skingbranding-banner

Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“


Uvažovali jste někdy nad tím, jaké by to bylo chytat ryby poslepu? V úplné tmě? Hrozná představa! Jak si poradit s pohybem u vody, kde to je samý kořen a výmol? A jak pracovat s rybářským vybavením, které je mnohdy titěrné? Však si zkuste navázat háček nebo manipulovat s prutem se zavřenýma očima. Nic jednoduchého! Se všemi těmito překážkami se musí vypořádat například nevidomý rybář Petr Odvářka, který letos stanovil nový český rekord v nejdelší rybářské výpravě, kdy u vody strávil 70 dní…  

Petr rybaří od roku 1990, letos bude mít 30. výročí. Na ryby chodí už od té doby, kdy ještě viděl. Pak bohužel přišel okamžik, kdy se mu začal zrak ztrácet. Kdekdo by v sobě nenašel tu sílu v rybařině pokračovat. Proč? Složitý terén u vody, komplikovaná manipulace s vybavením, vázání návazců a montáží poslepu…

Jenže! Když člověk rybařinu miluje, překoná všechny překážky. A ještě si z toho dokáže udělat srandu. Tak jako Petr: „Musíte myslet na to, že když nevidíte a spadne vám jehla na zem, tak už ji nemusíte najít. Většinu času strávíte tím, že pořád něco hledáte (smích). Vše musí být neustále na svém místě, nikdo nesmí s ničím hýbat, jinak nic nenajdu.“

 

Petře, musím se Vám k něčemu přiznat. Když jsem se dozvěděl, že budeme společně dělat rozhovor, tak jsem si jednou na rybách vyzkoušel chytat se zavřenýma očima. Třeba se pokusit navázat háček „poslepu“, anebo dojít z křesílka k prutům, které byly jen několik metrů daleko. No, moc se mi to nedařilo – při té procházce k prutům se zavřenýma očima jsem si málem zlomil nohu o kořen! Můžete mi říct, jak to vlastně zvládáte?

Ahoj, zdravím všechny čtenáře InRybáře. Měl jsem tu výhodu, že jsem přicházel o zrak postupně, takže to není takový šok. Když někdo přijde o zrak ze dne na den, je to daleko horší. Měl jsem čas naučit se vše postupně a předem.

 

Chodíte k vodě sám nebo s doprovodem?

Na ryby chodím s vodícím psem, který mne dovede na místo. Samozřejmě, že když jedu na delší dobu, tak mě někdo odveze autem. Mám s sebou hodně věcí. A když jedu někam, kde to neznám, nemohu tam být sám.

 

Jak dlouho vlastně rybaříte? A jak jste začínal?

Je mi 38 let a povolenku mám od roku 1990. Než se mi zhoršil zrak, rybařil jsem jako každý druhý. Žádnou velkou vědu jsem z toho nedělal. Klasika na brčko, na háček strouhánku, primitivní montáž. Rád na to vzpomínám. Pořád před sebou vidím, jak splávek zajížděl pod vodu.

 

A kde nejraději rybaříte?

Nejraději mám řeky, spíš malé revíry. Nehoním se za velkými rybami. Hlavně ať je klid a něco bere.

 

Česká televize o Vás v reportáži uvedla, že jste zcela oslepl až v průběhu života. Když se to stalo, věděl jste, že u rybaření zůstanete? Byla ta rybářská vášeň tak silná, anebo jste se k rybaření vrátil až po dlouhých letech? Nechápejte mě zle, ale přeci jen – osobně nevím o žádném nevidomém rybáři. Pro mě je Vaše láska k rybaření opravdu hodně úctyhodná!

Zlom pro mne nastal v 18 letech, kdy jsem si chtěl udělat řidičský průkaz, a při běžném vyšetření se ukázalo, že místo řidičáku dostanu důchod. Viděl jsem normálně, takže jsem to moc nechápal, ale doktor mi řekl, že asi v 30 letech oslepnu. No, sekl se jen o tři roky. V 33 letech jsem oslepl úplně. Měl jsem hodně volného času, takže jsem v rybaření pokračoval, i když se mi zrak zhoršoval. Akorát už jsem nemohl chytat na plavanou. V roce 2008 jsem poprvé vyrazil pod bivak. Do dnešního dne mám na kontě 52 výprav, z čehož nejkratší trvala 3 dny a nejdelší 70 dní. Celkem to dělá neuvěřitelných 670 dní pod bivakem.

