Naviják slouží jako multifunkční pomůcka při lovu ryb. Pomocí navijáku jsme schopni v krátkém čase zkracovat či prodlužovat vlasec a uskutečnit dlouhé a přesné hody s nástrahou. Primární účel navijáku je však spojen se zdoláváním ryby, kdy jeho brzda zabraňuje přetržení vlasce a napomáhá k snadnějšímu zdolávání.
Mezi základní vlastnosti navijáku (bohužel ne vždy samozřejmé) patří lehkost spolu s klidným a plynulým chodem. O ten se starají kuličková ložiska, která upevňují nejednu součást navijáku. Pro kvalitní a pevný naviják, dle mého názoru, stačí pouze čtyři kuličková 
ložiska, rozmístěná na kličce, rotoru, rolničce a cívce. Zbytek považuji za zbytečnost a marketingový tah. Rád bych se někdy zúčastnil “pitvy“ třeba 15 ložiskového navijáku, protože si nedokážu představit, kde všude mohou být nacpaná. Dříve, ale i dnes, u méně kvalitních navijáků, najdeme uložení komponentů v pouzdrech, která nejsou věčná. V pouzdrech vzniká tření a po čase nám v uložení vznikají ony nechvalné vůle. Výhodou kuličkových ložisek je, že se vyrábějí z korozivzdorných materiálů.
Jak funguje naviják?
Tělo i rotor navijáku se běžně vyrábí z grafitu. Ty nejkvalitnější však z materiálu zvaného Dur-Aluminium, který je také známý pod pojmem “dural“. Asi je zbytečné podotýkat, že Dur-Aluminiové navijáky jsou podstatně dražší. Velmi často čtu v recenzích, že naviják je vyroben z materiálu, ze kterého se konstruují letadla. Jen pro zajímavost, používá se taky pro výrobu fotoaparátů, přehazovacích systémů na bicyklu atd. Dávejte si pozor na podobné řeči! Prodejce s úmyslem výdělku je kolikrát schopen udělat i z „nepřednosti“ přednost.
Z totožných materiálů se vyrábí i cívka. Na cívce bývá vyryta či jinak vyznačena její kapacita. Např. 100 m vlasce o průměru 0,30 mm. Pokud chcete zjistit, kolik metrů se vejde na cívku vlasce o menším průměru, stačí jen počet metrů a jednotku průměru udávaných na cívce vynásobit a vydělit požadovaným průměrem vlasce a vyjde vám přesná délka.
Otáčivý pohyb a pohyb cívky nahoru a dolů je výsledkem šnekového převodu, který je 
přítomen u většiny navijáků. Záznam o převodovém poměru bývá často „zprzněn“. Mluvím o trojčíslí psaném takto 5:1:1. Správně má vypadat totiž takto 5,1:1. Znamená to počet otočení cívky na jedno otočení kličky. Poměr ovlivňuje hned několik věcí – tloušťka dříku spolu s úhlem šroubovice, hnací ozubené kolo a samozřejmě i šířka cívky.
Za rovnoměrné navíjení vlasce nám ručí smekač. Jeho nedílnou součástí je rolnička. Rolnička by měla být z odolného materiálu, takže žádný plast! Po čase by nám totiž vlasec v ní vytvořili drážku, ve které by vznikalo nežádoucí tření a docházelo tak k poničení vlasce. V současné době se s pevnou rolničkou téměř nesetkáme. Pevné byly totiž nahrazeny otočnými, které jsou poddajnější a kroutí vlasec méně.
Brzdi, brzdi!
Brzdy u navijáku do dvou tisíc korun pracují na stejném principu, jako navijáky před 30 lety. Jedná se o pouhé dotahovaní čtyř filcových podložek proti matce. Odlišnost v citlivosti udává výrobní materiál a samozřejmě přesnost konstrukce. Chceme-li naviják s opravdu citlivou brzdou, musíme sáhnout hlouběji do kapsy a zaplatit technologům jejich novější verze brzd. Dbejme, aby matka u navijáku s přední brzdou byla dostatečně velká pro snadnou manipulaci. S hluboko zapuštěnými matkami se nám také nebude dobře spolupracovat.
Autor: Radek Fencl
