DomůRybářské radyRybářská vědaKonec úhořů v českých vodách aneb jak jsme (ne)vyhubili další rybí druh...

Konec úhořů v českých vodách aneb jak jsme (ne)vyhubili další rybí druh (3. díl)

- Reklama -

Ze získaných dat je už dávno zřejmé, že úhoři mizí z našich vod. Jejich kritické stavy donutily už i úřady a samotné rybáře konat. Naprostému vyhubení těchto ryb má zabránit několik opatření. Otázkou je, zdali tyto zákroky budou účinné, a jestli se nakonec podaří úhoře zachránit. Vzhledem k tomu, že proti úhořům stojí převeliké překážky, jsou na místě spíše negativní vyhlídky.

Naprosto zásadním problémem je fakt, že v současnosti nejsou naše řeky pro migrující úhoře dostatečné průchodné, snad jen s výjimkou dolního toku Labe. To významným způsobem zabraňuje dospělým úhořům, aby se dostali zpět do Sargasového moře, kde se třou. Masivní tahy těchto ryb z vnitrozemí jsou již dávnou minulostí, a zřejmě už se nebudou nikdy opakovat. Tento negativní trend, kdy se úhoři nemohou dostat na svá trdliště, očividně způsobuje tomuto rybímu druhu nemalé potíže.

uhor

Ochrana úhoří populace v ústích řek, kde není tolik překážek zabraňujících v migraci ryb, nic neřeší. Problém má totiž „biologický základ“. Malí úhoři, kteří přicestovali s pomocí Golfského proudu k evropskému kontinentu, a kteří zůstali v ústích řek, jsou samci. A ti úhoři, jenž se prodrali až do vnitrozemských proudů vodních toků, jsou samice. A právě proto je populace úhořů tak křehká. Hadovité ryby, které při migraci ve vnitrozemí rozřezávají vodní elektrárny, jsou samice, jež v sobě do Sargasového moře nesou nové zárodky úhořího života. Bez nich logicky není možné, aby se úhoří populace vzpamatovala.

 

Nebezpečí z východu

V tomto seriálu, který se věnuje stavům úhořů říčních, jsme zmínili celou řadu negativních faktorů, které prokazatelně stojí za tím, že hadovití dravci vymírají. Ovšem je zapotřebí zmínit další nemalou příčinu, která drtí úhoře říční. A onen problém trápí už ty nejmenší ryby tohoto druhu – monté.

Právě drobní úhoři jsou ve velkém počtu s pomocí hromadných loveckých metod chytáni už v ústích evropských řek, kam hromadně táhnou z oceánu. A odtud jsou potom odváženi na pulty obchodů v Asii, především do Číny či Japonska, kde tamní lidé považují malé úhoře za kulinářskou pochoutku. Tento byznys následně stojí za tím, že velká část úhoří násady je zmařena. Tomuto nebezpečnému trendu není radno přisuzovat malou váhu, protože právě Asiaté si téměř vyhubili své domácí úhoře kvůli jejich chutnému masu.

uhor

Na východu Asie žije příbuzný našeho úhoře říčního – úhoř japonský. Ten byl ovšem pro své výtečné maso místními obyvateli již téměř vyhuben. Jenže poptávka po mase těchto ryb neklesá. Naopak, země z východu ve velkém skupují evropské úhoří monté, které využívá tamní kuchyně. Proto je zapotřebí být na pozoru, a úhoře říční více chránit. Naštěstí EU již zavedla regulaci, která stanovuje procentuální podíl mladých úhořů, kteří smějí být odprodáni ke konzumaci. Ovšem lákavé zisky z prodeje těchto ryb mohou zapříčinit ledacos. Je zapotřebí, abychom byli ostražití.

 

Jiskry naděje

Vodní elektrárny, byznys s úhoří násadou, parazité či nadměrný rybolov. To všechno stojí proti úhořům, kteří momentálně proti všem zmíněným negativním vlivům prohrávají. V současnosti je například situace okolo průchodnosti našich řek tak špatná, že je na místě, abychom si přiznali, že přirozené rozmnožování úhořů nestačí k tomu, aby se stavy těchto ryb zvýšily. Proto EU pomáhá rybářům finančními dotacemi, s jejichž pomocí mohou nakoupit úhoří násadu. Umělé vysazování úhořů je prozatím jediným efektivním způsobem, jak dostat mladé ryby do vnitrozemí. Úhoří násada se z pobřeží dováží letecky na břehy vnitrozemských toků, tak to funguje už od 50. let minulého století.

