DomůOstatníRybářské komentářeOdpadávací montáž s olovem: Největší prasárna v rybařině, kterou bychom měli zakázat!

Odpadávací montáž s olovem: Největší prasárna v rybařině, kterou bychom měli zakázat!

- Reklama -

Odpadávací montáž s olovem. V současnosti se jedná o hojně používanou montáž, především při lovu kaprů. Princip této montáže tkví v tom, že při zdolávání ryby se olovo uvolní, díky čemuž má rybář větší naději na zdolání kapra. Jenže! Olovo po souboji s rybou zůstane na dně revíru. A právě to je ta nechutná prasárna! Protože někteří rybáři prostě hyzdí naše vody jedovatým kovem jenom kvůli tomu, aby zvýšili svou šanci na úlovek. Velkým problémem je, že rybářský trh s touhle nechutnou záležitostí nemá problém. A to je špatně!

Pravda, olovo je v rybařině známé již dlouhá léta. Dalo by se říci, že se používá odnepaměti. A ano, občas se stane, že olovo po rybářích ve vodě zůstane – snad každý už utrhl své krmítko nebo kaprovou zátěž. Ale tady se bavíme o jiném problému. Bavíme se tady o nezodpovědném lovu, kdy rybáři vědomě poškozují životní prostředí. A to není správné! Jedná se o neomluvitelné chování, které je nutné odsoudit. Proč?

 

Jasné argumenty: Škodlivost olova v našich vodách

Olovo je jed. Jeho negativní účinky na lidské zdraví dokazují stohy studií. Nejčastěji se mluví o tom, že olovo poškozuje krvetvorný a nervový systém. Toxické složení olova má také za následek negativní dopady na ledviny, imunitní systém, trávení nebo reprodukci. Problémem je, že lidské tělo není schopné se olova zbavit. Takže to tak zůstává v kostech, játrech nebo ledvinách. Olovo je karcinogenní, proto může výrazně přispívat ke vzniku rakoviny.

kapr-zdolavani

Nezní to dobře, co říkáte? Proč se tedy někteří rybáři chovají jako dobytci a nechávají svá olova ve vodě? Nevím. Na tuto otázku nedokážu odpovědět. Ale děsí mě ta představa, že tisíce rybářů dohromady nechávají v našich revírech metráky olověných zátěží. Že je tento odhad přehnaný? Jen si to spočítejte…

Kapraři s velkou oblibou používají zátěže o hmotnosti 80 až 130 gramů (někdy i těžší). Takže teď jdou na řadu jednoduché kupecké počty. A ty říkají, že při lovu s odpadávací montáží stačí 10 soubojů s rybami různých velikostí a ve vodě po jediném rybáři rázem zůstane „plusmínus“ kilo toxického kovu. A když toto praktikují stovky nebo tisíce rybářů, pak se dostáváme ke skutečně hrozivým číslům.

Velkým problémem je to, že olovo na odpadávací montáži odpadne i při souboji s menším kaprem. Takže pokud rybářovi najede na lovné místo hejno kapřích dorostenců, pak po něm zůstane na dně revíru „koberec“ jedovatých předmětů. Hnus!

kapr

Velkou potíží je i to, že olovo zůstává i v samotných rybách. Teď to neberu z pohledu konzumenta ryb, ale z toho pohledu, že se v tělech ryb i naši vinou drží smrtící jedy. Jen si vzpomeňte na onen výzkum ze severu Čech, kdy odborníci zjistili, že v rybím mase jsou příliš vysoké hodnoty olova. Jistě, jistě, neviňme hned rybáře – za tímto negativním trendem stojí i průmysl nebo automobilová doprava. Ale! Nezodpovědní rybáři by si měli uvědomit, že i oni jistým dílem přispívají k tomu, že naše životní prostředí je „zaplevelené“ toxickým olovem.

