skingbranding-banner

„Někteří rybáři si za rok odnesou i stovky kilogramů ryb za desítky tisíc korun!“ říká předseda jihočeských rybářů Karel Koranda


Jihočeský územní svaz patří k dlouhodobým kritikům vedení Českého rybářského svazu. Letos začátkem roku názorové střety dospěly do takové fáze, že zástupci Jihočechů rezignovali na posty v Radě Českého rybářského svazu. Jeden z funkcionářů, který rezignoval, byl i Karel Koranda. Člověk, který se nebojí kritizovat a poukázat na problém. Ale zároveň, který se nebojí přijít i s řešením. A právě Karel Koranda byl zvolen za předsedu jihočeských rybářů…

Jihočeši v posledním období zavedli hned několik zajímavých opatření, které můžou výrazně přispět k posunutí celého územního svazu dopředu. Jde například o mnohem důslednější ochranu revírů, kterou spolu s dobrovolnými porybnými zajišťuje i poloprofesionální a profesionální rybářská stráž. Těch změn je ale v Jihočeském územním svazu hned několik. A dneska si o některých z nich s Karlem Korandou budeme povídat.

 

O profesionální rybářské stráži

Pane Korando, začněme rybářskou stráží. V Jihočeském územním svazu působí 3 profesionální a 20 poloprofesionálních porybných. Proč jste se rozhodli pro tak významnou posilu v řadách rybářské stráže? Co k tomu jihočeské rybáře vedlo?

V posledních letech se na nás začalo obracet víc a víc rybářů s požadavkem, abychom zvýšili ostrahu našich revírů a zasáhli proti rybářům, kteří hrubým způsobem porušují rybářský řád – loví nedovolenými způsoby, a zejména kradou ryby z našich revírů. Také na sociálních sítích byla, a stále je, vedena kritika na nedostatečnou ochranu revírů.

Náš územní svaz má od státu svěřeno do užívání přibližně 7800 hektarů revírů, což je mnohem více než ostatní územní svazy. Ty jsme povinni obhospodařovat, a za to máme povoleno na těchto revírech vykonávat rybářské právo. Součástí našich povinností vyplývajících ze zákona je kromě zarybňování dle schválených zarybňovacích plánů, zajistit i určitou formou ochranu a ostrahu těchto revírů.

 

Chápu to dobře tak, že jste si v Jihočeském územním svazu vyhodnotili, že dobrovolná rybářská stráž na ochranu tak obrovské plochy nestačí? 

Dobrovolná rybářská stráž, ve které působí necelých 600 členů, na tuto povinnost nedostačuje, a to zejména proto, že není schopna zajistit ostrahu v pracovních dnech v pracovní době a v nočních hodinách. Navíc, musíme zcela otevřeně přiznat, že ne všichni dobrovolní strážní provádějí ostrahu revírů s potřebným nasazením. Proto jsme rozhodli, že posílíme výkon dozoru nad našimi revíry takzvanou profesionální a poloprofesionální stráží.

Rozsah pravomocí mají samozřejmě všichni strážní stejný, to vyplývá ze zákona o rybářství – rozdíl je v tom, že profi a poloprofi strážné v různé míře podporujeme materiálně a též jsme je vybavili stejnokroji a technickým vybavením. V dalším období chceme podpořit též dobrovolné strážné, kteří dělají svůj úkol kvalitně a zaslouží si větší podporu.

 

Vím, že odpověď na tuhle otázku není úplně jednoduchá, ale musím se zeptat – „oplatí“ se Jihočeskému územnímu svazu investovat peníze do profesionálních a poloprofesionálních porybných? Jsou z Vašeho pohledu výsledky uspokojující?

Ano, „oplatí“, jak říkáte. Doufáme, že naše aktivita bude vnímána státní správou, politickou reprezentací, a zejména rybářskou veřejností pozitivně. Ostraha revírů má především ochránit ryby v našich revírech, postihnout pytláky a přestupkáře a tím vlastně ochránit zejména slušné rybáře.