uhor

Jak pomáhá ministerstvo zemědělství: V letech 2007 až 2013 Ministerstvo zemědělství České republiky spolu s EU pomohlo českým rybářům finanční injekcí ve výši 35 631 866 Kč. Tato částka posloužila k tomu, aby rybáři nakoupili mladé úhoře, které následně vysadili do našich vod. Naštěstí toto nejsou poslední peníze, které rybáři dostanou. V současnosti stále probíhají nové příjmy dotací. Velice chvályhodné je i to, že ryby nakoupené z těchto zdrojů, rybáři vysazují do úseků řek, odkud mají úhoři v době tahu šanci migrovat do Sargasového moře. Celý projekt tak dává rybářům naději, že se na daleká trdliště dostanou i čeští úhoři, aby nad hlubokou propastí V Sargasovém moři u Severní Ameriky zplodili nové potomstvo.

Jak pomáhá ministerstvo životního prostředí: Resort životního prostředí se především snaží o navrácení našich toků do „původního“ stavu. Těmto úkonům se říká vodohospodářské revitalizace, a jde především o stavební úpravy, které nahrazují technicky upravená koryta toků za ta, jež jsou „přírodě bližšími“. Ve zkratce to například znamená, že se koryta toků rozšiřují a obnovuje se jejich členitost. Dále se například zvyšuje pestrost dna a obnovuje se migrační průchodnost toků. Vodohospodářských revitalizačních úprav, které mají docílit lepšího stavu našich vodních toků, je celá řada. Tyto náročné úpravy jsou dotovány finančními dotacemi právě z Ministerstva životního prostředí České republiky a EU.

uhor

I když řešení problému ohledně průchodnosti našich toků zní jednoduše, není tomu tak. Je třeba si uvědomit, že aby migrace úhořů byla úspěšná, musí se upravit stovky až tisíce kilometrů říčních koryt. A to není jednoduchý úkol. Navíc jenom na území České republiky je okolo 6000 bariér vyšší než 1 metr, které rybám značně brání v jejich migraci. V posledních 20 letech se značně zlepšila kvalita vody, překážek v tocích je ale stále nadměrné množství.

A aby toho nebylo málo, tak samotný způsob života úhoře je pro stavaře rybích přechodů velkým problémem. Úhoř se totiž drží u dna, takže je nutné, aby migrující ryba byla při její migraci přímo zavedena do rybího přechodu.

 

Záblesky budoucnosti

Rybí přechody není ale možné vybudovat všude. Velkým strašákem pro migrující ryby jsou údolní přehradní nádrže, které jsou pro ně takřka neprostupné. S velice zajímavým řešením ale přišli v Americe. V USA začali využívat k zajištění mirgační prostupnosti přes hráze údolních nádrží tzv. „lososí kanón“ (salmon cannon).

Losos táhne v dospělosti zpět z moře na místa, kde strávil několik prvních okamžiků života, a na této cestě je schopný překonávat až 3 metry vysoké překážky. Nicméně vysoké hráze nádrží budované pro výrobu k životnímu prostředí šetrné energie, jsou pro ně nepřekonatelnou překážkou. Aby se snížil dopad nejen na ovzduší, ale i na lososí populace, vymysleli inženýři z WHOOSH inovations způsob, jak lososy „přestřelit“ přes hráz, a ryby tak mohly pokračovat v jejich migraci. Tento systém je založen na přilákání lososů proudem vody, a ti poté samovolně vklouznou do roury ústící na vršku hráze. Hnací silou je podtlak, a ryby tak dosahují v rouře rychlosti 25-35 km/h. Jak celý systém funguje, můžete vidět na tomto videu ZDE.

Doufejme, že je jen otázkou času, kdy výzkumníci přijdou s dalšími řešeními, která napomůžou k snadnější a bezpečnější migraci ryb. Tohle totiž může být úspěšná cesta jak zabránit vymizení některých rybích druhů.

Autoři: Jakub Žák a Viktor Krus

Přidejte i vy své hodnocení
- Reklama -
- Reklama -
- Reklama -

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Nejnovější články

Akční nabídky

Nejnovější techniky

Nejnovější články

Akční nabídky

Nejnovější techniky

- Reklama -

Akční nabídky

- Reklama -