Je někdy neuvěřitelné sledovat, jak se rybáři chovají. Když je na virtuálním „stole“ téma ohledně 24 hodinového rybolovu, ochrana trofejních ryb nebo třeba změny dalších rybářských pravidel, tak každý má plno připomínek a návrhů. Jenže když jde do tuhého, a rybáři opravdu mohou něco změnit, projeví se jejich lenost a pohodlnost. Je to smutné a ostudné! Ovšem právě tenhle přístup (bohužel většiny) rybářů se projevuje v tom, že Český rybářský svaz se neposunuje vpřed. Přitom změny jsou neuvěřitelně blízko…
Když se člověk podívá po sociálních sítích, pak se dozví, že rybářů, kteří volají po změnách, není málo. V rybářských fórech a diskuzích se objevuje celá řada lidí, kteří chtějí věci jinak. Chtějí modernější Svaz, chtějí přehlednější a jasnější pravidla, chtějí jiné rybářské funkcionáře. Těch věcí, kterých by rybářská základna chtěla jinak, je přehršel. Jenže je pro to třeba něco udělat. A to už se nechce.
Nikdy nezapomenu na jednu situaci: Byla před námi důležitá členská schůze, která měla rozhodnout o tom, že se do revíru nasadí velké ryby. Šlo o kapry, kteří přesahovali 70 centimetrů. Na daném revíru platila K-70 a vedení dané místní organizace chtěla udělat radost části rybářů, kteří se věnují lovu velkých kaprů. Jenže nastala mela! Obrovská většina přítomných rybářů s tímto krokem naprosto nesouhlasila, a požadovala větší kapry „vyměnit“ za menší. Pochopitelně, menších kaprů by se za danou částku nasadilo více. Nakonec se našlo dost rybářů, kteří nasazení velkých kaprů prosadili. Byl to úspěch.
Pominu tu věc, že po nasazení bylo údajně několik těchto kaprů uloveno a nevráceno zpět (na revíru platila K-70), což značně vypovídá o mentálním rozpoložení některých rybářů. Ale ta pointa: Český rybářský svaz je v některých kořenech ještě zcela jiný, než to vypadá ve virtuálním světě na internetu. Těch lidí, kterým současná podoba vyhovuje, je pořád dost. A to platí i o velkém počtu funkcionářů. Ale bohužel, právě tito lidé chodí na členské schůze v hojném počtu.
To ale neznamená, že s tím nelze nic dělat. Naopak! Je třeba, aby se daná rybářská skupina, která opravdu chce změny, zvedla a šla navrhovat a prosazovat. Pokud totiž celou situaci necháme ladem, bude o budoucnosti Svazu rozhodovat „ta druhá“ část rybářů.
Výmluva č. 1: Nemá to cenu, změny stejně nepřijdou!
Tohle není pravda! Ten, kdo sleduje dění v Českém rybářském svazu, si musel všimnout některých pozitivních kroků. Jaké například: Rybářům se povedlo vyjednat docela dost výjimek po chytání non-stop na určených revírech. Čeká se na schválení delší denní doby lovu. Některé územní svazy jsou mnohem transparentnější a rybáři tak ví, kde a za co končí jejich peníze. Rybáři také pracují na změně některých pravidel, které povedou k lepší ochraně ryb – například úprava ohledně lovu dravců na mušku na mimopstruhových revírech.
Změny přichází! Pravda. Není jich tolik (v celosvazovém měřítku) a přichází pomalu. Ale někteří funkcionáři se pustili do práce s velkou vervou. Pozorní rybáři si jistě všimli, že mnoho změn přichází například ve Středočeském územním svazu. Právě tady předseda Dušan Hýbner začal zavádět několik zásadních změn, které byly ještě před několika lety naprosto nemyslitelné, a které chtě nechtě mění i celý Svaz. Důležité ale je, že tento funkcionář nepracuje jen před volbami. Ne. Jeho práce je soustavná a trvá už dlouhou řadu let. Jenže takoví lidi potřebují podporu, které se jim ale nedostává!
V čem je práce Dušana Hýbnera záslužná? Středočeši zveřejňují kde a kolik ryb sadí (aby ryby nevylovily jen určité skupiny lidí), nasazují pestrou škálu rybích druhů (nechybí například „bílá“ ryba, která je zcela zásadní), snaží se lépe chránit revíry tím, že zavedli rybářskou stráž s krajskou působností. Navíc, středočeští porybní úzce spolupracují i s policisty. Nesmí se zapomenout ani na to, že tento územní svaz skvěle pracuje s dětmi a aktivně „láká“ nové nejmenší rybáře (akce Ve vodě nežijí jen vodníci) a starají se i o handicapované rybáře (MO Kladruby). Těch změn je opravdu celá řada!
