Domů Ostatní Rozhovory Ministr zemědělství Marian Jurečka: Ohroženým rybím druhů musí pomoci sami rybáři. Stát...

Ministr zemědělství Marian Jurečka: Ohroženým rybím druhů musí pomoci sami rybáři. Stát na to nemá peníze

- Reklama -

Marian Jurečka (KDU-ČSL) je ministrem zemědělství od ledna 2014. Pod jeho vedení tak spadá resort, který má na starosti i rybářství. Tento obor v poslední době sužuje hned několik problémů – od přemnožených rybožravých predátorů, až po mizení některých původních rybích druhů z našich vod. A to není všechno. Takovýchto potíží, které negativně ovlivňují rybí populaci u nás, je bohužel celá řada. K  jejich vyřešení mohou napomoci právě i zásahy ze strany ministerstva. Jak vlastně chce ministerstvo zemědělství pod vedením ministra Mariana Jurečky tyto závažné problémy řešit?

 

Ministerstvo zemědělství spolu s EU podporuje finančními příspěvky tuzemskou populaci úhoře říčního, jehož početní stavy nebezpečně klesají. Mohou se rybáři dočkat podobné podpory i u jiných původních rybích druhů, které mizí z našich vod? Mám na mysli například podporování lipana podhorního nebo pstruha potočního či jiné původní rybí druhy žijících v našich tocích.

Ministerstvo zemědělství podporuje vysazování úhořího monté do našich vod. Prostřednictvím dotací z Operačního programu Rybářství chce ministerstvo zemědělství posílit populaci úhořů v evropských řekách. Hlavní podmínkou pro poskytování této dotace bylo vytvoření národních plánů na obnovu úhoře říčního.

 

Ano, to sděluje ministerstvo zemědělství naší redakci pokaždé, když společně o tomto tématu komunikujeme. Ale co ty ostatní zmíněné rybí druhy ryb?

Lipan podhorní a pstruh potoční nejsou pro členské státy prioritními druhy a neexistuje pro ně dotační titul. Aby bylo možné na tyto druhy ryb poskytovat evropské dotace, bylo by nutné zařadit je mezi zvláště chráněné živočichy a zakázat jejich lov. Nicméně pouhé zařazení mezi zvláště chráněné živočichy neznamená automatický vznik dotačního titulu. MZe v rámci možností státního rozpočtu, alespoň nepřímo z národních dotací nevládním neziskovým organizacím podporuje prostřednictvím rybářských svazů zarybňování nejvíce postižených revírů.

 

Připadá mi, že situace okolo mizejících původních druhů ryb se začíná řešit až v tom případě, kdy vymizí úplně. Ukázkou je projekt, který se snaží navrátit lososy do našich řek. Proč se ale nesnažíme zastavit mizení některých původních druhů ryb už v tom momentě, kdy je patrné, že je něco špatně? Opět mluvím například o lipanovi, který prostě z našich vod mizí a existuje ta možnost, že naše vody o něj přijdou.

Vnímám Váš požadavek, ale jak jsem již řekl, finanční zdroje státního rozpočtu jsou omezené. Podobných požadavků na dotace se na MZe každý rok schází nepřeberné množství.

 

Takže odpovědnost je na straně rybářských svazů?

Vzhledem k tomu, že zákonem o rybářství byly rybářské revíry bezplatně svěřeny rybářským organizacím, lze předpokládat, že se o ně budou řádně starat. K tomu by jim měly sloužit finanční prostředky, které ušetří bezplatným užíváním revírů a peníze, které mají z prodeje povolenek. Jde o desítky milionů korun.

jurecka

 

Ale proč vlastně na pomoc těmto rybám neexistují nějaké fondy či finanční programy? Vždyť například komerční rybářství dostane v období 2014 – 2020 přes 31 milionů eur, ale rybářské svazy si musí všechno hradit samy. Proč?

