V článku si přečtete
Řeka Dunaj. Majestátní tok je „matkou“ mnoha evropských národů. Jenže právě ty v posledních desetiletích řeku naprosto zdevastovaly. A současný stav se projevil třeba na počtech ikonických živočichů.
Jedním ze symbolů Dunaje jsou jeseteři. Naprosto unikátní ryby, které „pamatují“ dinosaury. Jenže! Současné stavy jeseterů v Dunaji jsou kvůli řadě faktorů naprosto žalostné. A právě proto se řece Dunaji a jejím přítokům a reofilním druhům ryb, včetně ikonických jeseterů, snaží pomoci projekt LIFE Living Rivers (101069837-LIFE21-IPE-SK-LIFE Living Rivers) – to znamená „Živé řeky“. Jeho součástí je i přední český rybí ekolog RNDr. Bořek Drozd, Ph.D. z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Dunaj: Zneuctěná řeka, která „krvácí“
Řeka Dunaj je jednou z nejdůležitějších řek našeho kontinentu. Jedná se o více jak 2800 kilometrů dlouhý tok, který postupně protíná 10 států Evropy, což dělá z druhé nejdelší evropské řeky světového rekordmana. Žádná jiná řeka na světě totiž tolika zeměmi neprotéká.
Namísto toho, aby se Evropané k řece chovali s patřičnou úctou, tak skutečnost je zcela odlišná. A to pociťují také ryby, které v ní žijí. „Ryby v Dunaji to mají složité, protože on to má složitý celý ekosystém Dunaje. Tato řeka jako jedna z hlavních tepen Evropy je ve špatném ekologickém stavu, a stav jeseterů to pouze odráží,“ popisuje doktor Bořek Drozd.
Zmíněný odborník je vedoucím integrovaného projektu LIFE Living Rivers na Fakultě rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity, který se snaží pomoci (nejen) dunajským jeseterům. „Na jesetery se zaměřujeme proto, že jsou v tom zrcadle reality nejvíce vidět. Potřebují prostor pro život, pro migraci, a ten už nemají. Na stavu jeseterů tak můžeme jasně demonstrovat, že řeky vůbec nefungují tak, jak mají. A bohužel se to týká i takto velkých řek, jakou je řeka Dunaj,“ vysvětluje český odborník.
Současná podoba Dunaje je z hlediska odborníků skutečně žalostná. „Když si představíte, že tato řeka je 1 až 2 kilometry široká a 9 až 10 metrů hluboká, tak vlastně nikdo není schopen pochopit, jak lidé byli schopni tuto řeku zlikvidovat – to se opravdu stalo,“ říká Bořek Drozd.
Jeseteři: ryby, které jsou staré stovky miliónů let
Doktor Bořek Drozd je velkým milovníkem řek a jeseterů. Právě tyto ryby jsou jeho mnohaletou vášní. A český odborník k tomu má hned několik důvodů.
„Na jeseterech je fascinující úplně všechno. A to z toho důvodu, že vypadají, jako kdyby vůbec nepatřili do našeho světa. Jeseteři jsou takové živoucí fosilie, protože tady existují už několik stovek miliónu let v podstatě nezměněné podobě,“ vysvětluje akademik z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity.
Bořek Drozd pak ještě nabízí zajímavé přirovnání, které by laika nemuselo napadnout. „Jeseteři vypadají jako sladkovodní forma žraloků. Mají specifickou ocasní ploutev, která je podobná té žraločí (heterocerkní ploutev). Jeseteři také mají stejně jako někteří žraloci rypec (rostrum), ve střevě mají řasu zlepšující jejich trávení, a naopak nemají vůbec kosti,“ popisuje Bořek Drozd.
„Místo šupin mají jen několik řad vápenatých štítků, o které se dá podobně jako o plakoidní šupiny žraloků při neopatrné manipulaci silně pořezat. A když jsou jesetýrci ještě hodně malincí (v jikře), tak mají stejně jako žraloci spirákulum (párový otvor za okem) a na čelistech zuby,“ odhaluje zajímavá fakta český vědec.