Podle našich statistik významným způsobem porušuje rybářské právo 5 až 10% rybářů, z toho zhruba každému pátému zadržíme povolenku. Setkáváme se samozřejmě s názorem části rybářské veřejnosti a některých funkcionářů, abychom prostředky investované do rybářské stráže dali raději do násady ryb a revíry nehlídali. To je ovšem velice jednoduchý – a nebojím se říci – i velmi primitivní názor.

 

Proč?

Pokud nebudeme dostatečně revíry hlídat, tak nasazením většího množství ryb pouze podpoříme takzvané „masaře“, kteří ryby odnesou, prodají nebo rozdají. Dlouhodobě máme vysledováno, že jen 10% rybářů odnese od vody asi 50% ryb. To je alarmující! Rybáři, kteří si nejdou k vodě pro ryby, nýbrž si jdou zachytat a odpočinout, si pak oprávněně stěžují, že vody jsou nedostatečně zarybněny, respektive, že nasazené ryby se příliš rychle vychytají a ve větší části roku pak není v revírech co chytat.

Navíc jsme do velké míry vázáni zarybňovacími plány, nemůžeme do vod sypat bez rozmyslu jakékoliv množství ryb, většinou kapra.  Dlouhodobě také není udržitelné, aby si rybáři mohli za povolenku v ceně 1500 korun odnést ryby v ceně několika desítek tisíc korun, což dnes je možné a část rybářů tak činí. Výjimkou nejsou případy, že si rybář odnese za rok od vody několik set kilogramů ryb.

Naše rybářská stráž má navíc i povinnost kontrolovat vysazování ryb do našich revírů – jejich kvalitu a množství. Chceme v této oblasti výrazně zlepšit kontrolu zarybňování a vyvrátit tvrzení některých rybářů, že do revíru nedáváme ryby, které vykazujeme ve statistikách.

 

Takže se dá očekávat, že Jihočeský svaz se bude držet nastoleného směru – tedy, že na jihočeských revírech budou profesionální a poloprofesionální porybní nadále působit? Uvažujete například o navýšení počtu členů?

Jihočeský územní svaz se bude držet nastoleného směru i v dalších letech, koncepce rozvoje rybářské stráže schválená územní konferencí v roce 2017 byla schválena na období 5 let. V současnosti se nacházíme v druhé etapě.

První znamenala vytipovat kvalitní strážné a vybavit je potřebným technickým vybavením. To již máme za sebou. Druhá etapa spočívá v ověření jejich fungování, ověření časové a finanční náročnosti a vyhodnocení údajů z prvního roku jejich činnosti.

 

A ještě jste mluvil o podpoře dobrovolné rybářské stráže.

To je ta třetí etapa. V ní se chceme věnovat podpoře dobrovolných strážných v jednotlivých MO, kteří vykonávají svou práci kvalitně a nad rámec stanoveného rozsahu kontrol. Tito strážní by pak měli dostat též určitou materiální a finanční podporu.

O dalším rozšíření počtu takzvaných profi a poloprofil strážných v dalších letech tedy neuvažujeme, nadále chceme jít cestou podpory dobrovolných strážných, jak jsem již uvedl.

 

Dokážete si představit, že profesionální a profesionální porybní budou působit celosvazově? Našly by se na to peníze?

Když jsme našli prostředky my v Jihočeském územním svazu, není důvod, aby je nenašly i ostatní územní svazy. Ostatně, některé územní svazy je už našly. V rámci objektivity musím přiznat, že jsme se inspirovali od dvou jiných územních svazů. Vybrali jsme si samozřejmě z jejich modelu to nejlepší a ještě jsme ho doplnili o některá významná vylepšení.

 

Proč profesionální a poloprofesionální porybní ještě nepůsobí celosvazově?