 

Byznys, který si nebere servítky

Za celou situaci nemohou pouze rybáři. Ne. Součástí celého problému jsou i rybářské firmy, které tento nápad považují za revoluční. A on do jisté míry revoluční je. Systémy s odpadávacím olovem pro kapraře jsou totiž geniálním byznysem. Podívejte se na to zblízka!

kapr

Když rybář naváže napevno olovo, pak jej s velkou pravděpodobností vytáhne znovu zpátky. Takže spotřeba takových zátěží je poměrně nízká. Pokud ale po každém souboji s rybou zůstane olovo na dně revíru, pak si obchodníci mnou ruce. Rybář prostě musí jít, a musí si koupit další olova. A ne za zrovna malé peníze! Některé firmy to mají dotažené do „dokonalosti“. Jak to myslím? Na jejich systémy a bižuterii pasují pouze jejich olova. Takže rybář nemůže jít a nemůže si koupit levnější typy zátěží. Ne. Pěkně si zaplatí za značková olova, jejichž cena je z pohledu „nekapraře“ naprosto přestřelená, šílená a nechutná.

Co mě na tom mrzí nejvíce? Asi to, že při pohledu do katalogů těchto kaprařských firem nalezneme texty o tom, jak je nutné, aby rybáři souzněli s přírodou. Dočteme se, jak firmy vyrábí rybářské potřeby, které jsou šetrné k rybám i k vodám. Pak ale otočíte na stránku, kde najdete odpadávací montáže, a rázem zjistíte, že jsou to jenom kecy! Firmy se jednoduše jenom tváří, že jim jde o šetrné rybaření. Ale nejde!

kapr

Vždy jsem kaprařské firmy bral jako subjekty, které posouvají rybařinu někam dopředu. Ale tenhle sortiment je pořádným, ale pořádným, krokem zpátky. A nejvíce mě to mrzí u těch společností, kterých si za jejich přínos rybařině skutečně vážím. Teď mě tyto firmy ovšem opravdu zklamaly…

 

Existuje řešení? Ano!

Řešení je naprosto jednoduché. Je zapotřebí, aby se rybáři na systémy s odpadávacími olovy vyprdli a začali používat kamení. Ano, přírodní kamení. Taková montáž je naprosto jednoduchá, přitom její úspěšnost je stejná jako u její „toxické napodobeniny“.

kapr

Musím říct, že mě hodně těší, že jsem na sociálních sítích zaregistroval skupiny rybářů, kteří systémy s odpadávacími olovy také odsuzují. A burcují ostatní rybáře, aby přesměrovali své zvyklosti právě na přírodní zátěž. Doufám, že takových rybářů bude přibývat, a že lov na systémy s odpadávacími olovy bude v kaprařské komunitě nahlíženo jako na velký „neprofesionalismus“. Tento postoj pak bude důležitý zejména u těch rybářů, kteří s kaprařinou začínají. Je zapotřebí, aby hned na začátku dostali od zkušenějších kaprařů jasný signál, že takhle opravdu ne!

Tady by se měli zamyslet především mediálně známí kapraři, kteří s klidným svědomím ve svých textech píšou o používání systémů s odpadávacími olovy při lovu kaprů. Kolegové, zamyslete a přestaňte se chovat jako prasata!

 

Tak se ukaž, ty hrdino…

Co říci na závěr? Očekávám, že se pod tímto textem zase objeví „potrefené husy“, které budou s přesvědčením tvrdit, že olovo na dnech našich revírů není škodlivé. A že vlastně samotné olovo je „oukej“. Nuže dobrá. Pak mě napadá jednoduchá myšlenka – pokud opravdu je olovo tak v pohodě, pak se zamyslete nad tím, jestli byste byli schopni se takové vody napít. Schválně, kdo si dá olověnou zátěž do skleničky s vodou, a poté „chutnou tekutinu“ po několika hodinách vypije? Myslím si, že tento „pokus“ by řady hlasitých zastánců systémů s odpadávací zátěží pořádně zúžil.