Běžný člověk si pak při pomyšlení na jesetera často představí kaviár, to znamená ke konzumaci upravené jeseteří jikry. „To je taky něco speciálního u jesetera. A zrovna tak jeseteři mají velice složitý genom, to znamená, že mají stovky chromozomů, což je taky odděluje od nějakých „modernějších“ živočichů, kteří tohle nemají. A právě to naznačuje, jak jsou jeseteři starobylou skupinou,“ říká Bořek Drozd.
Jihočeský vědec pak nezapomíná ani na „pohled sportovních rybářů“, kteří oceňují souboj s jeseterem při rybaření. „Mě na jeseterech fascinuje také to, že jsou to obrovští bojovníci, kteří do souboje s rybářem dají vše. Kdo měl jesetera na prutu, tak ví, že zdolat tuto rybu není vůbec jednoduché, protože to je jako když táhnete z vody ponorku.“
V minulosti žili v Dunaji jeseteři o váze přes 1 000 kilogramů
Současné stavy jeseterů v Dunaji jsou opravdu žalostné. Pokud se podíváme na část toku v oblasti od Německa po Srbsko, tak zde zbyl jediný druh. Níže po proudu se sice nachází další tři druhy, ale jedná se jen o zbytkové populace, o kterých nikdo neví, jak dlouho ještě přežijí při současném obrovském tlaku člověka na přetvoření Dunaje ku obrazu svému.
„Jeseter malý je posledním pozůstatkem jeseterů v horní a střední části řeky Dunaj. A bohužel nejenom v té slovensko-maďarské části, kam se upjal pohled projektu LIFE Living Rivers. Je to vlastně nejmenší z druhů jeseterů, dříve žilo v Dunaji pět druhů jeseterů,“ přibližuje současnou situaci Bořek Drozd.
K asi nejvíce fascinujícím druhům jesetera v Dunaji patří vyza velká. „Ta v minulosti běžně dosahovala 1 tuny hmotnosti a délky 6 metrů. Tyhle vyzy už na vyšších partiích Dunaji nemáme, ale máme je v menší podobě uvězněné pod Železnými vraty na srbsko-rumunské hranici. Tam čekají na zprůchodnění Železných vrat 4metrové vyzy o hmotnosti 200 až 300 kilogramů. Když však jako lidé rychle něco neuděláme, přijdeme v dohledné době o tento druh v celém toku Dunaje,“ říká český vědec.
Další jeseteři z Dunaje jsou jeseter ruský, jeseter hvězdnatý a jeseter hladký. Třeba jeseter hladký byl z Dunaje pravděpodobně úplně vyhuben. „Několik let nebyl zaznamenán jediný úlovek tohoto jesetera po celé délce Dunaje, což je přes 2 000 kilometrů toku,“ vysvětluje akademik z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity.
Pokud se podíváme na jesetery ruské a hvězdnaté, tak s nimi je to v Dunaji o trochu lepší. „Jeseter hvězdnatý se v nevelkém počtu vyskytuje v dolní části Dunaje od Rumunska níže. Jeseter ruský je pak daleko vzácnější,“ dodal Bořek Drozd.
Diskutabilní je pak příslušnost šestého druhu jeseterů – jesetera velkého – k povodí Dunaje, protože existují pouze záznamy z delty Dunaje v oblasti západního pobřeží Černého moře. Výše proti proudu však tento druh nebyl nikdy zaznamenán.
Kilo kaviáru za 340 000 korun
Dunaj býval před dávnými lety plný nádherných jeseterů, kteří byli důležitou složkou jídelníčku mnoha Evropanů. „Jeseteři byli relativně frekventovaná skupina ryb ve středověku. Dodávali se nejen na královské stoly, ale dříve sloužili i jako jídlo pro chudé lidi, protože jich bylo tolik, že si každý mohl dovolit nějakého chytit,“ nabízí pohled do historie Bořek Drozd.
