Když se rybářů zeptáte na to, jaká je podle nich TOP kaprová voda v České republice, pak vám drtivá většina odpoví Labe, Orlík, Pálava, anebo zmíní nějakou pískovnu v Čechách. Jen menší část z nich by na první dobrou řekla Tovačov. Přitom právě tahle lokalita patří k nejlepším vodám nejen na Moravě, ale v celé České republice. Tohle jezero skrývá nádherné kapry, kteří s přehledem přesahují magickou hranici 20 kilogramů. Proto jsem se na tuhle vodu vydal i já. A bylo to moje poprvé!
Jedu po klikatících se cestách Olomoucka a míjím jednu vesničku za druhou. Cesta se táhne přes lehce zvlněný kraj, ale daleko nedohlédnu, protože je zataženo. Mléčné mraky se drží nízko nad zemí a padá z nich jemný déšť. Je listopad. Hnusná zima! Nepříjemné vlhko! Tohle vlezlé počasí mě fakt nebaví! Mám namířeno do „středobodu“ (nejen) zdejších rybářů – jedu na Tovačovská jezera.
VIDEO: Nechce se ti číst článek? Tak se mrkni na video o mé tovačovské výpravě!
Musím se přiznat, že zde jedu rybařit poprvé v životě, takže úplně přesně nevím, co mám čekat. Ale zase na druhou stranu, na nějakých štěrkovnách jsem už rybařil, takže mám z čeho čerpat nějaké zkušenosti. Přijíždím do malebného městečka Tovačov, odkud si to štráduju přímo k jezeru. Jedu po polní cestě a dojíždím na lovné místo, které bude na týden mým domovem. Jdeme na to!
Krátké představení Tovačovských jezer
Tovačovská jezera vznikla v 50. letech minulého století, kdy podzemní voda začala zatopovat rozlehlou plochu po těžbě štěrkopísku. Původně šlo hodně o „prominentní“ vodu, na které mohli rybařit jen zaměstnanci štěrkoven Tovačov, což se ale po čase změnilo. V roce 2005 došlo na této lokalitě k zcela zásadní změně. Co se stalo? V tomto roce si Tovačovská jezera vzala pod křídla společnost Českomoravské štěrkovny.
Tohle byla pro jezera zcela zásadní změna proto, že se zde naprosto radikálně změnil zarybňovací plán. Hospodář zde začal od tohoto roku vysazovat pouze tříleté kapry, kteří vážili 1,5 a více kilogramu. Výsledky této strategie jsou dnes jasně patrné, protože v této vodě plavou skutečně nádherní kapři! Navíc, Tovačovská jezera rozhodně nejsou jen kaprovou vodou. To ani náhodou! V této štěrkovně plavou i nádherní dravci. Však taky, rybáři zde nasazují roční štiky nebo dvouleté candáty, u kterých je mnohem vyšší šance na přežití a dorostení zajímavé délky.
Tak kam to budu pokládat?
Hned po příjezdu mám velké štěstí. Na Tovačově totiž končí podzimní kolo Carpligy, takže od rybářů tahám veškeré informace, které by se mi mohly hodit. Prakticky všichni, se kterými se dám do řeči, mi potvrzují, že ryba je zatím dost aktivní, a to i přesto, že je konec listopadu. Oukej! Tohle se mi moc líbí, už mě svrbí prsty. Ale bacha! Prý hodně chutná i menším kaprům. Tak co s tím? Nebudu se s tím vůbec párat, pod háček prostě i v téhle kose naperu 2 kuličky o průměru 24 mm, a budu čekat na nějaké prase.
Ve chvíli, kdy mám hlavu plnou poznatků o aktuálním tovačovském dění, jdu připravit vybavení. Na nic nečekám a sedám do člunu. S echolotem se snažím najít ideální flek. Ihned na obrazovce sonaru vidím, že dno je přesně takové, s jakým se na štěrkovnách setkáte – ostré hrany, neustálá změna hloubky v řádech metrů a obrovská členitost. Tak co vymyslím?