Ještě jedna poznámka. Prosím vás, kdyby mi chtěl někdo dokazovat, že by tu sklenku s kontaminovanou vodou vypil, pak to prosím nedělejte. A raději jděte hledat kamení, které uvážete místo olova. Děkuji…

Autor: Viktor Krus

Přidejte i vy své hodnocení
- Reklama -
- Reklama -
- Reklama -

Nejnovější články

Akční nabídky

Nejnovější techniky

Nejnovější články

Akční nabídky

Nejnovější techniky

8 KOMENTÁŘE

  1. Som proti tejto montáži, ale tiež by bolo dobré uviesť,ako je olovo rozpustné vo vode, či ako sa olovo dostane do tela rýb.

  2. Olovo se do koloběhu dostává například tím, že kachna sežere brok, v žaludku na olovo působí kyseliny a teprve sloučeniny olova rozpustné ve vodě se dostanou do organismu. Ležící kus olova je pro prostředí celkem netečné, pokryje se vrstvičkou oxidu (zašedne) a pokud řekou netečou kyseliny je to v celkem v pohodě.
    Navíc rybářské revíry můžou sloužit (a slouží) jako skvělá naleziště těžkých kovů, pokud je upuštěná hladina tak není nic jednoduššího než si jít zrecyklovat „ztracená“ rybářská olůvka. Mám kamaráda myslivce který si každoročně nasbírá desítky kilogramů olůvek po rybářích a na střelnici pak má čím střílet „zadarmo. Sbírá aji vyhozené olověné baterie, ale co za ně platijou ve výkupu, tak už je lidi tak často nepohazují.
    Olovo je pořád surovina, skvěle recyklovatelná.
    Že sou někteří kapraři kreréni a hážou prachy do kanálu( vyhazování olůvek), to je pouhá lidská hloupost. Za odpadávací olůvka by se mohli sekat ruce (hned u prdele) při kontrole nastražených systémků.
    Mimochodem právě krásně berou candáti na soukromáku, tak twistery a hurá na ně !. Květen je nejlepší doba na jejich lov sportovním způsobem.

  3. Souhlasím s celoplošným zákazem používání odpadávacích syst. s olověnou zátěží.
    Mysleme na budoucnost našich vod.

  4. Jo. A taky zakažte vlasce, šňůry, háčky s povrchovou upravou, plastovou bižuterii a rovnou celou rybařinu. To jsou zase hovna. A zakažte myslivcům broky, ať střílej prakama.

    • Chce to více klidu… 🙂

      Osobně si myslím, že tento zvyk, kdy rybáři nechávají po sobě olova ve vodě, velice nahrává zeleným ekoteroristům. Ti by se toho mohli chytit – ostatně, ty tlaky například ze strany EU na omezení rybářů jsou viditelné až až. Ohledně olova probíhá studie, která rozhodne o tom, jak se předpisy v tomhle směru „zachovají“.

      A ještě něco: Myslivci v blízkosti vodních toků nemohou používat olověné broky. To je také výsledek ekoteroristické lobby. Takže tak…

      Pěkný večer!

      Krus, InRybar.cz

  5. já osobně bych odpadávající olova zakázal,,,ano,,kdo chce odpadávat může si dávat kámen,,zakázal bych protihroty , pletené šňůry , trojháky a vezírky a to nejdůležitější,,stanovil bych limity pro ponechané ryby,,příklad-100kg kapra/rok na rybáře,,,30 kg štiky,,atd.atd.,,,,vyčerpáš,,tahni si koupit novou povolenku,,revíry jsou už dost zplundrované,,mnoho rybářů to bere jako živnost a vypadá to,,že bude ještě hůř

  6. Achjo, další hloupý článek postavený na špatných informacích. Asi bych ho nechal bez reakce, ale ten tón je tak nepříjemně útočný, že si to reakci zaslouží. Nicméně se pokusím být věcný.

    Na začátku je potřeba si stanovit fakta:
    1) Olovo v kovové formě toxické není
    Opakuji, to jsou fakta.

