekordní kusy a za pár stovek prodávají do soukromáků, to je realita,Naše svazovky jsou skvěle zarybněny. Kdo chce pohádku může jít na soukromák vytáhnout tam toho dopíchaného obřího chudáka viz. kdysi černá hora. Ano jsou i vyjímky, ale ty ryby jsou nebožáci.
Svatá pravda. Je to něco podobného,jako když si myslivec zajede do obory zastřelit trofejního jelena. U té ryby ze soukromé vody je výhoda v tom,že ji pouští nazpět, Zastřeleného jelena z obory již ne.
A teď zásadní otázka pro ty co se honí za rekordy. Jsou větší ryby na kaprodromu nebo na svazovce???
Na komerčním revíru si koupíte pocit lovce. Instatní radost. Na svazové vodě už je to ale taky peklo. A když už máte pohodu, objeví se ty vole znuděná rybářská stráž a honí si ego. Táhne mi na 60 a poslouchat namistrovanýho blbečka s mlíkem na bradě, je mi proti srsti. Chytám na jednu udici a spíš jen tak. A ten blbeček se mě ptá, proč mám jen jednu? A deset minut chodí po křoví u břehu a hledá pytlačku. Je to rok od roku horší. Takže ty instantní rybáře někdy docela chápu.
Přesné a výstižné, lépe bych to nenapsal. A rybářské umění? Na slabou šňůru velkou rybu? Někteří vůbec netuší o co jde. Vybavení, kde ryba nemá šanci utéci, aniž by se sama nepoškodila je barbarské 🙁
Kam přijedeš samí UK řev hudba tam kde je zákaz vjezdu vozidel oni můžou nikdo na ně nemá
Dobře, ale to si přeci rybáři způsobili sami… už od začátku 80. let to jde tímto směrem… Ve svazových vodách nebylo nic a pokud ano, tak jen pár týdnů na násadě a pak už nic… Kluk si udělal rybářský kroužek, pak lístek, jezdil jsem s ním rybařit, těžko se mu vysvětlovalo, že svazové vody jsou ledaskde jen podvod na najivky a že pokud chce opravdu vidět rybu, tak musíme na komerčně provozovaný rybník… Po pár letech už jen na komerční rybníky a tak trochu přemýšlím, proč vůbec ze státních peněz dotovat svazové vody. Ale já nejsem rybář, takže na tom nejsem nijak hmotně zainteresován… kromě toho, že to jde i z mých daní…
Hezký článek a souhlasím s názorem, že taková je už doba… lidé hledají zkratky k úspěchu.
Vždyť se stačí podívat i na to, jak se změnil samotný lov – např. zakrmovací lodičky, dnes tam kde se dá v pohodě nahodit, lidé raději zavezou – neschopnost, nebo lenost, zkratka?
Je to každého věc, jak si chytá a jak si to před sebou obhajuje, ale přál bych každému lodičkáři, zažít pocit, kdy pro chycení kapra se musíte vystavit dobrovolně „nekomfortu“, něco vymyslet a pak se vám rozjede prut s krásnou rybou.
Nevěřím, že tento pocit může nahradit technika lovu – kýble krmení, zavezu to lodičkou a na břehu čumím do telefonu, na kterém neustále pípají notifikace, že to slyší rybáři na obou stranách….
Méně komerce, více skromnosti, respektu a návrat ke kořenům, to bych nám všem přál.
To samé bohužel platí u komerčního sportu 🙁
Dokud budou zákony poplatné lobingu, kdy prachy vítězí nad etikou a pravým smyslem lovu ryb, tak se nic nevyřeší a ryby budou týrány zbytečným chytáním a pouštěním, kdy zákonitě dochází k jejich velmi častému vážnému poškození i nadále. Hlavně že se točí kolečko ohromných zisků prodejců všemožných nástrah a vercajku pro rádoby rybáře! Zvláštní, jak se benevolentně staví zákon k týrání ryb stylem chyť a pusť a naopak je naprosto zbytečně šikanozní k neškodnému nočnímu chytání, tzv. 24hodin a nebo nutnosti být přítomen u nastražených udic, i když má lovící zajištěn záběr příposlechem. Asi podle hesla že na spodinu patří přísnost…
Jak kdybych šel střílet 30 cateraka jelena do obory a věděl ze tam je stačí 8smerak ve volné přírodě a hreje to víc na srdci
přesně pojmenované…. kapr místo Karla Gotta, ti jsou častěji na fotkách než Fiala….
rybářský fast food…
ještě, že se na těch rybách nedělají čárky, zebra by byla proti nim bílý kůň.