V některých územních svazech už profesionálové působí, ovšem na trochu jiné bázi než u nás. Každý územní svaz organizuje svou rybářskou stráž podle svého. Nemyslím si, že by do organizace a řízení rybářské stráže měla mluvit například Republiková rada ČRS, neboť každý územní svaz má svá specifika, různý počet členů, rozdílnou plochu a kvalitu revírů a tak dále.

 

O trestech pro (ne)rybáře

Příklad z praxe: Rybářská stráž sebere rybářovi povolenku za vážný přestupek. Přesto, rybářovi povolenku během několika dní nebo týdnů v jeho MO vydají zpátky. Děje se to i v Jihočeském územním svazu? Anebo máte nastavený systém, že zadržené povolenky se ihned zasílají na územní svaz, kde se následně – bez ovlivnění – rozhodne o trestu pro rybáře?

Tento systém, tedy zaslání povolenky na územní svaz a potrestání rybáře územním kárným orgánem, funguje, pokud je mi známo, pouze v Moravském rybářském svazu, který je oproti nám v tomto o mnoho let vepředu.  Je to věc stanov, tresty za přestupky na revírech by měl mít podle nás v kompetenci uživatel revíru, na jehož revíru se přestupek stal, tedy územní svaz.

 

V čem vidíte ten největší problém?

Není přece možné, abyste udělal přestupek na cizím revíru a trestala vás místní organizace například pracovní povinností pro její prospěch, anebo například tím, že přinesete obilí a organizace tím nakrmí své produkční rybníky a vydělá na tom. Tohle svědčí – promiňte mi ten výraz – o poněkud zvrhlém systému trestání rybářů. Dnes mají z přestupků profit některé místní organizace a nemají tudíž motivaci na nějaké prevenci přestupků.  Na druhou stranu je nutné přiznat, že některé místní organizace trestají přestupkáře dostatečně tvrdě. Rybáři pak kritizují to, že jsou za stejné přestupky trestáni velice rozdílně.

Na soukromých revírech o osudu přestupkáře přece také rozhoduje majitel revíru, a ne někdo cizí! V ČRS je to věcí stanov, řešení jsme navrhli a Republiková rada to původně schválila, postupně od toho však jednotlivé územní svazy odstoupily (kromě nás a dalších dvou územních svazů). A pokud mám aktuální informaci, tato změna nebude bohužel předložena k projednání ani letošnímu Republikovému sněmu jako nejvyššímu orgánu ČRS.

Je mi to osobně líto, všichni víme, že v jednotlivých MO se trestá za stejné přestupky velice rozdílně, jak jsem již uvedl. Rybáři si na tuto skutečnost často stěžují, nicméně vedení některých územních svazů to neberou v potaz, v podstatě je jim to jedno.

 

Proč je v této problematice taková neochota?

Argumenty, které jsem v posledních měsících slyšel, byly, že to bude drahé, že na to musíme sehnat lidi, že rybáři budou muset jezdit k přestupkové komisi daleko, a podobně.  Podle mne by bylo vhodné ponechat rozhodnutí o tom – kdo má tuto kompetenci – na jednotlivých územních svazech. To by ovšem znamenalo změnit zásadním způsobem stanovy a k tomu zjevně není v současnosti vůle.

V Jihočeském územním svazu máme ovšem pojistku. Nedoufali jsme, že sněm změní v tomto bodě stanovy, a tak jsme na územní konferenci přijali takzvaný jednotný sazebník trestů, který bude závazný pro VŠECHNY dozorčí komise našich místních organizací, protože rozhodnutí územní konference je podle stanov ČRS závazné pro všechny členy a složky územního svazu. Tím by měl být problém alespoň zčásti vyřešen.

 

Poslední věc na toto téma: Velkým problémem je i to, že existuje možnost, aby si rybář, kterému byla odebrána povolenka, koupil povolenku novou. Tohle by mohl vyřešit registr přestupků. Jaký máte na tohle názor? A proč se podobný systém ještě nevyužívá?