 

Ještě u té reportáže od České televize chvíli zůstanu. Řekl jste, že jste na ryby chodil i v tu dobu, když jste viděl. Když takovou vodu navštívíte, „přehraje“ se Vám v hlavě to, jak si ji pamatujete? Anebo ji už vnímáte jinak?

Když sedím na místě, kde to znám, tak to mám pořád před očima. Je to zajímavý pocit. Někdy si říkám, že je lepší nevidět, protože se podle mne vše mění k horšímu. Kácí se stromy, budují se nové silnice, dělají cyklostezky, a tak dále. Jsem rád, že se na to nemusím dívat…

 

Tenhle dotaz bude znít možná hloupě, ale musím se zeptat: Užíváte si teď rybařinu stejně tak, jako tomu bylo v těch chvílích, kdy jste viděl? Zase: Nechápejte mě zle, ale když jsem vás viděl v oné reportáži, vypadal jste, že si tu rybařinu pořádně užíváte! Prostě na 100%!

Užívám si to určitě víc. Mám spoustu času a pokaždé se těším, co zas u vody zažiju. Když nevidím, prožívám spoustu komických situací. Například, když jsem ještě trochu viděl, tak jsem na hladině zahlédl něco hnědého. Šplouchalo to a blížilo se to ke strunám. Myslel jsem, že je to bobr. Chtěl jsem ho vyplašit, a tak jsem na něj zakřičel: „Táhni, ty kur…!“ a hodil po něm klacek. V tom se ozval hrozný řev, protože to nebyl bobr, ale plavající paní. Hned jsem se omluvil, ale trapas to byl tedy pořádný. Myslel jsem, že se propadnu do země.

Byl to ještě větší trapas než ten, když jsem hodil po těch vodácích tu kouli šrotu (smích). Popisoval jsem to v reportáži pro ČT, kdy jsem házel koule krmení do vody, a najednou se ozvala rána a řev. „Jsi snad slepý?“ ozvalo se. „No, trochu jo,“ odpověděl jsem.

 

Nastanou u vody nějaké situace, které jsou běžné, ale pro nevidomého člověka komplikované?

Stalo se mi, že jsem se ztratil. Šel jsem na záchod. Bylo to asi 15 metrů od bivaku, a jak jsem se vracel, ztratil jsem směr. Chodil jsem pořád dokola. Nemohl jsem najít bivak, všude tráva, žádný orientační bod, který by mne navedl zpátky. Hrozná situace…

Mobil jsem nechal v bivaku a ani psa jsem neměl, abych si ho zavolal. Bezmocně jsem seděl a doufal, že mi někdo zavolá. Podle zvuku bych poznal, kam mám jít. Nebo by mohl přijít náhodný rybář a vysvobodit mne ze zakletí (smích). V duchu jsem si přehrával, co bych řekl tomu, kdo by došel a viděl mě, jak tam sedím desítky metrů od bivaku. „Co tady děláte?“ „Co asi, vidíš ne? Čekám, až mě někdo zavolá,“ (smích).

 

O rekordu

V létě jste dokázal stanovit nový český rekord v nejdelší rybářské výpravě. U vody jste strávil 70 dní! Jak Vás tenhle nápad napadl?

Každý rok jezdím pod bivak třikrát až pětkrát na 10 dní. Už mě to nebavilo pořád dokola rozbalovat. Tak jsem si řekl, že pojedu jen jednou a aspoň na 30 dní. Kamarádi mě hecovali, že to nedám.  Hledal jsem na internetu informace o nejdelší rybářské výpravě. Zjistil jsem, že oficiální český rekord je 42 dní. Tak jsem si řekl, že se s tím nebudu párat a zkusím rovnou 70 dní.

 

Jak dlouho probíhaly přípravy? Bylo nutné na něco speciálně myslet, anebo šlo „jen“ o to mít všeho pořádné množství na 70 dní?

Připravoval jsem se na to tři čtvrtě roku. Nejprve jsem oslovil agenturu Dobrý den, která u nás tyto rekordy zapisuje. Musel jsem zajistit nějaké sponzory a připravit rodinu na to, že nebudu takovou dlouhou dobu doma. Nebylo to vůbec jednoduché. Muselo se všechno nakoupit a nachystat. Chtěl jsem mít jistotu, že to klapne na 100%.