Podpora komerčního rybářství (rybníkářství) je dána tím, že tento obor naplňuje další často dostatečně nedoceněné mimoprodukční funkce, jako například zadržení vody v krajině, prevence před povodněmi, ochrana biotopů chráněného ptactva a další.

 

V současnosti stojí proti těmto ohroženým rybám řada faktorů, které mnohdy znemožňují například jejich přirozené rozmnožování. Jde především o příčné překážky v tocích anebo poškození toků v podobě jejich regulace. Jde zajistit lepší ochranu volně žijících ryb a zajistit jim lepší podmínky tak, aby se mohly samy rozmnožovat?

Regulace vodních toků tak, jak tomu bylo v padesátých letech, se již nedělá. Naopak existuje dotační politika Ministerstva životního prostředí, která se snaží napravit nešetrné zásahy do krajiny z minulých let. Lepší podmínky pro život ryb vytváří rovněž výrazně se zlepšující čistota vody v řekách.

Je však potřeba si uvědomit, že proti tomu někdy stojí protipovodňová opatření, která mohou mít současně i krajinotvorné dopady. Nicméně je skutečností, že prioritou je protipovodňový účel a často až na druhém místě při realizaci jsou ostatní funkce. Důvodem je, že budování mnohoúčelových zařízení, která by chránila lidi a majetky před povodní a zároveň zajistila lepší migraci ryb, znamená vícenáklady, a také značné obtíže technického charakteru.

 

A jak na zlepšení situace pracuje ministerstvo zemědělství?  

Ministerstvo zemědělství na základě žádostí uživatelů rybářských revírů každoročně vyhlašuje nové chráněné rybí oblasti, ve kterých se mají ryby přirozeně rozmnožovat. Rovněž vyhláška k rybářskému zákonu stanoví minimální lovné míry pro ryby, aby dorostly pohlavní zralosti a mohly se rozmnožovat.

 

U těch chráněných rybích oblastí bych se rád zastavil. Podle zákona ministerstvo zemědělství vyhlašuje chráněné rybí oblasti, které slouží například právě pro zajištění lepších podmínek pro rozmnožování ryb. Chtěl bych se zeptat, přibývá nebo ubývá těchto oblastí? Vnímáte je jako správné řešení pro volné rozmnožování ryb a jejich celkovou ochranu?  

Již jsem se zmínil o tom, že každoročně přibývá chráněných rybích oblastí nejen v návaznosti na požadavky uživatelů rybářských revírů, ale i z podnětů státní správy. Chráněné rybí oblasti jsou jednou z cest, jak obnově populace přispět. Správně zacílená ochrana a citlivá regulace vzájemně si konkurujících živočichů bude podle mého názoru jistě jednou z dalších cest.

 

Vodohospodáři. Nepřátelé ryb?

Ve Vaší gesci jsou Správci vodních toků. Proč dochází někdy k tomu, že vodohospodáři necitlivě zacházejí s vodou, čímž někdy způsobí to, že v době tření náhle klesne voda? Sledují vodohospodáři vůbec to, aby v našich vodách nedocházelo k poškozování rybí obsádky, anebo převažují jiné zájmy?

Nesouhlasím s názorem, že správci vodních toků, jako jsou státní podniky Povodí a Lesy ČR, „necitlivě zacházejí s vodou“. Jako správci vodních děl mají možnost ovlivňovat úroveň průtoků ve vodních tocích nebo úroveň hladiny vody v nádržích pouze prostřednictvím vodních děl a musí se řídit manipulačními řády. Ty přesně vymezují, jak se má při zadržení vody, regulaci průtoků nebo odběrů vody postupovat.

 

Musí manipulační rády brát v potaz požadavky všech uživatelů vody, a tedy i rybářů?

Sestavení manipulačních řádů je komplikovanou záležitostí, protože se musí vzít v potaz požadavky všech uživatelů vody. Pravidelně se těchto řízení účastní orgány ochrany životního prostředí a obvykle je přizván i Rybářský svaz. Poté, co dojde k optimalizaci (často velmi protichůdných) zájmů, vodoprávní úřad manipulační řád schválí a provozovatel vodního díla je povinen ho dodržovat. Pokud ho některý subjekt nedodržuje, hrozí mu sankce.