ČRS nemá bohužel jednotný informační systém a to i přesto, že se navenek tváří jako velký a jednotný spolek. Pouze tři územní svazy – Západočeský, Severočeský a Jihočeský – používají společný informační systém Lipan. Problémem je, že než se informace do systému dostane, má rybář určitý časový prostor koupit si povolenku novou.

Existuje interpretace, že zakoupení povolenky ihned po zadržení povolenky je mařením úředního výkonu. Ovšem řešení tohoto problému předpokládá systémové řešení, to znamená úpravu stanov, registr přestupkářů a přestupků. Opět opakuji, že současné vedení svazu nemá k zásadní změně v této oblasti zjevně vůli.

 

O budoucnosti Jihočeského územního svazu

Letos v červnu jste byl územní konferenci zvolen předsedou Jihočeského územního svazu. Jaká je Vaše vize? Kam by měl Jihočeský územní svaz směřovat?

Jihočeský územní svaz byl vždycky vnímán ostatními územními svazy jako problematický, a hlavně neustále rebelující územní svaz. Tuto iluzi rozšiřovali a podněcovali – při vší úctě k nim – zejména staří konzervativní funkcionáři z jiných územních svazů, kteří nechápali, že Jihočechům jde, a v minulosti vždy šlo, o změny vedoucí ke zlepšení podmínek rybolovu a rozvoji celého svazu. A protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, během let jsme byli označeni jako problematičtí rebelové. To samozřejmě není pravda! Naši dlouholetí zástupci v Republikové radě ČRS Jan Štěpán a Stanislav Havelka patřili vždy mezi funkcionáře snažící se o rozvoj svazu a jeho modernizaci.

A kam máme směřovat? No přece dopředu (smích)! Potřebujeme zajistit výrazně lepší financování dětí a mládeže, zlepšit zarybnění revírů zejména dravými rybami, lépe revíry hlídat, podpořit naše produkční organizace vyrábějící násady a zlepšit propagaci územního svazu. Musíme se též více otevřít směrem k členské základně. Musíme vysvětlit mnohým funkcionářům, že jsou tu pro rybáře a ne rybáři pro ně, jak si mnozí myslí. A musíme též zlepšit financování svazu.  Místní organizace vlastnící výrobní zařízení nemají v mnoha případech peníze na jejich opravy a rekonstrukci a mají zastaralý autopark. To je problém, který se též musí v nejbližší době řešit. Jak to udělat samozřejmě víme, a také víme, že to nebude hned a že to někdy bude i bolet.

 

A kam by měl směřovat Český rybářský svaz jako celek?

Také dopředu! Ale tahle otázka je spíše pro kandidáty na nového předsedu svazu. Musíte se zeptat především jich.

 

Mně osobně přijde práce Jihočeského územního svazu velice pokroková v tom smyslu, že jako první zavádíte modernější pravidla, po kterých volá nemalá část rybářské veřejnosti – například celoplošná K-70 na všech revírech Jihočeského územního svazu. Budete v tomto trendu pokračovat?

K-70 není zase tak pokroková věc, jak si myslíte. Toto rozhodnutí předcházela velká diskuse a naše rozhodnutí zavést K-70 vycházelo z přání více a více místních organizací, abychom toto opatření zavedli na více a více revírech. Takže jsme do popisu stále více revírů přidávali K-70 a nakonec jsme se rozhodli, že K-70 zavedeme plošně.

Jsme si vědomi, že zavedení tohoto opatření nemá význam na malých revírech, kde tyto velké ryby nežijí, a že na některých revírech je výskyt velkých kaprů problematický. Kritikům, kteří pořád dokola píší, že zavedení K-70 je k ničemu nebo že škodí, bych chtěl tímto sdělit, že jsme toto rozhodnutí konzultovali nejen se zkušenými rybáři, ale i s pracovníky státní správy a vzdělanými ichtyology.

