V článku si přečtete
Květnový čas je pro rybáře jasným signálem, že právě v tuhle chvíli začíná ta pravá sezóna úhořů. Proč vyzkoušet tohle rybaření? Protože rybář při něm zažije nepopsatelné okamžiky.
V záplavě aktuálních trendů se rybáři masivně zaměřují třeba na lov velkých kaprů, kdy se tyhle urostlé ryby snaží přelstít s pomocí toho nejmodernějšího vybavení. Některým rybářům ale tahle „moderna“ tolik nevoní. Pokud mezi tuhle sortu lovců patříte, pak by vás mohl zaujmout lov úhořů.
Co je na lovu úhořů tolik lákavé?
Při lovu úhořů se propojuje několik zásadních „loveckých vjemů“, které v celkovém výsledku nabízí unikátní a neopakovatelný dojem z tohoto rybaření. Kromě toho, že rybář zažije nádherný klid, tak zároveň jej zaplaví silné vzrušení. A pominout nemůžeme ani jedinečnost samotných úhořů…
Atmosféra nočního lovu
Jelikož jsou úhoři aktivní především ve tmě, pak se rybáři na ně vydávají ve chvíli, kdy celou krajinu zahalí temnota. Rázem se tak rybář ocitne v „jiném světě“, kdy se noční přírodou ozývají takové zvuky, na které není za dne tolik zvyklý. Některé jsou děsivé, jiné neuvěřitelně uklidňující.
A pak ještě něco – to ticho! Když rybář u vody zrovna nenarazí na partu „opilých kolegů“ pod bivakem, pak zažije nefalšovanou „rybářskou meditaci“. Klid, ticho, občas ty zmíněné zvuky noční přírody. Tyhle okamžiky jsou s úhoři neodmyslitelně spjaté.
Ale pozor! S lovem úhořů není spojený jen klid, ale také neuvěřitelný adrenalin. Toho se rybářovi dostane plnými doušky díky světélkujícím číhátkům. Právě ta po drtivou většinu lovu jen mlčky visí pod nahozenými pruty, ovšem ve chvíli, kdy úhoř najde naši žížalu, tak vystřelí jako čertík z krabičky.
Tohle je chvíle, která patří k těm nejvíce vzrušujícím v rybařině. Žádný otravný zvuk moderního hlásiče. Ne! Stará dobrá klasika – světýlko, které rozproudí adrenalin v rybářových žilách. Ve chvíli, kdy tenhle okamžik rybář zažije, stane se na něm zcela závislým.
Žádné moderní vybavení
U té „staré dobré klasiky“ ještě chvíli zůstaneme. Na lovu úhořů je perfektní také to, že rybář nepotřebuje žádné speciální vybavení. Postačí klasické pruty, kdy jejich délku volíme podle lokality.
Pokud chytáme na malé vodě blízko břehu, pak si rybář může vzít udice okolo 3 metrů délky. Na větších vodách je pak lepší použít třeba 360centimetrové udice (lépe se s nimi nahazuje dále od břehu).
Co se týče navijáků, tak ani tady není nutné mít něco speciálního. Zase: pokud jedeme na menší vodu, pak stačí mít naviják o velikosti 3000 až 4000, na větší lokalitu bych volil pak velikost 5000 až 6000 (záleží, v jaké dálce budeme chytat).
I když nepotřebujeme speciální vybavení, tak to neznamená, že můžeme použít „šrot“. To ani náhodou! Velkou pozornost je zapotřebí věnovat například silonu. Ten musí být KVALITNÍ! Proč? Je třeba si uvědomit, že úhoř po úspěšném záseku okamžitě zamíří k nejbližší překážce. Takže pravděpodobnost, že se silon takové překážky „dotkne“, není malá. A ten kontakt musí vlasec vydržet.
Kvalita je pak nutná také u návazce. Montáž na úhoře je sice super jednoduchý, ovšem návazcová šňůrka musí vydržet i pořádný nápor. To samé platí o háčku! I když se to nezdá, tak úhoř má obrovskou sílu, kterou musí návazec vydržet. V opačném případě se může stát, že přijdeme o životní rybu. A to nikdo nechce!
Úhoř je ryba z „jiné planety“
Dalším důvodem, proč si tuhle rybařinu rybáři zamilují, jsou samotní úhoři. V rybí říši totiž podobnou rybu nenajdete. Úhoři jsou naprosto unikátní už „hadovitým vzhledem“, který nejednomu rybářovi naprosto učaroval. Je to ryba, která po úspěšném zdolání pozitivně poznamená duši každého rybáře. Je strašně zajímavá. Nezvyklá. Tajemná.
Láska k úhořům je pak u mnohých rybářů ještě posílená tím, jaký životní cyklus tato ryba podstupuje. Ta se totiž tře v dalekém Sargasovém moři. Právě tam evropští úhoři putují tisíce kilometrů. Když doplavou na místo, tak nad hlubokou propastí proběhne tření. V tu ránu dospělí úhoři uhynou.
Tam, kde jedna generace ryb najde svůj konec, začne život nové generace úhořů. Zárodky těchto ryb „surfují“ mořskými proudy několik let, až se nakonec dostanou ke břehům Evropy. Jedni mladí úhoří zůstanou v brakické vodě v ústích řek (samci), další pak pokračují do vnitrozemí Evropy (samice).