FAKT DOPORUČUJI: Špičkový vlasec na kapry za pár korun! Obrovská pevnost v uzlu a super odolnost!
Jsem 300 metrů od břehu a na obrazovce najednou vidím zajímavý flek. Všude okolo se hloubka pohybuje okolo 7 metrů, a pak se rázem začíná dno zvedat. Připomíná to pupek, na jehož vrcholu je něco okolo 4 metrů hloubky. „Kubo, nic nevymýšlej a pokládej to sem! Tohle je hotspot!“ šeptá mi vnitřní hlas. Poslechnu! A budu montáž pokládat právě tady…
Jdu si pro vás, miláčci!
Udice nachystané, háčky nabroušené, krmení „namíchané“! Tak to rozjedeme, bejby! Nasedám do lodě a vezu vše potřebné na mé snové místo. Zakaboněné nebe se rozestoupilo a do tváře mi perou podzimní paprsky slunce. Nádherný podzimní čas! Pokládám montáž na vrchol „pupku“ přímo na to tvrdé dno, které připomíná desku stolu z IKEA. Tohle bude hostina! Montáž leží na dně. Okolo ní rozhazuji okolo 30 kuliček boilies. Nic víc! Nechci přilákat menší rybu. Vracím se zpátky.
Netrvá to dlouho a od vody slyším: Píp! Píp! Pííííp! „Ty woe! Ještě jsem ani nestačil dosrkat první tovačovské kafe, a už mi to bere,“ vyheknu. Okamžitě sedám do lodě a pádím za kaprem. V prutu cítím pořádný tah! „To jsem zapřáhl vlak do Olomouce? Co tohle má být?“ pomyslím si. Kapr kope do mého prutu jako záškolák do ležícího šutru. „Tak pojď!“ říkám rybě. Té se ale vůbec nechce ode dna. Ale jako jo – tohle mě sakra baví! Prut ohnutý ke křišťálové hladině, bzučící brzda, slunce nad hlavou. Euforie!
FAKT DOPORUČUJI: Super lehký stojan na pruty za rozumné peníze! Váží jen 1,4 kila!
Ryba ještě několikrát mávne mohutným ocasem a snaží se tak zabořit více do hloubky. „Máš to marné, kluku šupinatá!“ říkám kaprovi. Nakonec se vše daří a za okamžik navádím první tovačovskou rybu do podběráku. Krasavec! Zdravá ryba! Možná jí chybí trochu kulatější břicho, ale nebudu si stěžovat, abych neurazil svatého Petra. Ryba je to krásně zdravá, bez jediného poranění. A ta ocasní ploutev! Ta kdyby někoho liskla, to by byla rána jako z praku! „Tak plav zpátky, kamaráde!“ pouštím kapra.
Tovačovské eldorádo!
Nebudu vám kecat! Když jsem jel do Tovačova, chtěl jsem si sáhnout alespoň na jednu pěknou rybu. Přece jen, konec listopadu je v kaprařině pořádně nevyzpytatelný. Ale to, co se dělo tuhle výpravu, to mi jen tak někdo neuvěří. Hned první den jsem se nezastavil. A dostával jsem záběr za záběrem. První noc jsem se nestihl vůbec vyspat, protože ryby neustále braly. To samé přes další den. Prostě ryba za rybou. Takže informace od kolegů, které jsem dostal na samém začátku výpravy, se naplnily. Ryby prostě berou!