Sám bych nezvládl udělat návazce, takže mi pomáhala manželka. Počítal jsem tři na den, takže 210 kusů. Všeho bylo potřeba strašně moc. Vody se spotřebovalo 250 litrů, plynu 25 kilo. Některé věci jsem musel mít dvakrát, kdyby se něco rozbilo.

Musíte myslet na to, že když nevidíte a spadne vám jehla na zem, tak už ji nemusíte najít. Většinu času strávíte tím, že pořád něco hledáte (smích). Vše musí být neustále na svém místě, nikdo nesmí s ničím hýbat, jinak nic nenajdu.

Taky jsem musel vymyslet, jak to budu celé natáčet, to byl dost problém. Nikdy nevíte, co vlastně fotíte nebo natáčíte. Koupil jsem si sluneční brýle, v kterých byla zabudována kamera s fotoaparátem. Potíž byla v tom, že jsem nikdy nevěděl, jestli se to vlastně vůbec zapnulo nebo vypnulo (smích).

Uchování jídla se řešilo pořízením plynové lednice. Nejlépe se mi podařilo vyřešit umývání. To jsem řešil tak, že jsem se prostě nemyl (smích).

 

Když nad tím tak zauvažuji, tak 70 dní je hodně dlouhá doba. Myslím to tak, že musely přece přijít i hodně kritické okamžiky. Co byly ty nejhorší chvíle?

Nejhorší chvíle přišla za pár dní, když jsem zjistil, že budu mít asi málo piva (smích). Ale teď vážně: Prvních 21 dní bylo hrozných. Pořád pršelo a řeka byla neustále zvednutá. Nedalo se prakticky chytat. Tři dny jsem neměl nahozeno vůbec. Jednu noc napršelo za hodinu 55 milimetrů a vyplavilo mi to bivak.

Pak přišel ten nejhorší okamžik: 37. den jsem v 1 hodinu v noci uslyšel praskání. Odhadl jsem, kde to zhruba bylo, popadl jsem psa a dal se na útěk. Následně se ozvala obrovská rána a strom z druhého břehu spadl přímo na bivak. Naštěstí se kmen zasekl o strom, který stál před bivakem. Jinak bych měl vše zničené. Jedna větev padla přímo tam, kde před pár dny chytal kamarád. Nevěděl jsem, co dělat. Pořád v tom praskalo, myslel jsem, že to ještě může nějak spadnout. A aby toho nebylo málo, odpoledne jsem se dozvěděl z rádia, že asi kilometr ode mne byla spatřena puma (smích).

 

A mezi ty nejkrásnější okamžiky řadíte co?

Nejkrásnější bylo, když za mnou přijel můj 5letý syn. Poprvé v životě přespal v bivaku. Měl zrovna narozeniny a já chytil amura 86 centimetrů. To byl pro něho i pro mne veliký zážitek. Taky byl velmi emotivní poslední den. Měl jsem poslední záběr, přišel kapr 70 čísel dlouhý. Byla v tom veliká symbolika: 70 dní – 70 centimetrů. Byl to taky jediný velký kapr, kterého jsem chytil. Bral jsem to jako dárek od svatého Petra na rozloučenou.

 

Výprava byla určitě hodně náročná i co se třeba krmení a nástrah týče. Jak jste řešil tohle?

Měl jsem s sebou naprosto všechno, na co si vzpomenete: Boilies, pelety, kukuřici, tygřáky, buráky, hrách, šrot, řepku, pšenici. Celkem toho bylo 350 kilo. Krmil jsem různě podle situace. Každý týden jsem měnil taktiku krmení. Nejčastěji jsem chytal na tygří ořech, kuku a boilies, ale výborně fungoval i obyčejný chleba, rohlík a brambor. Chytat se dá prakticky na vše. Zkoušel jsem i gumové medvídky, psí granule, česnek i sršně jsem tam napíchl (smích).

 

Máte někde zaznamenáno, co jste vlastně za celou tu výpravu nachytal? Anebo pro Vás ty ryby zase až takovou roli nehrály?

Nejvíc jsem nachytal myší (smích), těch bylo přes 300. Pro samotný rekord nehrály ryby roli. Důležité pro mne bylo vydržet a neopustit lovné místo. Ale úlovky jsem samozřejmě počítal. Vymyslel jsem si takové počítadlo, jelikož pro mě něco někam zapisovat je dost složité. Takže, když jsem chytil kapra, tak jsem hodil do kýble boilies 16 mm, dravec 20 mm a peleta byl „plevel“. Celkem jsem chytl 16 různých druhů ryb – 196 kaprů, 30 dravců a 311 dalších ryb.