Velmi dobré signály přichází i z jihu Čech. Tamní rybáři rovněž pracují na razantních změnách v rybářských pravidlech – například se hlasitě mluví o omezení počtu úlovků. I Jihočeský územní svaz nabírá nové, profesionální a poloprofesionální členy rybářské stráže, kteří budou mít za úkol lepší ochranu ryb. A ještě něco: Jihočeský svaz pracuje i na značné transparentnosti. Například poskytuje jihočeské členské základně informace o činnosti Rady ČRS a o dění v ní. Tohle je obrovská revoluce, která značným způsobem otevírá Svaz řadovým rybářům! Je důležité vědět, co se ve světě svazové rybařiny děje!
Výmluva č. 2: Nejsou lidi, kteří by měli chuť pracovat!
Nevím, proč mezi rybáři panuje ta domněnka, že všichni funkcionáři jsou stejní. Není tomu tak. Ve vedení organizací sedí někteří velmi aktivní lidé, kteří mají moderní myšlení, a kteří chtějí Svaz posunout dopředu. Namátkou mě napadá již zmíněný Dušan Hýbner, který má za sebou kus práce. A který mimochodem také kandiduje na předsedu Českého rybářského svazu.
Jenže! Aby pracovití funkcionáři mohli pracovat, potřebují podporu zezdola. Tedy od nás, řadových rybářů. A tím nemyslím, že budeme psát povzbudivé řádky na internetu. Ne. Je zapotřebí do vedení organizací dostat lidi podobného ražení. A například ve středních Čechách, ale i na jihu Čech, začínají místní organizace chápat, že vysocí představitelé Svazu potřebují jejich podporu.
To tak vede k tomu, že funkcionáři z územního svazu jezdí za vedením daných organizací a snaží se řešit lokální problematiku, která trápí to konkrétní místo. A tak by to mělo fungovat! V opačném případě to končí tak, že předseda velké místní organizace tvrdě zkritizuje vedení územního svazu. Příklad ze Severní Moravy: Letos v lednu předseda olomouckých rybářů tvrdě zkritizoval severomoravský územní svaz za naprostou nečinnost při spolupráci. A takhle bohužel vnímá Český rybářský svaz většina rybářů. I možná proto se nechtějí o dění v této organizaci vůbec zajímat. Smutné…
ČTĚTE TAKÉ: Olomoucký předseda tvrdě kritizuje územní svaz
Výmluva č. 3: Rybářů, kteří chtějí změnu, je málo!
Členská základna se v posledních letech pořádně změnila. A tím mám na mysli i řadové rybáře. V čem je ta změna nejradikálnější? V tom, že značným tempem přibývá rybářů, kteří k vodě nechodí „pro maso“, ale za odpočinkem a zábavou. To se projevuje v tom, že rybáři stále více a více pouští ryby zpátky do vody. Mentalita i složení rybářů se prostě mění. Jenže! Tato velká skupina rybářů není schopna se sjednotit a prosadit změny, které odpovídají modernímu světu – tedy lepší ochrana ryb, přehlednější pravidla, jasný sazebník trestů a tak dále. A také není schopna dostat lidi do vedení místních organizací.
Pořád slyším, že nemá cenu se snažit o změnu, když vše přehlasují „masaři“. Jenže to nedává smysl! Podle dostupných dat je v řadách Českého rybářského svazu více těch rybářů, kteří chtějí „jiný“ Svaz. Kteří chtějí ryby chytat pro zábavu, ne pro maso. Ale ten kardinální problém je v tom, že tito rybáři nechodí na členské schůze, které jsou v tomto absolutně zásadní! Kdyby se rybáři skutečně spojili, pak je tady obrovská šance na změnu.
Čísla hovoří jasně: Na některé členské schůze chodí sotva 5% členské základny. A všichni víme, kdo se těchto schůzí účastní. Pokud aktivní rybáři na členské schůze nebudou chodit, nikdy nezvítězí. Jenže pokud si uvědomíme, jak málo stačí ke změně – mnohdy jde opravdu o pár lidí, pak je šance obrovská! Pokud chcete změnu, pak se domluvte s kamarády a jděte na schůzi!
Jaké je poselství? Jděte prosím na členské schůze! Je zapotřebí náš milovaný Svaz posunout dopředu!
Autor: Viktor Krus