Současnost je pochopitelně naprosto odlišná. „Dneska je tento stav populací jeseterů úplnou minulostí. Já vůbec nechápu, jak se tohle nám lidem mohlo povést. Za zmizení jeseterů může člověk, nikdo jiný,“ dodal český akademik.
Jak se rychlý vývoj evropské civilizace, který výrazným způsobem proměnil zdejší krajinu, propsal do stavu jeseterů? „Je velice těžké v případě jeseterů, a tak obrovské řeky, kvantifikovat, kolik v ní žije těchto ryb. My vlastně můžeme posuzovat jejich početnost pouze na základě odlovů komerčních rybářů. Bereme to na základě statistik rybářů z Maďarska nebo z Rumunska kolik jich loví, a tam došlo k dramatickým poklesům u všech druhů jeseterů,“ vysvětluje Bořek Drozd.
Situace dospěla do takové fáze, ze které každého milovníka rybaření „bolí srdce“. „V téhle souvislosti musím dodat jednu palčivou věc: dolní část Dunaje je z hlediska ichtyofauny, to z znamená z hlediska početnosti rybích obsádek, prakticky vydrancovaná,“ říká krutou pravdu Bořek Drozd.
Dalším obrovským problémem kromě zhuntování samotné řeky je pak i pytláctví. „Jednou z obrovských hrozeb, kterým čelí rybí populace v Dunaji, je pytláctví. A v případě jeseterů to platí dvojnásob, protože to, co se stalo s jesetery na Dunaji, se stalo nejenom s jesetery na této řece, ale ono se to stalo bohužel s jesetery na skoro celém světě,“ poukazuje Bořek Drozd.
Akademik Bořek Drozd pak nabízí ještě další zajímavý pohled do minulosti. Ten souvisí se Sovětským svazem. O co se jedná?
„Pád jeseterů na euroasijském kontinentu souvisí s pádem Sovětského svazu. Bohužel. Jeseteři totiž byli součástí „národního majetku“ nejdříve carského Ruska a posléze SSSR, nikdo na ně nemohl jen tak sáhnout. Za nezákonný lov jeseterů hrozil jen jediný trest – trest smrti. Kaviár si mohla dopřát jen carská rodina a jejich nejbližší, a posléze jen vrcholní představitelé režimu SSSR. Jeseteři se tak měli dobře. Bohužel s pádem SSSR a zavedení všeobecného politického a sociálního chaosu v mnoha postkomunistických zemích, přišli na chuť kaviáru všichni, všichni ho chtěli ochutnat, a to byl jeden z důvodů konce jeseterů,“ dodal český odborník.
Po pádu železné opony se pak pytláctví rozmohlo neuvěřitelným tempem. Za tím pak stála i obrovská cena kaviáru. „Cena černého kaviáru, což je kaviár z divokých jedinců vyzy velké, se na černém trhu pohybuje okolo 10 000 až 15 000 amerických dolarů (pozn. redakce: více jak 340 000 korun podle aktuálního kurzu) za kilogram. Ostatně, to je také jeden z důvodů, proč se i dnes kvůli kaviáru zabíjí, vraždí, střílí. Prostě je to obchod s černým zlatem nemající pravidla,“ vysvětluje Bořek Drozd.
Dalším důvodem úbytku jeseterů je pak zahrazení řek. „Stavba příčných bariér, přehradních nádrží na celém světě vyvolala to, že jeseteři přišli o možnost migrovat. Přehrady tak jeseterům přerazily migrační cesty. A jeseteři jsou velcí tuláci, kteří se neustále potřebují pohybovat na vzdálenost desítek až stovek kilometrů,“ doplňuje další fascinující fakt český akademik.