Nicméně je to opatření, které by mělo jednak vyhovět lovcům velkých kaprů, jednak by mělo alespoň částečně zabránit odnášení velkých kaprů z našich revírů do revírů soukromých a samozřejmě zvýšit atraktivitu našich revírů.

 

Můžete mi říci ještě nějaké příklady modernizace Jihočeského územního svazu?

Pokud se týká trendu zavádění moderních pravidel rybolovu, povedlo se nám velmi dobře obměnit náš hospodářský odbor. Máme dvě sekce. Jedna se věnuje výrobě ryb, druhá bližším podmínkám výkonu rybářského práva a tekoucím vodám. V obou sekcích jsou velmi kvalitní a vzdělaní lidé s dlouholetou praxí. Opustili jsme model, kdy v tomto odboru seděli územní funkcionáři.

Proto věřím, že se rychle dopracujeme k modernějším pravidlům a zlepšíme podmínky pro poctivé sportovní rybáře. Na některých změnách jsme již začali pracovat, například na výrazném zjednodušení a zpřehlednění rybářského řádu, který je v současnosti tak nepřehledný, že se v něm téměř nikdo není schopen rychle orientovat.

 

Kdybyste mi měl říct jednu věc, která Vás na aktuálním tuzemském rybářství nejvíce štve, co by to bylo?

Dost mne mrzí, že jsme zaostali, v tom lepším případě v devadesátých letech, v tom horším případě v některých věcech v osmdesátých letech minulého století. Je mi jasné, že toto prohlášení se setká s určitou nevolí některých funkcionářů a jejich kamarádů, ale taková je skutečnost. Je na čase si nalít čistého vína a přiznat si pravdu. Sportovní rybolov se v posledních letech rychle vyvíjí, stačí se podívat kolem sebe a po Evropě, a my jsme zůstali stát.

Klasická spolková činnost se vytrácí. Máme obrovský problém s brigádami, významné množství rybářů si brigádu raději zaplatí, než by se jí zúčastnili a zajímá je jen kde a za kolik si koupí povolenku. To přece není spolková činnost v pravém slova smyslu. Podívejte se například na stanovy – jsou to přepsané stanovy z roku 1974, dodnes jsme je nedokázali kvalitně přepracovat tak, aby reflektovaly současnou dobu.

 

Čím to je?

Podívejte se na současné složení vedení svazu na všech úrovních, najdete na jedné straně skvělé týmy složené z nadšenců posouvající svaz vpřed, na druhé straně konzervativní funkcionáře snažící se zabránit jakékoliv změně. Podívejte se na rychlost rozhodování svazu, na naše vnější vztahy, na financování a podobně. Jsme svaz s úžasným lidským potenciálem, na úrovni místních organizací fungujeme většinově dobře, ale čím jdeme výš, tím je to horší, mohl bych uvést desítky konkrétních případů.

Souvisí to samozřejmě kromě jiného i s tím, že velké množství členů nechodí na členské schůze a činnost svazu je v podstatě nezajímá. Chtějí jen co nejlevnější povolenku, co nejvíc revírů a v nich co nejvíc ryb, ale nechtějí pro to nic udělat. Pokud se ale ptáte, tak mě štve, že jsme se zastavili před mnoha lety a jsme v některých oblastech poněkud zaostalí.

 

Co je zapotřebí udělat pro to, aby se to změnilo?

Odpověď je jednoduchá: Vyměnit vedení za mladší, zkušené, pokrokové, progresívní a především vzdělané lidi. A ty, kteří pracují a mají chuť něco dělat, musíme náležitě odměnit, a dát jim najevo, že si jejich práce vážíme.

 

Kde vidíte Český rybářský svaz jako celek za 5 let?