Bohužel, vzhledem k činnosti člověka, který v evropských tocích vybudoval hromadu překážek, je tahle migrace čím dál komplikovanější. Proto se rybáři z celé Evropy snaží úhořům pomáhat tak, že je rozváží po evropských lokalitách. A čeští rybáři nejsou výjimkou. I proto by si dnešní rybáři měli vážit toho, že pořád mají možnost si jednoho z těchto úhořů ulovit.
Pár rad na závěr: jak na úhoře?
Chtěli byste si taky ulovit úhoře, ale nevíte jak na to? Jak už jsem výše zmínil – k lovu těchto „hadovitých ryb“ postačí klasické vybavení. Není třeba vymýšlet nic složitého. Montáž na úhoře je naprosto jednoduchá, jen je zapotřebí dbát na kvalitu.
Co se týče nástrahy: nejlepší variantou jsou rousnice. Jedná se o masité žížaly, které dokážou na háčku vytvořit pro úhoře neodolatelné sousto. Jak rousnice získat? Buďto je za nemalé peníze seženete v rybářských potřebách, anebo si je můžete nasbírat. Ano, nasbírat! Jak?
Stačí počkat, až padne tma, a pak se s baterkou vydat na pokosenou zahradu. V tu chvíli totiž rousnice vylézají z dírek ze země, kdy jen tak leží na pokosené trávě (v dlouhé se špatně sbírají). Bacha! Důležité je, aby padla rosa. Pokud trávník nebude vlhký, pak se může stát, že rousnice vůbec nevylezou. Když ale vylezou, pak rybář může nasbírat desítky rousnic během poměrně krátké chvíle.
NÁVOD: Jak nasbírat rousnice? Zkuste tuhle jednoduchou metodu
Kde úhoře chytat? Je to o hledání. Prostě musíte najít revír, kde se tyhle ryby vyskytují. A pak je důležité najít místo. Obecně lze říci, že úhoře chytáme tam, kde očekáváme jeho potravu (hmyz, drobné rybičky). Z toho vyplývá, že úhoře můžeme ulovit u zatopené vegetace, padlého stromu nebo zatopeného pařezu.
Jedna důležitá rada: hodně rybářů to dělá tak, že nastraženou rousnici nahodí „nazdařbůh“ co nejdál od břehu. Ale proč? Osobně mám velké úhoře ulovené třeba jen 10 až 15 metrů od břehu u zatopeného rákosí. Jen je zapotřebí být při takovém rybaření naprosto potichu. A zbytečně třeba nesvítit do vody.
Pevně věřím, že jsem vás tímto textem alespoň trochu navnadil. Rozhodně doporučuji, abyste si vyzkoušeli lov tajemných úhořů, kteří patří k opravdu těm nejvíce zajímavým rybám. Je to jednoduché, ale neuvěřitelně vzrušující rybaření. Tak ať vám berou!
Foto: Viktor Krus, InRybar.cz
Nevím jestli jsem někde přeskočil řádek,ale nějak jsem se ve vašem clanku nedocetl, že úhoř má jako sumeček americký jedovatou krev…tak že není moc vhodný ho chytat do ruky pokud máme nějaké otevřené rány…to jen na doplnění 😉👍
Vcera jsem kuchal tri americany a jednoho uhore, mel jsem na rukou par zader a nic se neprihodilo ohledne otravy uhori nebo americanovou krvi, nekde jsem dokonce cetl, ze ohledne jedovate uhori krve jsou to vyslovene povery
Člověku úhoří krev neublíží-ale je dokázáno,že 1 cm3 dokáže zabit slona.
Mám dvě poznámky: úplně staromodní je petrolejka místo chem. světýlek a druhá: nahazovat daleko od břehu jde proti zkušenostem. Úhoři loví u břehů, tam očekávají potravu která spadne z břehu.
S tim naprosto souhlasim, uhori po soumraku nejvic berou blizko brehu ( cca 3 metry, pokud je nekde padly strom do vody, tam to je naprosto idealni misto pro lov uhore
Svatá pravda že silném už pár let nepoužíváme nic jiného než největší háček na úhoře a kdyby byl i o něco větší i tak by nebyl problém aby si ho úhoř který stojí zato vzal . Jak sem začínal chytat tak každej říkal co nejmenší nejjemnější montáž potom co jsem viděl jak pěkný úhoř žebral na trojhaček na kterém byl cejn a kačena už vím že to není až tak nutné.jasně asi bude víc záběrů na jemnější montáž ale když úhoř chce žrát tak žere a má v paži jak je to položené a jelikož je to pro mně nej ryba nerad zbytečně ohrožuji malé jedince je to škoda.sem rád že i synek ví že nejlepší je největší háček přece jen nejsem mrzačit ale zachovat si a strávit super chvíle.Petrův Zdar
Jóó úhoři. … úhořů je stále míň a cena Monté velmi vysoká. Dováží se ho stále míň a míň. Když chytím úhoře vždy pouštím zpět do vody. Za ten kousek masa mi to nestojí.