 

Takže Povodí a Rybářský svaz spolu v tomto ohledu spolupracují?

Státní podniky Povodí na dodržování manipulačních řádů vodních děl, která spravují, velmi dbají a s rybáři často přímo komunikují. Například po vytření štik v nádrži Hněvkovice informují dispečink Povodí Vltavy, který pak drží neměnnou hladinu. Správci vodních toků mají předepsané i takzvané minimální („ekologické“) průtoky pod vodními díly, které stanoví v manipulačních řádech po projednání s ochranou přírody. Ministerstvo životního prostředí má vydat nařízení vlády, kterým se nároky zpřísní.

 

Přesto ale někdy dochází k likvidaci rybích trdlišť.

Řada vodních děl (např. 50 % jezů v ČR) je v majetku soukromých subjektů. Tam může k pochybení při dodržování manipulačních řádů docházet, zejména v případě vodních elektráren. Je třeba, aby správci vodních toků, rybáři a Česká inspekce životního prostředí na taková pochybení včas upozornili vodoprávní úřady a došlo k nápravě. Vodohospodáři situaci s užíváním vod sledují i pozitivně ovlivňují – včetně podpory života ryb – mj. výstavbou rybích přechodů.

 

Vodní predátoři

Velkým tématem posledních let jsou rybí predátoři, kteří likvidují v obrovských počtech tuzemskou rybí obsádku a způsobují tak škody za několik desítek milionů korun. Ještě větším rizikem pak je reálná možnost celkového vyhubení některých vzácných nebo ohrožených druhů ryb (např. lipan, pstruh potoční) vinou těchto predátorů. K nejznámějším patří kormorán velký. Proč ministerstvo zemědělství nechrání zájmy rybářů a neustále ustupuje ministerstvu životního prostředí, které očividně problémy rybářů vůbec nezajímá?

Nemohu souhlasit s tím, že by Ministerstvo zemědělství zůstalo nečinné, pokud jde o rybí predátory. Opakovaně s Ministerstvem životního prostředí jednáme o dalších řešeních již vydaných nesprávně nastavených výjimek.

MZe chce maximálně uvolnit regulaci lovem  a zjednodušit kroky spojené s žádostí o udělování výjimek. Na základě požadavků především rybářské veřejnosti bylo přijato několik opatření obecné povahy, která zjednodušují postup při povolování výjimek k lovu predátorů. Zástupci MZe toto téma několikrát otevřeli i v EU.

 

To, že MŽP a MZe o této problematice jedná, poslouchají rybáři již velice dlouhou dobu. A zatím se nic skutečně účinného, v porovnání s jinými zeměmi EU, nedojednalo. Můžete být tedy konkrétní? Jak chcete uvolnit regulaci, když jsou proti ní MŽP a zástupci ochránců přírody?  A jak chcete zjednodušit onu administraci? A kdy se těchto zásahů, a ještě lépe zavedených změn, mohou rybáři dočkat?

Vzhledem ke kompetencím, které jsou definovány v zákonech České republiky má Ministerstvo zemědělství omezené možnosti přímo zasahovat proti zvláště chráněným živočichům. Rozhodování v této oblasti přísluší resortu Ministerstva životního prostředí.

Rybáři a myslivci, vzhledem k zeměpisné poloze ČR ve středu Evropy, nemohou postupovat proti kormoránovi jako v severských státech. V ČR hnízdí 300 až 350 kormoránů, a to převážně na stromech. Systematické ničení jejich snůšky natíráním vajec je technicky nemožné. Co se týče odlovů, jsme na tom stejně jako v Německu. Kde se střílí zhruba 30 tis. kusů ročně.  To přibližně odpovídá, v porovnání s územní rozlohou, intenzitě lovu u nás.