„Potřebují migrovat na trdliště, na místa výkrmu, na místa pro přezimování. I nejmenší druh, jeseter malý, během jednoho roku zvládne uplavat stovky kilometrů proti proudu a zase zpět. U vyzy velké jsou to pak i 2 000 kilometrů. To však bylo v dobách, kdy ještě „směla“ migrovat. Dnes je to už „jen“ 500 až 700 kilometrů,“ připočítává další problém pro jesetery Bořek Drozd.
„A dalším problémem spojeným se stavbou příčných překážek na tocích, včetně přehrad, je skutečnost, že jejich výstavba vedla k velice rychlému totálnímu zabahnění koryt řek. Reofilní druhy ryb, včetně jeseterů, se tak nemají kde vytírat. Jejich populace tak vlastně čekají na zánik vyvolaný lidskou hamižností a hloupostí, protože bez nových generací potomstva, zanikne jakýkoliv biologický druh. Jeseteři se totiž potřebují vytřít na štěrkovité až kamenité dno. Ovšem tyto štěrkovité lavice zmizely, protože je pokrylo bahno,“ poukazuje na „neviditelný“ problém český akademik.
Záblesky lepší budoucnosti
S těmito všemi „živly“ se snaží bojovat právě odborníci ze zmíněného projektu LIFE Living Rivers. Ti se pokusí mimo jiné posílit populace jesetera malého ve slovenské části Dunaje, kde se podle českého akademika vyskytují nižší tisíce jeseterů.
„Pokud se budeme bavit o dospělých jedincích jesetera malého, tak je jich v maďarsko-slovenské části Dunaje v řádu tisíců kusů, což ale na tak velkou řeku není moc, protože oni se sdružují jenom na určitých místech, které jsou pro ně vhodné. V tomto případě mluvíme o tažných úsecích, kde je relativně hluboko. Zároveň tam musí být čisté štěrkové dno, musí tam být dostatek bentické (na dně žijící) potravy. Avšak takových míst je v tomto úseku Dunaje relativně málo,“ popisuje Bořek Drozd.
Proto jsou i tato místa velmi zranitelná. Vyhledávají je nejen jeseteři, ale bohužel i pytláci. Pokud je pytláci najdou, pak jesetery naprosto zmasakrují. „Viděl jsem fotografie chycených pytláků, kteří měli jeseterů plné auto,“ prozrazuje odborník z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Velkým „bolákem“ je skutečnost, že tak velká řeka jako je Dunaj, je schopná uživit podstatně větší množství jeseterů. Stačí opětovný pohled do minulosti: „Když se podíváme na současný stav plotic v Dunaji, tak dříve v něm bývalo podobné množství i jeseterů,“ přibližuje Bořek Drozd.
Na Dunaji pak probíhá více projektů, které se snaží pomoci jeseterům. V současnosti probíhá z rakouské „strany“ i další projekt, který si dává za cíl zmapovat populace jeseterů v rakouském, ale i slovenském úseku Dunaje. Výsledky monitoringu si pak vědci sdílí mezi sebou.
„Nám jde především o to, aby se Dunaj znovu stal funkčním Dunajem. Aby došlo k obnově vnitrozemské dunajské delty, aby staré koryto Dunaje opět fungovalo jako přirozený biokoridor pro tažné druhy ryb. A jeseter malý funguje jako vlajkový druh pro řeku Dunaj na celoevropské úrovni,“ vyjmenovává ambiciózní plán český ekolog.
„Proto když se nám podaří upozornit na to, proč stojí za to znovu vrátit řekám život, tak se nám podaří zvýšit početnost a stavy i ostatních druhů organismů. Protože ono se to netýká jenom jeseterů, ale i ostatních druhů ryb, ale i bezobratlých živočichů nebo vodních rostlin,“ zakončuje akademik Bořek Drozd.
Pokračování příště…
Autoři: RNDr. Bořek Drozd, Ph.D. a Viktor Krus, ilustrační foto: RNDr. Bořek Drozd, Ph.D. a FROV JU (se souhlasem)