Za pět let? Vidím jen dva možné scénáře. Prvním je, že budeme pokračovat ve stávající, již dávno překonané, formě vedení a komunikace s členskou základnou. Svaz zůstane ve stávající stavu přežívání, budeme žít z podstaty, nalhávat si, že je nejlepší, skvělý a neohrozitelný, a opozdíme se o další čtyři roky se všemi negativními důsledky, a svaz se rozpadne, anebo se rozpadu alespoň hodně přiblíží.

Druhým je, že změníme styl řízení a komunikace, a ze svazu vybudujeme moderní a uznávaný spolek. Osobně bych si přál tu druhou variantu. Změna začala již ve třech územních svazech, ale to je málo! Za necelý měsíc se koná Republikový sněm, který nám na tuto otázku určitě odpoví. Nicméně, buďme optimisté, určité změny už začaly. Petrův zdar!

Autor: Viktor Krus

Nové články v rubrice

„Někteří rybáři si za rok odnesou i stovky kilogramů ryb za desítky tisíc korun!“ říká předseda jihočeských rybářů Karel Koranda

admin | přečteno: 7071x | 31.10.2018 | 3 komentáře

Jihočeský územní svaz patří k dlouhodobým kritikům vedení Českého rybářského svazu. …

„Non-stop rybolov? Teď ne! Tresty jsou směšné a rybářská stráž nemá pravomoci!“ říká Dušan Hýbner, kandidát na předsedu Českého rybářského svazu

admin | přečteno: 8283x | 3.10.2018 | 4 komentáře

Předseda středočeských rybářů Dušan Hýbner patří k těm nejaktivnějším a nejviditelnějším …

Kaprařka Šárka Kaucká: „Z rybařiny se stal byznys. Všichni se honí za kapitálními úlovky.“

admin | přečteno: 6898x | 30.05.2016 | Žádné komentáře

Šárka Kaucká je jednou z nejznámějších kaprařek na tuzemské scéně. Odjakživa …

Komentáře

  • Ochrana revírů ČRS MO Cheb v podstatě neexistuje a nikomu ze svazu to nevadí……. zřejmě jiný pohled na věc 🤐

  • Největší problém vidím v pravomocech RS, kdy může kdejaký vagabund poslat RS někam. Odebrání nářadí pytlákovi, zabavení povolenky. Halda papírování. Spolupráce s policií. Je to všechno děsně složité. Volat RS? Skoro všichni jsou v práci, nebo v posteli.
    ČRS Ostrava má nejdražší povolenku a přitom máme omezení na 40 ks ušlechtilé ryby ročně a z toho 10 měsíčně. Po vytěžení tohoto limitu je možno zakoupit novou povolenku. Ostatní organizace by si to měly vzít za své a vymyslet něco podobného. Pak by neřešily stovky kilogramů úlovků od jednotlivců!
    Pytláci? Ti byli a budou. Akorát se dá omezit jejich počet změnou zákonů, které jim jenom přihrávají!

  • Je vůbec nutné aby se odnášeli ryby
    Co třeba “zákaz”odnášeni všech ryb ze státních vod?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

RYBÁŘSKÝ ZPRAVODAJ

Zajímají Vás novinky a zajímavosti ze světa rybaření? Chcete zasílat užitečné návody a vybrané tipy na rybařské vybavení?

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje!

Přihlášením k odběru souhlasíte se zásadami zpracování osobních údajů na našich stránkách. Vaše emailová adresa je u nás v bezpečí a používáme ji výhradně k rozesílce tohoto zpravodaje! Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.

Odebíráte zpravodaj?
×

RYBÁŘSKÝ ZPRAVODAJ

Zajímají Vás novinky a zajímavosti ze světa rybaření? Chcete zasílat užitečné návody a vybrané tipy na rybařské vybavení?

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje!

Přihlášením k odběru souhlasíte se zásadami zpracování osobních údajů na našich stránkách. Vaše emailová adresa je u nás v bezpečí a používáme ji výhradně k rozesílce tohoto zpravodaje! Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.