Druhá noc. Ty listopadové večery nejsou úplně teplé, co si budeme povídat. Ale jedna věc mě zaručeně zahřeje. Zvuk hlásiče! A právě v tenhle večer se rozezvučil! Už zase! Při prvním kontaktu s rybou jsem ale poznal, že tohle bude kapr, kterého jsem si chtěl tady potěžkat. Vlasec křižuje temnou hladinu a v kuželu světla jde vidět jen pára z mých úst. „Ty kokos, tebe nejde zvednout!“ říkám rybě. Bzzz! Brzda si trochu posténá. Zase jsem ztratil pár metrů vlasce…
Zkouším přitáhnout brzdu a trochu více se opřít do udice. Povedlo se! Ryba se dostala k hladině. A kousek ode mě slyším, že něco šplouchlo. „Tak pojď!“ volám do temnoty. Náhle ve světle čelovky vidím obrys ryby. „Yeees! Tohle je moc pěkný kapr! Moc pěkný!“ říkám si pro sebe. Beru podběrák a rybu opatrně navádím. Mám ho! Na břehu zjišťují, že do 20 kilogramů rybě chybí jen kousíček. Ale co, je to jen číslo, ne? Mnohem cennější je zážitek z téhle noční zdolávačky. To byla paráda!
Setkání s veteránem
Další den je pomalu za mnou. Už se začíná smrákat. Teplota taky není nijak závratně vysoká. Už už se chci zavřít do karavanu do tepla. Když v tom najednou… Píp! Píp! Pííííp! Záběr! Okamžitě sedám do člunu, abych kapra neztratil o nějakou ostrou hranu. V udici cítím, že tohle bude další kus, pro který tohle všechno podstupuji. Že by největší ryba téhle výpravy?
Prut se ohýbá jako namožená záda, brzda navijáku občas zabzučí pod náporem ryby. „Co to předvádíš, kámo?“ říkám bojovné rybě. Snažím se opřít do prutu a rybu dostat výše do sloupce. Ani náhodou! Protivník si usmyslí, že se mu ve větší hloubce prostě líbí, a bere si další metry z cívky. Tady bude zapotřebí trpělivost! Hlavně pěkně v klidu a opatrně, abych o tuhle rybu nepřišel. Tenhle kus vyříznout fakt nechci! Po chvíli se přece jen daří kapra dostat výše. Už vidím obrys!
FAKT DOPORUČUJI: Super lehké křeslo pro rybáře za luxusní cenu! Nosnost 150 kilo
Jo, tohle je hodně pěkná ryba! „Ty kokos! Pěkný válec!“ vypustím ze sebe. Možná jsem se unáhlil, tenhle kapr nebude nejtěžší. Jenže! Jednoznačně bojoval nejsrdnatěji ze všech prozatímních kaprů. A to cením! Navíc, tuhle rybu si budu dlouho pamatovat. Kapr má totiž hodně specifikou, „papouščí“ hlavu. Asi zranění z dávné doby. Tyhle ryby miluji! Nádherně starý kapr, který toho v téhle lokalitě musel prožít opravdu velkou spoustu. Hladím jeho staré šupiny, ve kterých jsou vryté „letokruhy“, které naznačují, že tohle je opravdu už kapří kmet. K takové rybě mám prostě velký respekt. Úžasný kapr! Nádherný zážitek! Nezapomenutelné setkání…
Tovačove, DÍKY!
Nevěřil jsem, že v listopadu nachytáme tolik ryb. Tolik ryb na takových váhách! Když nad tím tak uvažuji, tak jsme chytili možná 70 kaprů, přitom jich hned několik atakovalo magickou hranici 20 kilogramů. Navíc, tovačovští kapři se mi předvedli v tom nejlepším možném světle – nádherně bojovné ryby, které byly ve skvělé kondici. A mezi nimi několik zcela specifických ryb, které si budu dlouho pamatovat.
Ryby braly v první půlce týdne jako divé, pak se to (naštěstí) zastavilo – v takovém tempu bychom to jen těžko vydrželi. Absolutní konec záběrů pak přišel na začátku víkendu, kdy se na tohle jezero začaly srocovat zástupy rybářů, jakoby kapři věděli, že teď jim hrozí nebezpečí. Zvláštní! Ale znova: Tuhle výpravu jsem si fakt užil.
Tenhle listopadový týden mi jasně ukázal, že Tovačov je skutečně TOP lokalitou, která se množstvím a velikostí kaprů dokáže vyrovnat těm skutečně nejpopulárnějším vodám v České republice.
Autor: Kuba Fabian
Pěkný a inspirující článek,
děkuji
Roman