Domů Rybářské rady Rybářská věda Případ Bečva: 3 zásadní informace, o kterých se nemluví, ale rybáři by...

Případ Bečva: 3 zásadní informace, o kterých se nemluví, ale rybáři by je měli vědět

- Reklama -

Září loňského roku se do historie Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko zapsalo jako jedno z nejčernějších období jeho historie. Na řece Bečvě došlo k úniku toxické látky, která pozabíjela desítky tun ryb. A jelikož se skutečně jednalo o katastrofu nevídaných rozměrů, nastartoval se neuvěřitelný zájem médií. Ovšem, i když se tomuto tématu věnovala celá řada novin, tak spousta podstatných informací zapadla, anebo byla podána nepřesně. Jenže tyto informace by měli minimálně rybáři vědět. Protože právě po jejich „zpracování“ leckomu dojde, že „případ Bečva“ je ještě bolestivější, než jsme si mysleli…

Jen pro připomenutí: Územní svaz pro Severní Moravu a Slezsko nedávno spočítal, kolik celkem stála likvidace 40 tun mrtvých ryb v kafilérii „se vším všudy“. Celkové číslo je 25 miliónů korun. „Chtěl bych připomenout, že podle zákona nejsou rybáři povinni ani sbírat uhynulé ryby, ani platit jejich likvidaci. Děláme to proto, že je to potřeba, a že je to po všech stránkách správné. Až zase někdo bude nadávat na rybáře, jak nic nedělají, připomeňte mu, kde byl, když se uklízela Bečva. Hrdinů je plný internet, ale jen u vody se píšou rybářské dějiny,“ říká ichtyolog Českého rybářského svazu Pavel Vrána.

 

Číslo, o kterém se nemluví

V médiích o tom slyšel každý. Noviny psaly, že na Bečvě uhynulo 40 tun ryb za desítky milionů korun. A tady rybáři musí zvednout varovný prst poprvé. Protože to slovo UHYNULO, je v tomto případě nepřesné. Pokud totiž mluvíme o 40 tunách mrtvých ryb, tak mluvíme o množství rybích zdechlin, které byly ZLIKVIDOVÁNY v kafilérii. Ano, hádáte správně, pokud 40 tun mrtvých ryb bylo „jen“ zlikvidováno v kafilérii, pak skutečné číslo VŠECH uhynulých ryb v Bečvě se výrazně zvyšuje. Proč?

„Na základě více než dvouhodinového videa, které jsme pořídili v sobotu 26. září, kdy se začala zvedat hladina řeky po dvou deštivých dnech, nám tuhla krev v žilách. Po hladině plavaly tuny ryb, jako bychom předchozích pět dní žádnou neposbírali,“ popisuje hospodář Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko Jan Hloušek. Tento dvouhodinový záznam, na kterém jde vidět Bečva plná rybích zdechlin i po pátém dni jejího „úklidu“, bude klíčovou věcí v budoucích týdnech a měsících. Protože právě z onoho záznamu půjde vypočíst odhad celkového úhynu ryb po úniku toxické látky.

Jak se vlastně počet uhynulých ryb po takové havárii počítá? „V případě masivního úhynu ryb je obvyklé, že se pro účely stanovení posbírají ryby z určitého typického a dobře ohraničeného úseku. Následně se rozdělí podle druhů, velikosti, hmotností a stanoví se jejich vzájemný poměr. Podle toho se potom přepočítají ryby v celém podobném úseku. Potom se vezme ceník ryb a vynásobí se ceny ryb podle jednotlivých věkových/hmotnostních kategorií a získáme výsledek,“ vysvětluje ichtyolog z Českého rybářského svazu Pavel Vrána.

Pavel Vrána ale upozorňuje na podstatnou informaci. Při podobných výpočtech se vždy jedná o odhad. „Jelikož opravdu nemůžeme počítat každou rybu zvlášť, bude se jednat o odhad a každý odhad je vždy zatížen určitou nepřesností, chybou. Míra nepřesnosti závisí především na tom, jak pečlivý je ten, kdo ryby sčítá, měří, váží, na množství odebraných vzorků a jejich velikosti. A na tom, jak reprezentativní (typické) jsou vzorky pro daný úsek. Proč? Protože jiné bude společenstvo ryb, které nalezneme v mělkých, prohřátých okrajcích, jiné v dravé peřeji, jiné v tůni,“ dodává podstatnou informaci ichtyolog z Českého rybářského svazu.

 

Problém s novými rybami?

Případ masivního úhynu ryb na Bečvě je velmi citlivý i proto, že uhynuly hospodářsky extrémně cenné ryby – třeba parmy. A těchto velmi cenných ryb neuhynulo málo, protože tvořily podstatnou část rybích zdechlin. „Obecně nejvíce bylo samozřejmě proudomilných ryb, pro které bylo zasažené prostředí přirozené. Bavíme se zejména o ostroretkách, parmách, jelcích tlouštích. Uhynuly ale vlastně všechny druhy ryb – namátkou cejni, podoustve, štiky, pstruzi, a nesmíme opomenout ani hrouzky, plotice, anebo oukleje a ouklejky,“ popisuje strukturu uhynulých ryb hospodář Hloušek.