 

Tomu rozumím, ale pořád jste mi neodpověděl. Kdy tedy rybáři mohou očekávat nějaké změny, které povedou ke zlepšení situace?

Změny, jak legislativního, tak správního procesu nelze časově jednoznačně vymezit. Jde o postupný proces, za který je plně odpovědné Ministerstvo životního prostředí.

 

Dobře. A jak se na celou problematiku okolo kormorána dívá EU?

Evropská komise zatím doporučuje řešit problém s kormoránem velkým na národní úrovni. MZe přesto při všech příležitostech na tento problém poukazuje a snaží se o něm diskutovat. Například iniciovalo vznik skupiny vnitrozemských států spolu s Polskem a Německem, kde se hledají společné pozice při řešení problémů sladkovodní akvakultury v  celé Evropě. Také na jednáních kompetentních úřadů se o této problematice diskutuje. Cílem je, aby se v zemích, kde je nejvíce hnízdišť, migrující populace regulovala už při snůšce vajec, tedy zásahem do reprodukčního procesu.

 

V celostátních médiích se objevila zpráva, že poslanci uvažují o znovuzavedení vyplácení náhrad škod, které kormorán způsobí. Novinkou pak je vyplácení náhrad i rybářským svazům. Ovšem v návrhu se mluví o pouhých 10 až 20 milionech korun. Pokud ale sečteme škody komerčních rybářů a rybářských svazů, tak škody přesahují 100 milionů korun. Můžete se mi k tomu vyjádřit?

Při novelizaci jmenovaného zákona a opětovném nahrazování škod lze i nadále očekávat, že škody bude nutné dokumentovat a prokázat. A co se týká údajů o škodách působených kormoránem, informace různých subjektů se podstatně liší. Obecně lze říci, že se shodují na tom, že počet migrujících kormoránů roste.

 

A zase ta EU

Letos v dubnu Evropský parlament schválil „jednotný právní rámec proti invazivním druhům“. Podle některých zdrojů může tento dokument způsobit to, že se do českých vod nebudou moci nasazovat „nepůvodní“ druhy ryb typu sivena amerického, pstruha duhového nebo amura bílého. Můžete mi říci, zdali máte bližší informace a jestli to je pravda?

Pokud vím, žádný národní seznam dosud nebyl sestaven a MŽP na něm dosud ani nepracuje. Domnívám se, že striktní omezení, která uvádíte, jsou nereálná. Evropská komise z vytvoření celoevropského seznamu pod tlakem členských států ustoupila.


O EU se všeobecně ví, že značně reguluje rybářství v jednotlivých státech. Objevily se spekulace, že tuzemským rybářům například hrozí to, že nebudou moci lovit s pomocí olova nebo na živé rybičky. Existuje reálná možnost, že tyto návrhy vejdou v platnost i u nás? Popřípadě existují i jiná omezení ze strany Bruselu v oblasti rybářství? A může se proti nim ČR bránit?    

Česká republika je řádným členem EU a má práva jako ostatní členské státy Unie. Pokud vím, na pracovních orgánech Rady ministrů Evropské komise se tato problematika neřešila. Bránit se proti jakémukoli omezení se mohou členské státy v rámci pravidel EU. Výsledku se musí podřídit všichni.

Autor: Viktor Krus

FOTO: MZe

- Reklama -
- Reklama -
- Reklama -

Nejnovější články

Nejnovější techniky

Nejnovější články

Nejnovější techniky

1 komentář

  1. To je stálé ohánění se Evropskou unií, ale co kdyby se někdo zamyslel nad tím, komu se vydávají povolenky?
    Když sedím u vody a vidím, jak Ukrajinci a Vietnamci berou domů cokoliv chytí a tím likvidují rybí populaci, žasnu. Berou si deseticentimetrové okouny, dvaceticentimetrové kapříky a i jiné podměrečné ryby. Kde jsou porybní, když jsou třeba?
    Co takhle omezit tyto povolenky a hlavně průběžně doplňovat ryby do našich vod.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

- Reklama -

Akční nabídky

- Reklama -