 

Uvedl jste, že tím hlavním smyslem výpravy bylo, abyste ukázal, že i lidé s hendikepem mohou rybařit. Pokud dovolíte, za sebe říkám, že se Vám to povedlo! Co myslíte Vy? Jste spokojený s tím, jak to dopadlo?

Ano, jsem spokojený. Ohlasy byly velké. Mě osobně inspiroval nevidomý kluk, který běžel napříč republikou za 5 dní. Taky jsem chtěl něco dokázat. Třeba to bude inspirovat i ostatní.

 

Můžeme se na podobnou výpravu těšit i v budoucnu? Anebo už stačilo?

Loňského Silvestra jsem strávil v bivaku u vody a byla to paráda. O půlnoci jsem vlezl v prsačkách do vody a otevřel jsem si šampus. Letos jsem navrhl manželce, že bychom si mohli u vody udělat Štědrý den. Řekla mi, že jsem se snad z těch ryb už dočista pomátl a ať radši jedu na 100 dní. Takže ji beru za slovo a vyrazím!

 

Třeba se tento rozhovor jednou dostane do rukou někomu, koho také trápí nějaký hendikep, anebo vážné zdravotní komplikace. Co byste takovému člověku vzkázal?

Vzkázal bych jim: Nikdy neříkej nikdy! Za pomoci rodiny a kamarádů se dá dokázat všechno, i když to ze začátku bude velmi těžké.

Také bych chtěl poděkovat všem sponzorům: Mikbaits, Párysův rybářský ráj, Dalix Realhof, Restaurace a penzion U Vavříků, Truhlářství Kamil Vedral, Václav Hlaváček, Zdeněk Vodáka, Město Pohořelice.

Petrův Zdar a děkuji za rozhovor!

 

VIDEO: Nejdelší rybářská výprava v České televizi

Výtečný výkon rybáře Petra Odvářky, který dokázal stanovit nový rekord v nejdelší rybářské výpravě, zaujal i Českou televizi. A právě za ním se novináři vydali až k vodě, aby zaznamenali dojmy a pocity nevidomého rybáře, který i přes svůj handicap se zapsal do knihy českých rekordů. Podívejte se na zajímavou reportáž o této rekordní výpravě a poslechněte si rybáře Petra Odvářku…

Redakce InRybar.cz

Foto: Petr Odvářka

Nové články v rubrice

Exkluzivní rozhovor s Lukášem Krásou o NUTRIGO: „Největší překážkou byl tekutý střed, který vysychal!“

admin | přečteno: 8157x | 27.02.2020 | 14 komentářů

Lukáš Krása a jeho nástraha na kapry NUTRIGO. Tandem, který …

Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“

admin | přečteno: 7000x | 24.12.2019 | 2 komentáře

Uvažovali jste někdy nad tím, jaké by to bylo chytat …

Jak chytit 100 kilového sumce? „Metrákový sumec začátečníka překvapí brutalitou!“ říká zkušený sumcař Martin Mráz

admin | přečteno: 10231x | 28.08.2019 | Žádné komentáře

V České republice a na Slovensku je asi jen málo sumcařů, …

Komentáře

  • Borec!

  • Musím se vyjádřit ještě jednou. Přečetl jsem si to dvakrát a pořád mám husí kůži.. Borec!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

RYBÁŘSKÝ ZPRAVODAJ

Zajímají Vás novinky a zajímavosti ze světa rybaření? Chcete zasílat užitečné návody a vybrané tipy na rybařské vybavení?

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje!

Přihlášením k odběru souhlasíte se zásadami zpracování osobních údajů na našich stránkách. Vaše emailová adresa je u nás v bezpečí a používáme ji výhradně k rozesílce tohoto zpravodaje! Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.

Odebíráte zpravodaj?
×

RYBÁŘSKÝ ZPRAVODAJ

Zajímají Vás novinky a zajímavosti ze světa rybaření? Chcete zasílat užitečné návody a vybrané tipy na rybařské vybavení?

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje!

Přihlášením k odběru souhlasíte se zásadami zpracování osobních údajů na našich stránkách. Vaše emailová adresa je u nás v bezpečí a používáme ji výhradně k rozesílce tohoto zpravodaje! Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.