    Neexistuje žádná RELEVANTNÍ a obecně přijímaná studie, která by dokazovala, že by olovo z rybářských a mysliveckých lovů jakýmkoli způsobem projevovalo v životním prostředí. Jestli má někdo takovou studii k dispozici, rád bych ji viděl. Existuje jedna velmi stará studie, na které (vratce) stojí celé tažení evropských komisařů proti olovu. Ta studie má zajímavou historii. To takhle jeden mladý postgraduální student dostal od známého kachnu a při kuchyňské přípravě zjistil, že kachna má v sobě ještě lovecké broky. Jako chemika ho zajímalo, jaký bude celkový stav olova v těle kachny. K večeři si dal tedy jen chleba a kachna putovalal do laborky, kde se podařilo prokázat naprosto šokující hodnoty olova. Mladý chemik si od známého na testy vyžádal dalších několik kačen a výsledky se potvrdily. Kachní maso obsahovalo nadlimitní množství olova. Chemik sepsal a publikoval studii. Ta si začala žít vlastním životem, byla několikrát kopírována a upravována. Dokonce se objevili její varianty, které tvrdily, že olověné broky byly v kachním žaludku, nikoli v mase. Vznikaly bláznivé teorie, které tvrdily, jak masivně kačeny polykají olověné broky při filtrování bentosu ze dna rybníka. Každopádně trvalo neuvěřitelně dlouho, než proběhl nový výzkum, který by měl studii potvrdit nebo vyvrátit. A výzkum studii skutečně vyvrátil. Nepodařilo se prokázat ani nadlimitní množství olova v jakékoli střelené kačeně, ani potvrdit, že by nějaká kačena měla broky v žaludku! A několik dalších let uběhlo, než se podařilo záhadu rozluštit a přijít na to, proč se výsledky lišily. Ten první výzkum totiž probíhal na kačenách, které žili v lokalitě s velmi silným motoristickým provozem. A v době, kdy žádný bezolovnatý benzín neexistoval. Veškeré olovo v tělech ptáků bylo původem z motorových spalin. Druhá studie probíhala až v době bezolovnatých benzínů, proto žádné olovo v těle mít nemohly. Z loveckého broku do masa se prostě olovo nepřenese. A ani z žaludku, když už by se do něj nějakým zázrakem brok dostal.

    Tolik ke studii toxicity olověných broků. Na internetu lze celkem jednoduše dohledat, jaké postupy musí nasat, aby kovové olovo bylo toxické. Na dně rybníka k takovým postupům nedochází. Dále je potřeba zmínit pojem koncetrace. Představme si pískovnu o ploše hektar, průměrné hloubce dejme tomu čtyři metry, jednoduše spočítáme objem vody a můžeme ho dělit odhadem, kolik asi olova se na takovém hektaru za rok odtrhne. Museli by to být desítky a stovky kilogramů olova, aby teoretická koncentrace toxických oxidů olova stoupla na měřitelnou úroveň. K tomu stačí jednoduchý pokus – naberte litr vody třeba na Orlíku, tam se hodně trhá. Nechte tu vodu v laborce otestovat na přítomnost olova. Garantuji, že nenajdou ani mol.

    Takže závěrem – v zásadě souhlasím s autorem, že není normální, aby montáž přímo počítala s tím, že z ní jakýkoli kus odpadne a zůstane v revíru. Pokud to není kámen. Nicméně celkový tón a zejména údajně toxická argumentace jsou zcela mylné, zavádějící a nepravdivé.
    Tažení ekologů, evropskounijních úředníků a případných dobrovolníků proti používání olova je vedeno hloupými a nevzdělanými lidmy, kteří nedisponují kritickým myšlením a neumí si ověřovat informace. Zkratkovitě si vytvoří rovnítko mezi brok = jed a dál nevidí a neslyší. Další motivací je pak snaha o zvýšení cen střeliva (při použití wolframu), což bude mít za následek žádané postupné snížení počtu střelbyschopných lidí. Rybáři jsou v celku tomuhle streamu ukradení, tady je spotřeba zlomková proti střelivu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

- Reklama -

Akční nabídky

- Reklama -