Zcela zásadním problémem je to, že výše jmenované ryby není jednoduché „vyrobit“. Naopak, třeba parma patří k velkým „oříškům“ rybářského řemesla. „Parma obecná je na rybářském trhu specifickým „zbožím“. Omezená nabídka je dána především nedostatkem pohlavních produktů potažmo váčkového plůdku. Je využíván generační materiál převážně z toků (přírodní ryby), mimo pár výjimek. To ale přináší komplikace v podobě přírodních faktorů (hydrologická situace, skokové změny tlaku apod.), výrazně ovlivňujících ovulaci jikernaček,“ vysvětluje rybářský technik Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko Jakub Vávra.

Situace okolo parmy je složitá i proto, že mnoho rybochovných zařízení se její produkcí nezabývá. Takže v momentě, kdy rybáři potřebují větší počet násady, nastává problém s jejím nedostatkem. „Z důvodů nejistých výsledků se příliš producentů tímto druhem nezabývá. Navíc jediným importním odbytištěm jsou rybářské svazy, které odebírají konstantní objemy, a pokud dojde k výpadku na straně producentů, anebo zvýšené poptávce na straně odběratelů (např. havárie Bečva), rybářský trh reaguje se zpožděním,“ dodává Jakub Vávra.

A jak je to s dalším masivně zasaženým rybím druhem? „Ostroretka stěhovavá je na tom, co se týče nabídky na trhu, lépe než parma. Je to dáno především početností tohoto druhu. Výrazně početnější hejna se v době výtěru hledají daleko lépe než méně početná hejna parmy. Výtěr přírodních ryb je nejen díky početnosti o něco málo jednodušší, i když má svá specifika v podobě odlepkování jiker a s tím spojené inkubace. A pokud je dostatek váčkového plůdku, je možné nasadit více rybníků, produkce je vyšší a trh více nasycen. Tato nabídka pak úzce souvisí i s rozdílností cen mezi parmou a ostroretkou,“ říká Jakub Vávra.

Bohužel, ekologická katastrofa zasáhla všechny generace ryb. „Na horním úseku otravy, tedy v oblasti Hustopečí nad Bečvou, Choryně a výše postaveného úseku Hranic se nám první dny zdálo, že mladší stádia ryb, zejména plůdek, který se zdržoval v mělčí partii řeky mimo hlavní proudnici, měl šanci přežít. Vysvětlovali jsme si to tak, že jed „letěl“ v proudných úsecích hlavním proudem a nestihl se dále šířit. V hlubších a klidnějších partiích řeky na úrovni Lipníka, kde je reliéf řeky lichoběžníkový, jsme ale zaznamenali i uhynulý plůdek. Toxická látka tak měla možnost se rozšířit po celé šíři toku,“ dodává hospodář moravskoslezských rybářů.

 

Množství, které si nejde představit

Ze slov hospodáře Hlouška je patrné, že rybáři neposbírali všechny uhynulé ryby. Divíte se? V takovém množství a za takových podmínek to nebylo možné. Ale je třeba se pobavit i o tom, že ty tuny, až desítky tun neposbíraných rybích zdechlin mohou být pro okolní prostředí velmi nežádoucí.

„Rybí mršiny (kadávery) mohou mít negativní vliv v průběhu svého rozkladu – pomnožují se na nich viry, bakterie, při svém rozkladu uvolňují nežádoucí látky do okolního prostředí – ať již do vody, nebo do vzduchu. Na závěr celého rozkladného procesu z ryb zbude jen trocha hnojiva, které pravděpodobně využije nějaký jiný organismus,“ upozorňuje ichtyolog Pavel Vrána.

Od možných problémů naštěstí pomohla velká voda, protože nemalou pomocí bylo zvýšení hladiny v řece Bečvě, která pomohla „s úklidem“. „Doba, po kterou byla těla mrtvých ryb v toku, byla časově ohraničená povodní, která je jedním z cyklicky se opakujících samočistících procesů všech říčních systémů. Tady se ukazuje, že v přírodě je vše moudře nastaveno a Bečva takový „úklid“ po otravě nutně potřebovala. V sobotu 26. září 2020 vzala velká voda zbytky rybích těl na jejich poslední plavbu,“ říká Pavel Vrána.

Hodně rybářů si pořád nedokáže představit rozsah té obrovské škody na Bečvě, a proto se někteří diví, proč rybáři nesesbírali všechny ryby. „V nejhůře postižených úsecích, tedy revírech Hustopečí nad Bečvou, Choryně a Hranic řeka meandruje, je lemována vysokými břehy, prorostlá kořeny, zavalená kameny – nesbírali jsme ryby na golfovém hřišti, ale v nádherně přirozené řece,“ vysvětluje hospodář Hloušek.

Je třeba připomenout, že na místě zasahovalo obrovské množství dobrovolníků, ale ani to prostě nestačilo. „Navzdory obrovskému nasazení hasičů i všech dobrovolníků nebylo zkrátka v našich silách ryby vysbírat. Nehledě na skutečnost, že v úterý jsme vysbírali 1 kilometr úseku, abychom tam ve středu přijeli a mohli začít znovu. Ryb neustále přibývalo! Úsek mezi Hranicemi a Lipníkem byl zřejmě nejnáročnějším. Využili jsme tady paradoxně rybáři zpravidla neoblíbené cyklostezky,“ popisuje hospodář Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko.

Kolektiv autor: Jan Hloušek, Pavel Vrána, Jakub Vávra a Viktor Krus

Foto: Moravskoslezský ÚS a archiv InRybar.cz 

- Reklama -
- Reklama -

Nejnovější články

Nejnovější techniky

Nejnovější články

Nejnovější techniky

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

- Reklama -

Akční nabídky

- Reklama -