Jezdím na Orlík,Broďák, jezero Štít. Je to super kombinace kterou podnikáme už několik let i na Orlíku se nechají chytnout pěkné ryby. Soukromé revíry už také nejsou co bývalo, všude si vše kazí rybáři bohužel.
Vzhledem k věku a zdravotním potížím jsem musel před pár lety s rybařinou skončit. Ale když čtu takovéto články, ani toho nelituji.
No vždycky mě pobavi, když si někdo myslí, že přijede na soukromou vodu a ryby mu pomalu sami skáčou na háček. Je to pěkná dřina najít místo, přijít na příchuť, nalákat je v tom množství konkurence…
Navicsvazova voda by byla fajn, kdyby tam nebyla sama buzerace, proto jezdíme na soukromé vody, kde můžeme opravdu relaxovat. A co si budeme povídat pokud už mám kapra 105cm a 28 kg tak mě bohužel 45 kg kapr takový pocit štěstí nepřinese. Tak to je.
Na soukromém revíru jsem byl jen jednou. Cíleně, se synem, aby tenkrát mrňous poznal jak to vypadá, když mu pak přijde pořádná ryba na revíru, a aby věděl, co s tím pak udělat. Koupili jsme si povolenku na týden a rybařina celkem dobrá. Každý den tak kolem pěti opravdu velkých kaprů. S prvním a druhým jsme se ještě vyfotili a ty další už jsme pouštěli rovnou ve vodě. Jen nás to po třech dnech přestalo bavit, protože to bylo stále jak přes kopírák. Taková rybařina mi připadla, jak kdybych šel s flintou na safari do ZOO. Tak jsem zašel majiteli poděkovat a oznámit mu, že uvolňujeme lovné místo pro někoho dalšího, Od té doby už jezdíme jen na svazové revíry a baví nás to tam daleko více. Na svazových revírech je přeci jen potřeba o té rybařině trochu přemýšlet a vymyslet, jak na ty ryby vyzrát. Tak díky z pěkný článek, vyvolal ve mě takovouto vzpomínku.
Já bych to popsal ještě jednodušeji. Po třiceti letech u vody už jsem alergický na: kapry, rybáře, rybářské veletrhy a „chyť a pusť“. Když jsem začínal, byly vody plné pestrých překvapení. Ta pestrost a přirozenost se nějak vytrácí..
Dřív se na vysazování ryb sešli rybáři, někde se i zagrilovalo, bylo to fajn. A dnes potají něco nasypat do vody a něco jiného napsat do papírů. Pokud má polovina vedení organizace komerční rybníky, tak asi není co řešit.
A kde je střet zájmů?
Krásně napsané,ale i fakt ze rybáři z větších vod jsou pomalu ,ale jistě vytlačováni úřady,je třeba taky připomenout.Severní Morava rybářů na ústupu.Zermanicka přehrada kde je zákaz bivakování.Hlučín,zákaz,Terlice,omezené místa.Vrbice,omezené .Dolni Benešov,půl vzali do soukromých rukou,půl přehrady zákaz.Atd..Víkendoví Rrybáři,ne jednodenní si nemají kde postavit bivak a v klidu přenocovat.Proto se jezdí na soukromé vody,kde je vesměs chyt a pust,což pro spousta koulařů není problém i na statní vodě,ale všichni víme že nejkrásnější ryby jdou zrovna v noci a k ránu.Tak asi tak nějak ve zkratce.Vsude vystavené přírodní koupaliště,vodní lyže,zábavy,plavci atd.A rybář co si platí vodu jen přihlíží a kouká do řadu a jen čte.To se nesmí,to se nesmí,neomezovat kopající se atd.Ba soukromé vodě se platí,ale rybář ví za co.